Soubor příspěvků se pokouší zachytit společné kulturní kořeny čtyřúhelníku kinematografií Polska, Maďarska a Česko/Slovenska od konce 2. světové války až po současnost. Sleduje styčné výchozí body: podobnou historickou zkušenost, témata a motivy i s přesahy do okolních zemí. Publikace vychází v anglickém jazyce, a je tedy i reprezentativním pohledem na tuto kapitolu kinematografických dějin pro
Bezpečnost je dnes slovem nebývale skloňovaným – v médiích, politických proslovech a programech. A právě bezpečnost/Bezpečnost ve spojitosti s filmem a historií je také tématem nového, devátého dílu knižní řady Film a dějiny. Obsah knihy je členěn do dvou hlavních oddílů. Zatímco první se zaměřuje na strategie, kterými se bezpečnostní resorty v letech 1948–1989 snažily aktivně ovlivňovat a
Jonathan Demme (1944–2017), respektovaný řemeslník hollywoodského filmu, se vždy nápaditě pohyboval v různých žánrových formátech se zaměřením na empatické zobrazování izolovaných a často zranitelných postav. Zvláště u žen zkoumal s citlivým porozuměním jejich reakce na krize a konflikty, navozoval pocit intimity a naléhavosti a nutil diváky k účasti na subjektivní zkušenosti postav. Mlčení
Kniha představuje různé formy komunikace na konci středověku (většinově se to týká 15. století) v rámci zemí Koruny české. Jednotlivé studie se věnují komunikaci symbolické, vizuální, propagační, či pragmatické, k nimž lze volně zařadit paměťovou funkci sdělení historiografů raného novověku, tedy období, které bylo klíčové z hlediska následného vývoje zemí Koruny české.
Kolektivní monografie cíli zvláště na problematiku válečné (a) filmové propagandy. Zatímco na Západě se jedná o dlouhodobě zkoumané téma, u nás mu (filmoví) historici nikdy nevěnovali srovnatelnou pozornost a postupem času se „propaganda“ začíná řadit k „nejopuštěnějším“ a „nejzanedbávanějším“ termínům věd o kultuře. Množství zahraniční odborné literatury se zaměřuje na zkoumání sovětské,
Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500. Právě k vladislavské době, kdy byla moc panovníka omezena a následně v českých zemích oslabena i jeho nepřítomností a kdy si
Soubor čtyř studií věnovaný slavnému snímku režiséra Juraje Herze z roku 1968. Jednotlivé kapitoly se zabývají scenáristickou spoluprací režiséra a autora předlohy Ladislava Fukse (Lea Mohylová), projevy černého humoru ve filmu (Zdeněk Hudec), strukturací filmového vyprávění (Karel Mohyla) a audiovizuální analýzou (Jiří Slavík). Jednotlivým studiím předchází úvodní stať, která zařazuje Spalovače
David O. Selznick (1902–1965) patřil k nejvýznamnějším producentům hollywoodské studiové éry. Během více než třicetileté kariéry dohlížel na vznik oceňovaných i divácky oblíbených a komerčně úspěšných snímků jako například King Kong, David Copperfield, Anna Karenina, Zrodila se hvězda, Jih proti Severu, Mrtvá a živá, Rozdvojená duše nebo Třetí muž. Výroba filmů však netvořila jedinou oblast jeho
Autorský kolektiv pod vedením Luboše Ptáčka si vytkl nelehký úkol, z těžko uchopitelného a rozmanitého korpusu filmových děl českého výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera vyjmout jen celovečerní hrané snímky (od snímku Něco z Alenky k dosud poslednímu Hmyzu) a pojmout je jako svébytnou kategorii z pohledu jejich formy, žánru či způsobu vzniku. V celkem 8 (i s úvodem) studiích čtenáře seznamuji se
Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů, specifických
Kolektiv autorů této publikace podává komplexní obrázek o dějinách Horní Lužice od raného středověku až do poloviny 17. století, kdy přináležela k zemím Koruny české. Poskytuje tak čtenáři nejen přehled historického vývoje, ale i dějin správy, vztahů s okolním městy, zeměmi a panovníky, ale i dějiny uměni na tomto území s přihlédnutím právě k sounáležitosti s českými zeměmi. Kniha přibližuje
Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy či provokativních hollywoodských blockbusterů RoboCop či Základní instinkt. Publikace je rozdělena do dvou oddílů – první představuje chronologicky filmovou kariéru tohoto
Výbor 4 analytických studií zkoumajících detailněji vybrané stránky (inspirace, scénář, holocaust) působivého snímku Alfréda Radoka z roku 1948 o osudu českých Židů během éry protektorátu, ilustrovaný na příkladu pražské rodiny Kaufmannových.
