Přestože André Masséna náležel k jedněm z nejschopnějších a nejobávanějších revolučních a Napoleonových vojevůdců, se kterým zkřížil zbraně i legendární vévoda z Wellingtonu, dalo by se říci, že jeho osoba je poněkud zahalena "mlžným oparem". Někteří jeho životopisci, zejména ti francouzští, se uchylují k přehnané kritice, nebo naopak přistupují k jednoznačným chvalozpěvům. Zkrátka Massénovo počínání, jeho úspěchy, ale také nepochybná selhání a prohřešky jsou zveličovány nebo naopak tiše ignorovány. Masséna byl již za svého života považován za velmi kontroverzního a jeho současníci vedli spory o vojenských a osobních kvalitách tohoto muže, jež dosud nebyly uspokojivě uzavřeny.
Murat Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení. Bonapartové Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů.
Autor v dějinné zkratce líčí osudy a život čtyř generací, které spojuje osidlování Pohraničí první generací v r. 1945 a návrat jejích potomků po provedených restitucích. Věcně a s humorem nahlíží na způsob a možnosti života v době, kdy z nových sedláků v Pohraničí se stali opět bezzemci, z jejich dětí a vnoučat generace budující socialismus a hledající své místo ve společnosti i ve světě. Vyprávění zachycuje osobní statečnost, úspěchy i prohry každé generace. Satirický pohled na problémy selského stavu, společnosti a nositelů politické a ekonomické moci místy vyznívá jako nástin části veřejného mínění.
V minulém století byla Olomouc leteckým městem. Sídlil zde druhý letecký pluk Eduarda Beneše, Hlavní letecké dílny (jejich název se v průběhu století mnohokrát měnil), byla zde dvě letiště – vojenské v Neředíně a civilní v Holici, nejprve Masarykova letecká liga, později Hanácký aeroklub a hlavně nebe plné letadel a město plné pilotů.
Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví. Začátky letectví ve Zlíně spadají už do roku 1924, kdy firma T. & A. Baťa (od roku 1931 Baťa a. s.) koupila první letoun Letov Š-10 pro podnikovou leteckou dopravu a propagaci firmy. Bylo to první soukromé letadlo určené k obchodním letům v Československu. Letecká doprava a pozdější letecká výroba firmy Zlínská letecká a. s. společně se zlínským sportovním letectvím vytvořily ze Zlína jedno z největších a nejvýznamnějších středisek československého prvorepublikového civilního letectví. „Vyseparovat“ ze zlínského letectví jeho sportovní část je ale velmi obtížné. Piloti a pracovníci zlínské profesionální letecké dopravy a letecké výroby byli současně i funkcionáři a členy zlínských leteckých spolků a zjistit, které akce a které letecké výkony byly výsledky amatérské spolkové sportovní činnosti vyžaduje velké badatelské úsilí. Do této publikace jsou proto zařazeny i akce a události, které organizovala letecké oddělení firmy Baťa nebo později Zlínská letecká akciová společnost, ale členové zlínských leteckých spolků se jich účastnili nebo se na jejich organizaci podíleli. O zlínské letecké výrobě a částečně i letecké dopravě už byly v minulosti vydány některé publikace, i když dnes jsou z hlediska obsahu poněkud zastaralé. Zlínské sportovní letectví ale zůstávalo většinou mimo pozornost leteckých publicistů, přestože je všeobecně známo, že letecká výroba ve Zlíně začala v rámci Masarykovy letecké ligy a že zlínští letci dosáhli řady významných sportovních úspěchů. Tato publikace si klade za cíl popsat historii místní skupiny Masarykovy letecké ligy a na ni navazujícího Aeroklubu Zlín. Na základě dostupných archivních zdrojů i zdrojů z celostátního a regionálního tisku byla sestavena chronologicky historie letecké výroby, plachtařského a motorového odboru v rámci MLL a ke konci i nově vzniklého aeroklubu ve Zlíně. Velká pozornost je věnována i jednotlivým osobnostem, které stály u počátků i u rozvoje zlínského sportovního letectví. Poprvé je zde uveřejněn seznam všech motorových sportovních pilotů vycvičených ve Zlíně v letech 1933 až 1938, kteří mají záznam v leteckém rejstříku ministerstva veřejných prací. Také podrobnosti z jejich účasti v leteckých soutěžích a dalších leteckých podnicích jsou uveřejněny v takovém rozsahu poprvé. Někoho možná budou zajímat i letecké začátky pilotů, kteří se zapojili do protinacistického odboje za 2. světové války a sloužili u britského Královského letectva. Tato publikace je určena všem zájemcům o historii prvorepublikového zlínského a československého sportovního letectví. Město Zlín se v první třetině 20. století stalo, díky podnikatelskému úsilí Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, významným průmyslovým a správním centrem východní Moravy. Díky nadšení mnoha zlínských občanů a významné podpoře Jana Antonína Bati se ve třicátých letech stalo i jedním z center československého sportovního letectví.
Kniha Okultní tradice Cikánů Pierra Derlona nabízí českému čtenáři zcela ojedinělý vhled do tradic a zvyků kočovných cikánských kmenů, přehled magických a léčitelských praktik, způsobů tajné komunikace prostřednictvím šifrovaných značek, řeči rukou, ale i zvyků uvnitř rodin kočovníků. Autor v tomto prostředí pobýval od roku 1939, knihu vydal v roce 1975. Zaznamenal tak svědectví kultuře ve Francii i západní Evropě již zcela vymizelé, tím spíše v České republice, kde byli kočovní Cikáni násilně nuceni k usedlému způsobu života již koncem devatenáctého století, definitivně pak po komunistickém převratu. Pierre Derlon napsal několik knih, z nichž Okultní tradice Cikánů, které se nyní po letech dostávají i k českému čtenáři, tvoří jakýsi vhled do duchovních a okultních praktik kočovných kmenů, jež ještě po druhé světové válce žily po způsobu svých předků. Nejedná se o přísně vědecké pojednání, ale o jakési líčení toho, co viděl a zažil formou osobních vzpomínek a pamětí, přesně v intencích věty, kterou mu jeho duchovní otec Hartiss řekl: „K porozumění života člověka z karavany nestačí karavanu sledovat, k tomu je potřeba žít jejím životem.“
Monografie se zabývá vznikem a vývojem nejstarší sokolské jednoty na Moravě. Popisuje složité počátky rodícího se sokolského hnutí v poněmčelém prostředí, kde docházelo k mnohem větším třenicím a animozitám, limitujícím rozvoj české tělovýchovy. Před námi tak vyrůstá obraz daleko složitější, než jaký existuje ve vědomí široké veřejnosti. Autorka analyzuje význam a úlohu tělesné výchovy a sportu v českém emancipačním hnutí a zároveň ve svém výkladu nabízí pohled do společenských, ideových a politických dějů "moravského Manchesteru" v 19. a 20. století (kniha zahrnuje časové období od 60. let 19. století do roku 1938). Tematiku dokreslují fotografie a citace z dobových materiálů.
Nadání, poslání, služba. Tisícům pomohla prozřít, ač sama slepá, dohlédla dál než většina jiných. Tato kniha je pocta velkému člověku.
Druhá světová válka způsobila nejen obrovské materiální a lidské ztráty, ale také rozsáhlé migrace obyvatelstva. Repatriace polských občanů představovala tehdy významný mezinárodní problém. Stovky tisíc se jich při tom vracely přes Československo, které se díky své poloze ve středu Evropy stalo důležitou tranzitní zemí. Ve stejnou dobu, kdy do vlasti směřovaly statisíce polských repatriantů, utíkali přes Československo na Západ lidé z Polska nespokojení s politickou či hospodářskou situací, před komunistickou či národnostní perzekucí. Zvlášť významný byl počet židovských uprchlíků, nejčastěji mířících do Palestiny. Kniha na základě studia širokého spektra domácích i zahraničních pramenů a literatury představuje, jak se Československo s těmito migracemi vyrovnával.
Ani po takřka osmdesáti letech, které nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto vrcholnou akcí odboje na půdě naší okupované země, nebo se jí více či méně dotýkají, nejsou bezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností. Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s následnou okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zprvu zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, slabostí či pochybností, jimž se neubránili ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity. Publikace úspěšného a respektovaného autora literatury faktu vychází ve druhém, přepracovaném vydání.
Česko-německá publikace, která je svou koncepcí první svého druhu nejen v česko-německém prostředí. Kniha čtenáře seznamuje s nacistickým programem Euthanasie (1939-1945), v rámci něhož byli systematicky zabíjeni lidé s duševním onemocněním a s postižením. Publikace dokumentuje historické myšlení a jednání zúčastněných aktérů, zachycuje ideová podhoubí těchto zločinů a umožňuje přístup k individuálním příběhům obětí, svědectví jejich pozůstalých příbuzných i příběhům statečných odpůrců. Zahrnuje tedy příspěvky pozůstalých i odborné příspěvky českých a německých autorů (historiků, lékaře a etika), které poskytují vhled do literárních pramenů obou zemí i do osobních příběhů, z nichž se některé protínají v česko-německém prostoru, a umožňují výměnu zkušeností z odborného i biografického hlediska. Kniha rovněž ukazuje, že i pojem "eutanázie" má své dějiny a je různě používán, zneužíván. Předmluvu napsal německý velvyslanec v Praze a koordinátorka Sítě inkluze regionu Tirschenreuth (speciální pedagožka). Jedná se rovněž o příspěvek k 10. Výročí ratifikace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Kniha vychází v roce 2020, takže je příspěvkem i k ukončení druhé světové války. Nezapomíná ani na to, že nacistický program Euthanasie představoval inkubační dobu holocaustu. Některé části jsou napsány ve snadném čtení nebo aspoň v lehce srozumitelném jazyce a kniha je jedinečným způsobem ilustrována umělci z projektu Jamming spolku Barvolam ve spolupráci se studenty ilustrace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. V rámci projektu Jamming od roku 2014 společně tvoří umělci s nálepkou mentální hendikep a umělci, kteří jsou "postižení akademickým vzděláním". V projektu vždy pracuje několik umělců na jednom dílu. Tato metoda byla použita i na tvorbu ilustrací pro tuto publikaci. Každá ilustrace má tedy několik autorů. Kromě zmíněných ilustrací obsahuje i fotografie a další obrazový materiál. Předložená publikace může sloužit i jako výukový materiál v různých oborech. Kniha naplňuje i obsah a záměry Galilejské deklarace Druhého mezinárodního workshopu medicíny po holocaustu (2017)/ The Galilee Declaration, The Center for Medicine after the Holocaust.
Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce. Rovněž zkoumají vztah husitství k jevům a procesům jako hereze, chiliasmus či konfesionalizace. Cílem několika pramenných studií z oboru církevních dějin doby velkého schismatu je obohatit výzkum předpokladů husitství.
Neslávne známy medellínsky kartel pašoval v osemdesiatych a deväťdesiatych rokoch do Spojených štátov a Európy tony kokaínu. Na jeho čele stál legendárny kolumbijský narkobarón Pablo Escobar. Z Kolumbie sa stala vojnová zóna, nájomní vrahovia sicariovia nemilosrdne likvidovali konkurenciu, ale aj policajtov a obyčajných obyvateľov, všetko pre jediný cieľ – udržať Pabla Escobara na čele jednej z najvplyvnejších zločineckých organizácií všetkých čias. Escobar zarábal miliardy dolárov, kupoval si politikov a najšikovnejších právnikov a štylizoval sa do úlohy hrdinu zbedačeného kolumbijského ľudu. Dlhé roky bol napriek enormnej snahe kolumbijskej polície nedotknuteľný. Steve Murphy a Javier F. Pena boli agenti pridelení ku kolumbijsko-americkému pátraciemu oddielu Bloque de Búsqueda, ktorý mal za úlohu skoncovať s Escobarovou hrôzovládou. Príbeh dvoch odhodlaných agentov medzitým spoznal celý svet prostredníctvom seriálu spoločnosti Netflix Narcos. Prvýkrát však prehovorili osobne a v tejto knihe rozprávajú skutočný príbeh o tom, ako sa podieľali na stíhaní najhľadanejšieho zločinca na svete. Od ťažkých začiatkov v elitnom policajnom útvare a náročnom výcviku až po životnú misiu v kolumbijskom Medellíne, kde ďaleko od domova slúžili v prvej línii nekonečnej vojny proti drogám, ktorá do dnešného dňa pustoší Ameriku.
