Friedrich Nietzsche

Tak vravel Zarathustra

Nietzcheho dielo Tak vravel Zarathustra obsahuje kritiky morálky založenej na kritike človeka ako indivídua s deformovanými vlastnosťami, ktoré z neho robia baránka namiesto dravého vtáka. Cieľom má by nadčlovek, ktorého obraz je filozofický mýtus individualistu konajúceho mimo akýchkoľvek noriem a princípov. Je krutý, nezhovievavý a tvrdý. Je to človek budúcnosti, ktorý sa vyznačuje predovšetkým

Radostná veda

Nietzscheho Radostná veda rozvíja kľúčové témy jeho myslenia, ktorými sú veda, umenie, náboženstvo a morálka, sebaskúmanie a sebereflexia, a nihilizmus. Po prvýkrát tu tematizuje svoj koncept večného návratu, tézu o smrti Boha spolu s jej slávnou explicitnou formuláciou „Boh je mŕtvy!“, a tiež sa tu po prvýkrát zmieňuje o „Zarathustrovi“. Z literárneho hľadiska ide o veľmi osobitý a žánrovo ťažko

Genealogie morálky

Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie

Tak pravil Zarathustra

Kniha, kterou její autor, slavný německý filosof Firedrich Nietzsche, neskromně nazval nejlepší knihou, jaká kdy byla napsána. Nové vydání je doprovázeno ilustracemi význačného českého výtvarníka Oldřicha Kulhánka, jehož autorský rukopis je přinejmenším díky jeho grafickému návrhu českých bankovek znám každému. Vychází již tradičně ve vynikajícím překladu Otokara Fischera.

Genealógia morálky

Nietzscheho neskorá práca Genealógia morálky – polemický spis sa pokladá za jeho azda najvplyvnejšie dielo. Priamo nadväzuje na jeho prácu Mimo dobra a zla a podľa jeho vlastných slov je jej „dodatočným doplnením a ozrejmením“. Skúma v nej pôvod, historický vývoj a psychologické podmienky vzniku súčasnej západnej, kresťanstvom ovplyvnenej morálky. Na rozdiel od iných morálnych filozofov sa

Zrození tragédie (Krystal)

Lidský život, píše Nietzsche, inspirován Schopenhauerovou metafyzikou pravůle, je bytostně ohrožen, plný bolesti, úzkosti a beznaděje. Tím, co má člověku pomoci snášet jeho osud, je umění. Ve starověkém Řecku pak Nietzsche nachází pojmenování dvou základních principů v umění působících: princip apollinský, jehož úkolem je tragickou skutečnost lživě zkrášlovat a harmonizovat, a princip dionýský,

Mimo dobra a zla

Vo svojej mimoriadne vplyvnej práci Mimo dobra a zla Nietzsche priamo nadväzuje na idey, ktoré básnicky stvárnil vo svojom vrcholnom diele Tak riekol Zarathustra. Keďže sú v nej obsiahnuté všetky základné pojmy a myšlienkové motívy jeho filozofie, obvykle sa pokladá za ideálny „vstupný portál“ do jeho myslenia. Vychádzajúc zo zásadnej kritiky európskej kultúry založenej na platonizme a

Radostná věda

Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však jeho koncepce natolik proměnila, že aforismy uveřejnil jako novou knihu, jež se stala pomyslným „středem“ jeho tvorby. K nejznámějším motivům, které se v Radostné vědě (1882) ohlašují, patří myšlenky „věčného návratu“ a „smrti

Zrození tragedie

Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem

Ranní červánky

Tento Nietzschův spis je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které jsou komponovány kolem tematických těžišť.

Nečasové úvahy

Zarathustra promluvil

Nový, moderní překlad klasiky filsofie i filozofie v bilingvním vydání.

Antikrist

Klasické dielo filozofickej literatúry. Kritika náboženstva, založená na princípoch nemeckej filozofie života. Kritika nie je ani tak cieľom racionálnej argumentácie alebo nebodaj vyvracania náboženstva, ale predmet psychologickej analýzy.

Ecce Homo

Klasické dielo filozofickej literatúry F. Nietzscheho, ktoré nie je súčasťou tzv. akademickej filozofie. Ovplyvnilo filozofiu života a jeho reminiscencie možno nájsť aj v neskorších filozofických a socio-kultúrnych modeloch. Nietzsche si v Ecce homo uvedomuje svoj význam: Poznám svoj údel. S mojím menom sa raz bude spájať spomienka na čosi nesmierne - na krízu ... na najhlbšiu kolíziu svedomia,

Súmrak modiel

,,Vo svete je viac modiel ako skutočností: pre tie je určený môj uhrančivý pohľad na tento svet, aj moje uhrančivé ucho ... Tu raz klásť otázky kladivom, a, možno, ako odpoveď počuť ten slávny dutý tón, čo vychádza zo zdutých vnútorností - aká to rozkoš pre toho, čo má ešte uši za ušami, - pre mňa, starého psychológa a lapača potkanov, ktorému sa musí ohlásiť práve to, čo by chcelo ostať nemé ...

Tak pravil Zarathustra

Tak pravil Zarathustra Proslavené tvrzení o tom, že „Bůh je mrtev“, pochází z této, zřejmě nejproslulejší knihy německého filozofa a básníka Friedricha Nietzscheho. Formou filozofické básně tu autor vypráví o perském prorokovi Zarathustrovi, který sestupuje z hor a vrací se k lidem, aby jim ve svých promluvách a úvahách předestřel teorie a myšlenky a podělil se s nimi o svoji moudrost. Naráží

Mimo dobro a zlo

Německý originál knihy Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti (Jenseits von Gut und Böse. Vorspiel einer Philosophie der Zukunft) byl poprvé publikován v Lipsku roku 1886 autorovým vlastním nákladem. Kniha tedy vyšla bezprostředně po Tak pravil Zarathustra (1883-1885), ale materiál k ní shromažďoval Nietzsche už od začátku 80. let, čerpaje z poznámek zapsaných dokonce i před vydáním

Vôľa k moci

Friedrich Nietzsche je jedným z najvplyvnejších mysliteľov 19. storočia. Jeho dielo mimoriadnym spôsobom ovplyvnilo nielen vývoj filozofie, ale zásadným spôsobom zasiahlo i viacero sociálno-vedných disciplín a inšpirovalo mnoho významných osobností z rozmanitých oblastí kultúry a umenia. Najkontroverznejšia z jeho prác, posmrtne vydaná Vôľa k moci, zahŕňa jeho zrelé myslenie z osemdesiatych

Pozdní pozůstalost II

Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně

Pozdní pozůstalost I

Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně