Tři filosofická dramata, která mají jedno společné: tísnivou blízkost Sókratova konce. Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Nové, redakčně upravené a první řecko-české vydání.
V roce 1980 Foucault přednesl na Dartmouth College dvě přednášky nazvané „Pravda a subjektivita“ a „Křesťanství a doznání“, v nichž stopuje genealogický původ moderního vztahu k vlastnímu já ve starověkých a raně křesťanských praktikách sebezpytování a doznání. Klíčovým zlomem pro konstituci moderní subjektivity je pro něj proměna delfské zásady gnóthi seauton v klášterní imperativ doznání všech
Péče o duši je zásadním filosofickým i životním tématem Štěpána Špinky. Tento sborník, vydaný u příležitosti jeho životního jubilea, přináší jednadvacet příspěvků od jeho učitelů, kolegů, žáků, přátel i blízkých. První část nabízí odborné texty zkoumající péči o duši od antické filosofie po současnost, zatímco druhá část odkrývá osobnější rozměr Špinkova působení. Autoři se věnují tématům jako
Monografie rekapituluje vývoj klasické řecké filozofie od sofistů po Aristotela. Systematická interpretace starověké filozofie (sofisté, Sókratés, sokratikové, Platón, Aristotelés) přibližuje ideově nosnou problematiku jednotlivých koncepcí. Výrazným přínosem je rozsáhlá bibliografie pramenné i sekundární literatury.
V druhé části třetího svazku dějin politického myšlení je podán filosoficko-historický výklad politického myšlení od americké revoluce po 1. světovou válku. Velká pozornost je věnována vzniku moderní republiky s demokratickou reprezentací, zrodu moderních ideologií a jednotlivým myslitelům (Tocqueville, Nietzsche, Weber), kteří byli doceněni až ve 20. století. Samostatné kapitoly jsou věnovány
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení na pražské filozofické fakultě. V jejím rámci nejprve ozřejmil rozvoj Hegelova uvažování ve spektru raných textů, záhy však jeho výklad sleduje pohyb
Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však jeho koncepce natolik proměnila, že aforismy uveřejnil jako novou knihu, jež se stala pomyslným „středem“ jeho tvorby. K nejznámějším motivům, které se v Radostné vědě (1882) ohlašují, patří myšlenky „věčného návratu“ a „smrti
Kantův spis Pozorování citu krásna a vznešena z roku 1764 má v celku jeho díla zvláštní postavení. Jedná se o dílo předznamenávající svým tématem Kritiku soudnosti (1790), přitom patří ještě do Kantova předkritického období. Nadto jde o dílo populární, určené širší veřejnosti. Kant zde předkládá filosofická pozorování a formuluje hypotézy principů působících za jevy, jež pak ověřuje na
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá
Na konci letního semestru 1972 byl Jan Patočka donucen ukončit svou přednáškovou činnost na FFUK. Na podzim téhož roku vyhověl prosbě svých bývalých posluchačů a v souvislosti s diskusí, která mezi nimi probíhala nad tehdy aktuálním textem M. Heideggera Konec filosofie a úkol myšlení, přednesl v soukromí přednášku, v níž téma zániku filosofie pojednal z jiné, doplňující perspektivy. Svou
Ve dvou přednáškových cyklech z třicátých let Karl Jaspers poprvé soustavně představil myšlenku obemykajícího – toho, co zahrnuje všechny horizonty a co se ani ve zkušenosti, ani v myšlení nemůže stát předmětem. Pětice přednášek Rozum a existence z roku 1935 přitom patří k nejdůležitějším textům Karla Jasperse, ba filosofie existence vůbec. Vychází z duchovní situace, kterou vyvolala
A. J. Heschel patří mezi nejvlivnější židovské myslitele 20. století. Proslul jako rabínský učenec, advokát chasidismu, existenciálně orientovaný filosof a propagátor mezináboženského dialogu. Heschelovo celoživotní intelektuální úsilí směřovalo ke zprostředkování mezi žitou náboženskou zkušeností a filosofickou reflexí této zkušenosti. Navazoval tak na tradici středověkých židovských filosofů,
Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem
Obecný úvod do fenomenologického a historického studia náboženství z pera klasika moderní religionistiky určený pro široké publikum. Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o vztahu posvátného a profánního na rovině prostoru, času, přírody a lidského života.
Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího – nikdy
Ve svém stěžejním díle, Kritice čistého rozumu (1781, 1787², česky 1930, 2001, 2020), vykládá Kant podmínky možnosti poznání a stanovuje jeho možný rozsah. Do tohoto rozsahu patřil dříve též Bůh, duše a celek světa, jimiž se zabývaly příslušné obory metafyziky. Podle Kanta se Bůh, duše a celek světa nacházejí mimo hranice možného poznání, v rámci poznání však mají nezbytnou funkci regulativních
Nová odpověď na otázku svobody. Provokativní esej známého německého filosofa, beletristy a esejisty, blízkého svým myšlením M. Heideggerovi. „Svoboda říci ¸neʻ je plánovitě omezována, a proto se stala rizikem, k němuž se rozhodne jeden ze sta.“ Esej Chůze lesem (Der Waldgang, 1951) je podobenstvím o lese a lesním chodci, na kterém se autor snaží ukázat osud a úlohu těch, kteří se rozhodli
Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však
Vznik Pojednání o toleranci byl podnícen procesem s Jeanem Calasem, francouzským protestantským obchodníkem, který byl obviněn z vraždy svého syna, aby zabránil jeho údajnému přestupu ke katolictví. Soudní spor a následná Calasova poprava vyvolávaly ve společnosti značné emoce. Voltaire ve svém textu, který vyšel o rok později, v roce 1763, vybízí k náboženské toleranci a obrací se proti
Svazek obsahuje knižně dosud nezveřejněné texty Ladislava Hejdánka představující příspěvky k řadě význačných témat jeho myšlení, jako je povaha člověka, řeči, světa či pravdy. Hejdánek se v nich ukazuje jako svébytný myslitel hledající odpovědi na otázky po místě člověka ve světě, po roli filosofie v lidském životě a ve společnosti, po vztahu mytického, filosofického a theologického myšlení.