Poslední den svého života rozmlouval Sókrates v žaláři se svými přáteli o nesmrtelnosti duše. Při západu slunce vypil podaný jed, poslušen jsa soudu své obce, a zemřel. V předkládaném dialogu přetvořil Platón tuto dějinnou událost ve filosofickou báseň o smrti člověka, do kterého se vtělil Logos. Když se Platón po letech zmiňuje o tomto dialogu, nazývá jej "hovorem o duši"; tehdy, když jej psal,
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Abychom správně mohli posouditi Platónův stát, třeba si uvědomiti zpětně, že Platón při své konstrukci má na mysli podmínky řecké polis, malý rozsah její a instituci otroctví jako základnu, z níž společenský život vyrůstá, a za druhé, že celé jeho učení bylo takřka provokováno potřebami dne, veřejným
Řádná oslava, to je hostina, to je hudba, to jsou plná měsidla vína. Symposion ale neznamená jen společné popíjení. Jsou to i společné řeči, je to i hostina slova. A tentokrát obzvláště bohatá. Téma večera: Erós. 1. řecko-české vydání.
Tři filosofická dramata, která mají jedno společné: tísnivou blízkost Sókratova konce. Z řeckého originálu přeložil a úvodem opatřil František Novotný. Nové, redakčně upravené a první řecko-české vydání.
Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití neoznačovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes. Byla to zábava, jejíž součástí sice bylo popíjení vína, ale měla i jistý obřadní a slavnostní charakter. Tento dialog pak je oslavou moci a síly opomíjeného boha Eróta. Text sestává ze sedmi řečí,
Roku 399 př. n. l. čelil Sokrates obvinění, že podlamuje důvěru ve společenské instituce. Žalobci chtěli chránit mladé lidi před zhoubným vlivem nebezpečného skeptika. Athénská demokracie se v oné době cítila oslabená a hledaly se hrozby a příčiny rozkladu. Žalobci před porotce předstoupili s tím, že mají viníka… A tak Athény odsoudily na smrt filosofa. Jeho žák Platón byl tehdy v publiku a
Jeden z nejznámějších Platónových dialogů, který je věnován rétorice, kráse a lásce.
Roku 399 př. n. l. čelil Sokrates obvinění, že podlamuje důvěru ve společenské instituce. Žalobci chtěli chránit mladé lidi před zhoubným vlivem nebezpečného skeptika. Athénská demokracie se v oné době cítila oslabená a hledaly se hrozby a příčiny rozkladu. Žalobci před porotce předstoupili s tím, že mají viníka… A tak Athény odsoudily na smrt filosofa. Jeho žák Platón byl tehdy v publiku a
První řecko-české vydání Platónova dialogu Gorgias. Platónův řecký text je převzat z Burnetovy kritické edice (1903), český překlad, který vychází v šestém a opraveném vydání, pochází z pera Františka Novotného (1936). Součástí knihy je překladatelův úvod, vysvětlující poznámky a seznam literatury.
Listy jsou jedinou částí Platónova literárního odkazu, v níž autor mluví v první osobě. Dozvídáme se z nich mnohé o jeho poměru k historickým osobám a událostem a v neposlední řadě také ke svému vlastnímu dílu a poslání. Z Listů lze čerpat řadu důležitých údajů z Platónovy autobiografie, zprávy o jeho politických postojích a rovněž o jeho osobní účasti v politických dějinách Syrakús. Jelikož je
Čtyři Platonovy dialogy o rozumnosti, statečnosti, přátelské lásce a pedagogické schopnosti Sokratově.
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Ideální státní uspořádání se opírá o společenství majetku a žen a rozumnou chudobu, která nepřeje přepychu. V tomto státě bude vládnout vnitřní harmonie, zrozená z hierarchického uspořádání v podobě tří základních společenských tříd - vládnoucích filozofů, válečníků, řemeslníků a rolníků. V čele státu
Formou rozhovoru, jehož vůdčí osobností je Sókrates, uvažuje Platón o vztahu věci, pojmu a pojmenování. První svazek řecko-českých vydání Platónových dialogů.
Další svazek platónovských spisů. Dialog hledá ideální uspořádání obce, účastníci diskuse rozebírají hodnoty, normy a měřítka, které by měly být základem optimálního společenského zřízení.
V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s
Jeden z nejznámějších Platónových dialogů, který je věnován rétorice, kráse a lásce.
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Ideální státní uspořádání se opírá o společenství majetku a žen a rozumnou chudobu, která nepřeje přepychu. V tomto státě bude vládnout vnitřní harmonie, zrozená z hierarchického uspořádání v podobě tří základních společenských tříd - vládnoucích filozofů, válečníků, řemeslníků a rolníků. V čele státu
Dialogy. Timaios líčí vznik světa, znovuobnovení učení o idejích za pomoci pythagorovské číselné spekulace; Kritiás je nedokončený, obsahuje politický mýtus o Atlantidě. Český překlad Františka Novotného.
Nový český překlad F. Karfíka v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.
Devátý svazek ediční řady Platónovy spisy. Páté, opravené vydání.