Dvadsiateho piateho marca 1942 takmer tisíc mladých nevydatých židovských žien a dievčat nastúpilo v Poprade do vlaku. Oblečené v najlepších šatách dôverčivo zakývali na rozlúčku svojim rodičom a vo vidine dobrodružstva odišli do sveta. Prihlásili sa na „prácu“, lebo verili, že si odkrútia pár mesiacov v nejakej továrni a vrátia sa domov. Realita však bola celkom iná – poslali ich rovno do Osvienčimu, kde ich nútili otročiť. Vláda slovenského štátu zaplatila Nemcom 500 ríšskych mariek za každého takto „vysídleného“ Žida alebo Židovku. Z 999 deportovaných žien a dievčat z prvého transportu prežilo len niekoľko. O prvom oficiálnom židovskom transporte do Osvienčimu sa vie len málo, ale tieto skutočnosti sú ešte aj dnes veľmi dôležité. V dobytčiakoch sa netlačili partizáni ani vojnoví zajatci, muži v ňom totiž vôbec neboli. Len necelá tisícka mladých dievčat a žien, ktoré slovenské vládne orgány poslali na takmer istú smrť. Bezmocné a bezvýznamné neboli len pre svoj židovský pôvod, ale aj preto, že to boli ženy. Heather Dune Macadam, uznávaná autorka z USA, odkrýva ich tragické príbehy založené na rozhovoroch s preživšími, na konzultáciách s historikmi, očitými svedkami a na rozhovoroch s príbuznými prvých žien deportovaných zo Slovenska do Osvienčimu. Jej kniha je dôležitým doplnkom v mozaike literatúry o holokauste a o histórii žien.
Demi Moore je už desaťročia synonymom slova celebrita. Jej nezabudnuteľné filmové úlohy a vzťahy s významnými mužmi boli vždy v centre mediálnej pozornosti. Stala sa najlepšie platenou hviezdou Hollywoodu. Otvorene však priznáva, že roky unikala pred minulosťou, pred neistotou a pochybnosťami, ktoré poznačili jej detstvo. V zlomových chvíľach svojej cesty k sláve zápasila so závislosťou, s problémami s vnímaním vlastného tela aj s traumami z detstva. Jej kariéra stúpala závratnou rýchlosťou, no obraz, ktorý si o Demi vytvorila verejnosť, bol neraz nepriaznivý. Aj preto ju napriek úspechom prenasledovali pochybnosti, či patrí do Hollywoodu, či je dobrou herečkou a či sa osvedčila v úlohe matky. Jej pamäti, úprimné a hĺbavé, podávajú svedectvo o boji s nepriazňou osudu, ale aj o neuveriteľnej húževnatosti. Demi odhrnula záves, o svojej kariére i osobnom živote hovorí celkom otvorene. Dozvedáme sa o turbulentnom vzťahu s matkou, manželstvách, snahe zosúladiť hviezdnu kariéru s výchovou detí, o dlhej ceste k schopnosti bez zábran vyjadriť, čo si myslí a cíti. Dojímavo úprimná spoveď odhaľuje herečkinu cestu k sláve, no aj jej spletitý osobný osud. Je to príbeh o úspechoch aj o cene, ktorú za ne zaplatila.
Už dost bylo sentimentu a růžových brýlí. Opravdu je Česká republika ráj na zemi, jak se mnozí domnívají? Polský novinář a bohemista Michał Zabłocki ve svých provokativních reportážních úvahách neukazuje chalupářskou idylu, ale rýpe do českého rasismu, alkoholismu, korupce či bolavých míst nedávné historie. Možná, že i srdce Evropy někdy krvácí… Pohlédněte do nastaveného zrcadla, které sice nehází příjemné odlesky, ale může mít katarzní účinek.
Čitateľ dostáva do rúk druhé, prepracované a doplnené vydanie druhého dielu série monografií Slovenská armáda v ťažení proti Sovietskemu zväzu (1941 - 1944). Tematicky nadväzuje na záverečnú kapitolu prvého dielu, ktorá mapovala sformovanie a pôsobenie Zaisťovacej divízie (ZD) na Ukrajine v roku 1941. Druhý diel je venovaný slovenským bojovým i nebojovým útvarom, ktoré boli nasadené na okupovaných územiach Zväzu sovietskych socialistických republík. V prvom rade je to ZD, ktorá viac ako dva roky (presne 27 mesiacov) vykonávala na okupovaných územiach Ukrajiny a Bieloruska ochrannú a bezpečnostnú službu. Kniha zachytáva pôsobenie tejto divízie ako okupačného útvaru od začiatku roka 1942 do októbra 1943.
