Schelling se filosofií umění zabýval systematicky od roku 1800. Přednáška Vztah výtvarných umění k přírodě (1807) představuje jeho poslední dílo věnované výslovně tomuto tématu. Jedná se o veřejnou přednášku pro širší vzdělané publikum, v níž neformuluje čistě filosofické argumenty, ale odvolává se na soudobou diskusi o podstatě krásy (Winckelmann, Hamann, Goethe, Mengs apod.). Zůstává zde však
Ve svých přednáškách z roku 1803 pojednává F. W. J. Schelling o základní ideji university a vzdělávání. Celostní (holistické) vzdělání založené na jednotě všech věd a v posledku na filosofii je základem pravého a svobodného společenského života. Jednou z hlavních Schellingových myšlenek je nutnost konstrukce (nikoli rekonstrukce): vědec a učitel má být schopen konstruovat celek své vědy ze sebe.