Obrazovo-textová publikácia predstavuje samostatné mapové diela, atlasy, grafické zobrazenia miest (veduty), ako aj historicko-politickú spisbu, ilustračné výpravné vydanie encyklopedického charakteru, mestské plány a krajinársku grafiku z 15.-18. storočia, ktoré sa nachádzajú vo fondoch SNK. Historický, geografický, topografický a umelecký význam.
Katalóg obsahuje 97 zlomkov nachádzajúcich sa na 85 knihách z fondu tlačí 16. storočia z františkánskych knižníc. Sú datované od druhej polovice 12. storočia až po začiatok 16. storočia. Sú to najmä liturgické texty, teologické a homiletické diela. Väčšina kódexov nepochádza z územia Slovenska. Rukopisné kódexy používali novovekí kníhviazači ako najlacnejšiu väzbu. Každý zlomok kódexu obsahuje podrobný fyzický popis jednak kódexu a jednak dokumentu, ktorého bol súčasťou.
Kniha obsahuje veľkú väčšinu fotografií zhotovených maliarom a pedagógom Rudolfom Filom. Publikácia je rozdelená do štyroch častí. V prvej su polaroidné instantné zábery, v druhej už analógové fotografie na filmový materiál, v tretej fotografie zhotovené aj inými autormi so zásahmi RF a štvrtá časť je fotoživotopis autora. Pozorovateľ môže takto získať komplexný pohľad na fotografický život Rudolfa Filu.
Profil významnej českej dokumentaristky Heleny Třeštíkovej od filozofky a estetičky Romany Javorčekovej. Štúdia je zameraná na motív domova, bývania a priestoru, ktorý s nimi súvisí. Téma sa v rôznej intenzite a podobách objavuje v celej Třeštíkovej tvorbe už od školského cvičenia Živá voda (1972), v ktorom sleduje, ako vodná priehrada vymaže z mapy dedinu, až po režisérkin zatiaľ posledný film Forman vs. Forman (2019). V profile režiséra, ktorý v detstve počas vojny prišiel o rodičov, potom býval po internátoch, podnájmoch a emigroval bez rodiny, rezonuje téma odlišne než v každom z Třeštíkovej časozberných dokumentov, ako Manželské etudy, Katka či René. Motív domova a bývania ako niečoho, čo podlieha premenám v čase, zároveň súznie s touto režisérkinou najčastejšou metódou nakrúcania.
Andy Warhol je hlavný predstaviteľ popartového hnutia. Ako kreatívny a kritický pozorovateľ americkej spoločnosti dokázal stvárniť aktuálne témy, ako sú spotreba, materializmus, médiá a celebrity. Venoval sa reklame, komiksom, potlači predmetov bežnej spotreby, portrétoval najslávnejšie tváre Hollywoodu, a tým všetkým prispel k radikálnemu prehodnoteniu toho, čo je a čo nie je umelecké dielo. Práve vďaka Warholovi sa plechovka Campbellovej polievky a fľaša Coca-Coly stali objektami s rovnakou umeleckou hodnotou ako predmety na klasických zátišiach. Spolu s tým Warhol radikálne zmenil vnímanie samotného umelca. Svojou slávnou vetou „chcem byť stroj“ dal najavo opovrhnutie voči konceptu autorstva. Pracoval metódami masovej produkcie, mal desiatky asistentov a svoje štúdio rád nazýval fabrikou. Táto kniha prináša pohľad do Warholovho rozsiahleho a pestrofarebného životného diela, ktoré do umenia vnieslo témy ako bývanie, výroba a konzum, a tak úplne prehodnotilo vnímanie „vysokého“ a „nízkeho“ umenia.
AMA je prvé kritické spracovanie dlhodobej osvetovej činnosti Ľubomíra Ďurčeka (1948), Květoslavy Fulierovej (1932) a Júliusa Kollera (1939 2007). Rozsiahla fotografická dokumentácia spoločne s výberom kľúčových textov predstavuje ich osobitý program pedagogického pôsobenia medzi amatérskymi výtvarníkmi v rokoch 1968 až 1998. Ako lektori pôsobili pod záštitou bratislavských obvodných kultúrnych stredísk. Kniha v slovenskom a anglickom jazyku je zostavená z dosiaľ nepublikovaných materiálov so zameraním na alternatívne metódy vzdelávania. Kultúrne situácie, iniciované Júliusom Kollerom, poukazujú na odhodlanie týchto autorov rozvíjať slobodne vlastný program, do ktorého rovnocenne zapojili účastníkov letných amatérskych sústredení. Nech táto publikácia motivuje súčasných mladých odborníkov k neprofesionalizmu a budúcich profesionálov k umeleckému amatérizmu.
