Kniha představuje různé formy komunikace na konci středověku (většinově se to týká 15. století) v rámci zemí Koruny české. Jednotlivé studie se věnují komunikaci symbolické, vizuální, propagační, či pragmatické, k nimž lze volně zařadit paměťovou funkci sdělení historiografů raného novověku, tedy období, které bylo klíčové z hlediska následného vývoje zemí Koruny české.
Výročí sedmi set let od nastoupení L ucemburků na český trůn se nedávno stalo příležitostí k mnoha připomínkám této druhé vládnoucí dynastie našich dějin. D alším příspěvkem je nový životopis prvního L ucemburka na českém trůně. K rál Jan L ucemburský se v českých dějinách netěší zvláštní přízni. S tále se traduje přesvědčení, že se k Českému království choval jako cizinec, že nebyl dobrým
Předkládaný svazek se snaží především z českého pohledu nastínit poměrně komplikované dějiny tohoto teritoria. Těžiště výkladu tkví ve středověku a raném novověku (14.–17. století), kdy markrabství Horní a Dolní Lužice podléhala České koruně a kvetly kontakty a vztahy s českým územím v oblasti státoprávní, diplomatické, kulturní, církevní i hospodářské. Upozorňuje na rozdíly mezi oběma
První svazek čtvrtého dílu velké historiografické práce. Tento díl je věnován čtrnáctému století, které bychom mohli s jistou nadsázkou nazvat stoletím lucemburským, dobou vlády Jana Slepého, Karla I. (IV.) a první polovinu panování Václava IV. Byla to doba největšího mocenského a územního rozmachu v dějinách zemí Koruny české. Politický, ale i kulturní a společenský význam této epochy si vyžádal