Drtivá většina filmové literatury se zabývá díly klasického filmového kánonu, přelomovými snímky mainstreamové (žánrové) produkce či tzv. artovými filmy. Tato kniha je pokusem vykročit mimo toto tradiční pole, mezi díla považovaná za braková, pokleslá, vulgární, drastická určená pro otrlého diváka, která si ale někdy právě díky svým opovrhovaným vlastnostem vydobyla status kultovních děl.
Kniha Umění mezi alegorií a ideologií je souborem tří studií, které analyzují proměnu reprezentace historie v českém filmu a televizi v závislosti na změně politicko-ideologického uspořádání české společnosti, a to na třech vybraných tématech. První v chronologickém průřezu sleduje proměny prezentace Sudet v českém filmu od 30. let až do současnosti, která je výrazně poznamenána ideologizací,
Kniha Milana Cyroně je první polistopadovou českou monografií věnovanou čistě slovenskému filmu. Tato oblast zcela uniká zájmu české filmové vědy, byť dějiny českého a slovenského filmu mají mnoho společných kapitol. Milan Cyroň vychází ze své disertační práce, která se věnovala třem filmovým dílům slovenského scenáristy a režiséra Eduarda Grečnera, která natočil během 60. let (Každý týžden sedem
Jedna z nejrozsáhlejších a nejdůkladnějších monografií věnovaná Pieru Paolu Pasolinimu, jež ho představuje nejen jako zásadní postavu evropského filmu, ale i jako autora neotřelých teorií a esejí, jimiž vstupoval do tehdejších intelektuálních debat a komentoval soudobé sociální dění. Autor zkoumá Pasoliniho (nejen) filmovou tvorbu jako svébytný pokus o zachování realismu v jeho subjektivní,
Kolektivní monografie Film a dějiny 7 zkoumá vztah propagandy a filmu/televize (1918–1989). Po úvodním oddílu zaměřeném na dějiny (a samotný pojem) propagandy následují případové kapitoly, které se programově vyhýbají notoricky známým tématům, příkladům sovětské a nacistické filmové propagandy, nebo se je pokoušejí nahlížet z jiné perspektivy: Distribuce a recepce sovětské klasiky/propagandy
Soubor čtyř studií věnovaný jednomu z raných děl československé nové vlny – středometrážnímu snímku Pavla Juráčka a Jana Schmidta "Postava k podpírání". Kniha je vlastně polemikou se zažitým pohledem na film jako na dílo inspirované poetikou tvorby Franze Kafky, a to ať už rozborem jeho osobních názorů vyjadřovaných v soukromí (deníky, zápisky) či veřejně (eseje, články), nebo sledováním vývoje
Francouzský režisér Robert Bresson (1901–1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20. století, patří mezi solitérní tvůrce světového filmu, který si i přes své dlouhé tvůrčí období čtyř dekád dokázal zachovat naprosto specifický tvůrčí styl, v podstatě nepoznamenaný žádnou z dominantních tvůrčích vln či škol. Ve všech filmech natočených od 2. světové války