Ludmila Padrtová (1931 2016) vytvářela abstraktní kompozice od poloviny padesátých let a byla utajená tehdy a je málo známá i dnes. A to přestože byla společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník. Navíc byla žena, což znamenalo její přehlížení ze strany mužů ať už z řady umělců, kritiků či dokonce přátel. Nadto si netroufala se ať už jakýmkoli způsobem prosazovat. Vzhledem k tomu, že její inspirace pocházela z přírody, pracovala s barvou, která byla tehdy mladými výtvarníky zavrhována. Dnes patří k nejprofilovanějším umělkyním svého věku a to přesto, že je ještě stále známá jen publiku, které chápe a obdivuje abstraktní umění, až už bylo vytvořeno kdekoli. V západní Evropě byl každý umělec, který se věnoval v padesátých letech abstrakci, ceněn a je dnes již známý, pokud ovšem šlo o ženu, tak ta bývá považována všude za kunsthistorický poklad, který je náležitě hodnocen, vystavován a celebrován. Ludmila Padrtová se umění věnovala v padesátých letech a pak už jen těch několik málo let před její smrtí, v první polovině desátých let jednadvacátého století. Je tu ovšem jedna výjimka, a sice barevné fotografie přírody z osmdesátých let dvacátého století. Ačkoli jsou opět identifikovatelné jako motivy z přírody, jsou pojaty chtěně nebo nechtěně jako abstraktní kompozice, v tom se Padrtová nezapřela. Fotografické práce jsou zde publikovány v této míře poprvé, zrovna tak její kresby, koláže a malby z posledních let. Její práce na papíře z padesátých let jsou známy z publikace na které autor knihy Zdenek Primus spolupracoval. Kniha Krajinou k abstrakci je doprovodná publikace jejích velkých výstav v Karlových Varech, Kolíně a Českých Budějovicích. Vl. Boudník je legenda a zůstane jí, Ludmila Padrtová má šanci stát se stálicí na obloze klasické moderny v českém umění po druhé světové válce, což je víc, než si dovedla představit a než by si kdokoli mohl přát.
Soubor autorských knih z Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM 20032018 Tato česko-anglická publikace mapuje historii vydávání tiskovin, které vznikly na půdě Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM - autorské knihy, komiksy, ziny, ilustrované texty, experimentální zlomky a noviny, individuální i kolektivní projekty. Jde o podstatné ukázky z nedávných dějin ateliéru, kniha však obsahuje také soupis všech autorských tiskovin v tomto ateliéru vzniklých. Soubor doplňují texty Jana Rouse, Juraje Horvátha a Jana Čumlivského, rozhovory s dílenskými mistry Katedry grafiky, fotografie dílen, přehled absolventů Grafická úprava Jan Čumlivski a Juraj Horváth.
Barevné linoryty a fotografie Michala Cihláře inspirované dekadentní krásou erotického zboží. Od prvního kolorovaného zátiší s vibrátorem z roku 2003 se autor posunul k mnohobarevným tiskům deprivačních kukel, kožených pout a roubíků. Jediné obskurní téma shrnuté do katalogu k chrudimské výstavě bourá tabu i hranice linorytu. Úvodní text katalogu s šedesáti fotografiemi a linoryty napsal Pavel Kosatík.
Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené formy ve svých dílech často přejímají, parodizují a ironizují. Součástí svazku jsou nové české překlady her dvou dalších autorů Vídeňské skupiny, idiot Konrada Byera a PURIM slavnost Ernsta Jandla.
Monografie Martin Krajc Pictures In My Head poprvé uceleně představuje průřez dílem jednoho z největších českých figurálních malířů současnosti. Martin Krajc v roce 2009 ukončil pražskou Akademii výtvarných umění, na které studoval u Michala Rittsteina a ještě během studia se stal spoluzakladatelem úspěšné generační skupiny OBR. Jeho práce se vyznačuje důrazem na lidskou postavu, zastupující mu hlavní výrazový prostředek. Pojímá ji v širokém rozpětí, od inspirací klasiky španělského barokního malířství, po fotografie ze současných módních časopisů. Uvolněný rukopis, plný emotivních zvratů, vytváří z obrazu tok plynoucích zážitků, obracejících se k proměnlivým jevům současného světa i vyjevujících rysy tesknoty a uplývání času. Krajcova tvorba přitahuje dynamickým napětím, vycházejícím z prchavých smyslových zkušeností i ze soustavného vymezování se vůči každodenní přítomnosti.
