Ve spise O dokonalosti vychází Řehoř především z pavlovských listů, které poukazují na význam různých christologických titulů. Nazývat se „křesťan", což je slovo odvozené od jména Kristus, je podle Řehoře zavazující a je to právě Kristovo jméno, jímž se jednotlivec má v životě nechat vést. Křesťanská dokonalost znamená mít v duši, ve slovech i ve všem, co člověk v průběhu života dělá, účast na
Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) ve svém raném díle představuje výklad starozákonní knihy Kazatel a jejího zdánlivě pesimistického ladění. Upře-li člověk svou pozornost pouze ke smyslově vnímatelnému světu, musí nakonec opravdu dojít k poznání, že vše je marnost. Vymanit se z této marnosti můžeme podle Řehoře tak, že se zaměříme na opravdové dobro, které není postižitelné smysly a je v
Mojžíšův život, jedno z Řehořových vrcholných děl, má být odpovědí na otázku, v čem spočívá dokonalá ctnost. Ve snaze objasnit čtenářům podstatu dokonalosti autor nejprve vypráví a následně krok za krokem interpretuje biblickou zprávu o Mojžíšovi. Nabídnutý výklad probíhá v duchu starověké alegorické exegeze: Řehoř vede své čtenáře k tomu, aby ve slovech Písma spatřovali vyšší smysl. Příběh o
V homiletickém spisu Otče náš se kappadocký teolog snaží v pěti kázáních vyložit jednu z nejstarších křesťanských modliteb, kterou podle Matoušova evangelia předal během horského kázání svým učedníkům sám Ježíš. Vedle důrazu na nutnost modlitby se Řehoř zabývá otázkou, jak se správně modlit, za co prosit, jak děkovat a jak se k modlitbě duchovně připravit. Aby člověk mohl považovat Boha za svého
Katechetická řeč, tradičně zvaná „velká“, představuje nejdůležitější základy křesťanské věrouky, Řehoř z Nyss
Sv. XIV: Řecko-české vydání spisu, který představuje Řehořovu antropologii čerpající z antických, biblických i starokřesťanských zdrojů. Překlad, úvod a poznámky M. Bláhová.
Pojednání Řehoře z Nyssy (zemř. po r. 390) shrnující kappadockou trojiční nauku o jediné přirozenosti a třech osobách či hypostazích v křesťanském božství. Božská přirozenost je pro Řehoře především nevymezená, tj. prostá všech určení. Neexistuje však jinak než ve svých hypostazích, jež jsou konstituovány svými charakteristikami, tj. vztahypůvodu. Tyto rozdíly přirozenost „zurčiťují“ v hypostaze,