Otázka smrti je stará jako filosofie sama. Přesto se nás přední myslitelé tradice od Augustina po Derridu snaží přesvědčit o tom, že o smrti přemýšlet nelze. Kniha Navždy zavřít oči problematizuje tento závěr. Ondřej Kvapil formuluje nevyřčené premisy, na kterých teze o nepochopitelnosti smrti stojí, a přitom ukazuje nejen to, že o smrti přemýšlet můžeme, nýbrž také to, že o smrti, kterou nelze
Poslední den svého života rozmlouval Sókrates v žaláři se svými přáteli o nesmrtelnosti duše. Při západu slunce vypil podaný jed, poslušen jsa soudu své obce, a zemřel. V předkládaném dialogu přetvořil Platón tuto dějinnou událost ve filosofickou báseň o smrti člověka, do kterého se vtělil Logos. Když se Platón po letech zmiňuje o tomto dialogu, nazývá jej "hovorem o duši"; tehdy, když jej psal,
Studie k současné fenomenologii ve Francii je současně systematická i historická fenomenologická studie. Jejím cílem je – prostřednictvím volby systematického filosofického problému dění existence jako hlavního tématu – na pozadí jediného fenomenologického pole představit a konfrontovat pět význačných představitelů současné fenomenologie ve Francii: Henriho Maldineye, Clauda Romana, Jeana-Luca
Morálka práva je stěžejním dílem poválečné právní filosofie, které kritizuje právně pozitivistické a legalistické myšlení.
Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie
Nová Atlantis je nedokončené utopické dílo Francise Bacona vydané posmrtně roku 1626. Bacon zde popisuje svůj ideál státního zřízení a některé aspekty takového státu. Zejména se zde věnuje vědě, rodině a částečně náboženství. Příběh je vyprávěn v první osobě, identita vypravěče však není blíže určena.
Klement Alexandrijský (asi 150–215 po Kr.) byl řecký křesťanský autor, jehož celoživotním úsilím bylo přiblížit biblické poselství filosoficky vzdělaným čtenářům své doby. Kromě Stromat, určených spíše pokročilejším čtenářům, je také autorem méně rozsáhlých spisů, jimiž chce oslovit zájemce o křesťanskou víru nebo poskytnout poučení křesťanům začátečníkům. Do této kategorie se řadí i text Který
Významný antický filozof rozvíjí vlastní koncepci státu, jeho ochrany, občanství a správy obce. Abychom správně mohli posouditi Platónův stát, třeba si uvědomiti zpětně, že Platón při své konstrukci má na mysli podmínky řecké polis, malý rozsah její a instituci otroctví jako základnu, z níž společenský život vyrůstá, a za druhé, že celé jeho učení bylo takřka provokováno potřebami dne, veřejným
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá
Na podzim roku 1975 požádala Patočku skupina literárních vědců, aby pojednal o souvislosti mezi fenomenologií a strukturalismem. Přednášky proběhly v soukromí mezi listopadem 1975 a lednem 1976. Přepis magnetofonového záznamu je doplněn transkripcí rukopisu přípravy na tuto přednášku. Velkým dějinným obloukem od vzniku filosofického myšlení v antickém Řecku až po současnost líčí Patočka filosofii
Milánský biskup Ambrož v Hexameronu představuje nejen významný pramen pro poznání teologického myšlení rané církve, ale i inspiraci pro současné úvahy o vztahu člověka k Bohu a světu. Latinsko-české vydání s úvodní studií a komentářem Davida Vopřady. První kapitola knihy Genesis, otevírající sbírku biblických spisů, podněcuje zvědavost a představivost myslitelů již více než dvě tisíciletí. Mezi
Řádná oslava, to je hostina, to je hudba, to jsou plná měsidla vína. Symposion ale neznamená jen společné popíjení. Jsou to i společné řeči, je to i hostina slova. A tentokrát obzvláště bohatá. Téma večera: Erós. 1. řecko-české vydání.
Nietzschovy napohled navzájem nesouvisející a často rozporné klíčové myšlenky kniha vykládá v jejich vzájemné provázanosti a odkrývá za nimi nevyslovený způsob myšlení, který se radikálně vymyká jednotě celkového konceptu, překračuje metafyzycká schémata tradice, ale neopouští a nenivelizuje její stěžejní problémy. Vlastní cíl práce není tedy historický: jde jí o předvedení možností, které
ÓRIGENÉS (asi 185 – asi 253) byl raně křesťanským theologem a interpretem Písma působícím nejprve v Alexandrii, poté v palestinské Kaisareii. Exegetická práce byla stěžejní součástí jeho díla a komentář k Janovu evangeliu jedním z nejrozsáhlejších exegetických projektů, jemuž věnoval podstatnou část svého tvůrčího života. První knihy tohoto komentáře vznikly v Alexandrii před Órigenovým odchodem
Humovo Zkoumání principů morálky patří společně s Aristotelovou Etikou Nikomachovou a Kantovými Základy metafyziky mravů do kánonu evropské morální filosofie. Hume v něm rozvíjí zkušenostně založené uvažování o morální stránce lidské přirozenosti, které ve jménu založení etiky v morálních vášních odmítá jak klasický morální racionalismus, tak psychologický egoismus. David Hume (1711–1776) je
Překlad dvou významných přednášek z roku 1953 (Otázka techniky. Věda a zamyšlení), které reprezentují Heideggerovo definitivní stanovisko k novověké vědě a moderní technice. Svou celoživotní otázku, jíž byla otázka po bytí, promýšlel Heidegger jednak v rozhovoru se svými antickými i novověkými předchůdci, jednak na pozadí především Hölderlinova „myslivého básnění“, a konečně v opakované
Výchozí zaměření dialogu Lachés je charakteristicky etické, neboť v něm jde zprvu o otázku, jak žít a jakým člověkem být; svou roli přitom přirozeně hraje také význam pedagogických metod. Dramaturgicky obstarává vstup do filosofické diskuse starost dvou athénských občanů o výchovu svých synů: Lysimachos a Melésias, vědomi si toho, že oni sami byli ve výchově spíše zanedbáváni, si nejsou jisti,
Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.
Apóha (dosl. „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, pomocí které se buddhističtí nominalističtí filosofové pokoušeli vyřešit otázku statusu universálií. Zatímco indičtí metafyzičtí realisté tvrdili, že universálie (sāmānya) skutečně existují a jsou současně přítomny v mnoha různých věcech, podle buddhistů byly skutečné pouze jednotliviny (lakṣaṇa), universálie naopak chápali jako pouhé
Ve spise O dokonalosti vychází Řehoř především z pavlovských listů, které poukazují na význam různých christologických titulů. Nazývat se „křesťan", což je slovo odvozené od jména Kristus, je podle Řehoře zavazující a je to právě Kristovo jméno, jímž se jednotlivec má v životě nechat vést. Křesťanská dokonalost znamená mít v duši, ve slovech i ve všem, co člověk v průběhu života dělá, účast na