Jiří Jílovský (1884 – 1958) vstoupil do profesionálního života po ukončení pražské akademie v roce 1908, kdy se ve skupině Jung-Prag zaujal místo Richarda Teschnera. Mimo knižní úpravy byl autorem ex-libris, u kterého se řadí mezi zakladatele žánru, jako takového. Byl virtuózním kreslířem a ovládal všechny grafické techniky. V malbě se především zabýval portréty, malbou v plenéru a starou Prahou. Tu zachycoval i v grafice. Dá se označit spolu s Aloisem Wiererem za poslední novoromantické malíře. Důležité bylo i jeho členství v pražské zednářské lóži Schlaraffie, sídlící ve Štěpánské ulici. Řada prací, zejména z počátku jeho tvorby, se zaobírá mytologií, pohádkou a symbolikou. V jeho podání má každý prvek svébytný význam, například v grafikách staré Prahy si pohrává s oblohou, která určuje náladu, zatímco drobná figurální stafáž vypráví příběh. Za druhé světové války jeho dva synové zemřeli v koncentračním táboře. On sám přežil zásluhou toho, že ho z Osvětimi převezli do Sachsenhausenu, kde byl zaměstnán v padělatelské dílně (příběh byl zfilmován pod názvem Ďáblova dílna), která vyráběla padělky anglických liber. Po návratu z koncentračního tábora se snažil vrátit se ke své práci. Ateliér byl stejně, jako u řady dalších česko-německých autorů za války zničen. Většina volných prací, tak nenávratně zmizela. Jiří Georg Jílovský umírá zapomenut v roce 1958. Arno Pařík, největším znalec Jilovského tvorby, ji přehledně propojil do tematických kapitol, rozsáhlý obrazový doprovod je sumou toho nejlepšího z jeho díla.
Autori štúdií: Miroslav Ballay, Lenka Dzadíková, Ida Hledíková-Polívková, Juraj Hubinák, Dagmar Inštitorisová, Elena Knopová, Mišo Kováč Adamov, Barbora Krajč Zamišková, Vladimír Predmerský, Ľubomír Šárik, Vladimír Štefko, Pavel Uher, Dominika Zaťková Vývoj slovenskej bábkovej hry od 19. storočia až po súčasnosť sa v tejto knihe skúma z niekoľkých strán a pohľadov. Dvadsaťtri kapitol je venovaných tak jednotlivým významným dramatickým autorom, ako aj syntetickým pohľadom na celé vývinové etapy slovenského bábkarstva. Veľkoryso poňatý prehľad zahŕňa najmä dramatické texty, no nemôže celkom obísť ani ich významné scénické predvedenia. Najmä v prípadoch, keď je autor textu zároveň jeho režisérom a daný text už v svojej písanej podobe zahŕňa množstvo pokynov konkrétnym hercom či scénickému výtvarníkovi. V plejáde autorov textov pre bábkové divadlo, ktorých predstavuje táto kniha, sa tak stretávajú tí, ktorí písali univerzálne hry, po desaťročia hrané divadlami nielen na Slovensku, s autormi, ktorých doménou ani nie je dramatická, lež epická literatúra, a svoje dramatické texty vytvárali v tesnej spolupráci s divadelnými dramaturgmi a režisérmi. Netreba zabúdať aj na to, že časť bábkarského repertoára tvoria rôzne dramatizácie pôvodne prozaických textov ľudových či umelých rozprávok. Veľkú skupinu predstavujú už spomenutí praktickí divadelníci, ktorí píšu svoje bábkové hry s presným zacielením na ich javiskovú realizáciu. Čo však neznamená, že výlet takýchto hier za hranice domáceho súboru je celkom vylúčený: príkladom môžu byť texty Divadla PIKI z Pezinka. Publikácia presne zachytáva aj najnovší vývoj bábkového divadla, ktorý smeruje k interaktivite a miešaniu nielen divadelných druhov, ale aj žánrov. Záslužným krokom je zaradenie obsiahlej kapitoly venovanej dramatickej produkcii nezávislých bábkových divadiel, ktorých premenlivá existencia je oveľa menej systematicky zdokumentovaná ako pri ich kamenných kolegoch.
