Na počátku hudební kariéry Leoše Janáčka (1854-1928) stál mimo jiné i sen o dráze klavírního virtuoza. Janáček však během studií v Lipsku pochopil, že není ke dráze koncertního pianisty předurčen. Jeho rozhodnutí nám posléze přineslo jedinečného Janáčka-skladatele, který klavíru svěřoval své nejosobnější prožitky a u něj komponoval většinu svých skladeb. Klavírní cyklus V mlhách (1912) je
- nejpopulárnější Dvořákovy skladby vůbec - nová trojjazyčná (německy, anglicky, česky) předmluva Hanse-Joachima Hinrichsena a Ivany Rentsch - nová notosazba v tradičním praktickém formátu primo - secondo Neomylný obchodní instinkt vedl berlínského nakladatele Fritze Simrocka na začátku roku 1878 k tomu, aby požádal tehdy ještě málo známého českého skladatele Antonína Dvořáka o národní
- standardní repertoár pro žáky a studenty - nová předmluva předního dvořákovského badatele Davida R. Beveridge v trojjazyčné verzi (anglicky, česky, německy) - houslový part vybaven prstoklady
Janáček Leoš: A choť sem ja Janáček Leoš: Dyž sem šel Janáček Leoš: A choť sem děvucha Janáček Leoš: To naše staveni Janáček Leoš: Aj, co to tam šusti Janáček Leoš: V kolaji voda Janáček Leoš: Aj, co to je za slaviček Janáček Leoš: Panimamo, švarnu cerku matě Janáček Leoš: A dybyste zapřihli Janáček Leoš: V černym lese
Starý lidový zvyk vítání jara a symbolické čarování nad lesními prameny, čištění studánek a otevření cesty novému životu, to je námět Martinů komorní kantáty pro ženský sbor, sóla a recitaci s doprovodem dvou houslí, violy a klavíru. Otvírání sudánek je první z cyklu čtyř kantát na texty básníka Miloslava Bureše opěvujících rodnou Vysočinu.
Písňový soubor Dvacet šest lidových balad vznikl postupně v letech 1906-1916 na okraji jiných větších děl Leoše Janáčka. Písně nejsou ovšem všechny baladického charakteru a byly autorem vybírány dost nesoustavně z vlastních zápisů lidových písní. Vznikl tak čtyřdílný cyklus vnitřně velmi odlišný charakterem a podáním. První díl tvoří Šest národních písní pro sólový hlas s klavírem (z oblasti
Rukopis tohoto neznámého díla Martinů objevil editor Aleš Březina v roce 1996 v jižní Francii za pomoci malíře Rudolfa Kundery, skladatelova dlouholetého přítele. Martinů jej napsal v r. 1940 během útěku před nacistickým nebezpečím, který jej vedl z jižní Francie přes Španělsko a Portugalsko až do USA. Kompozičním mistrovstvím a celkovým pojetím se Čtyři písně přiřazují k již známým písním
- Souborné vydání - všechny tři sešity v jednom svazku - nově revidováno dle dostupných pramenů - nové prstoklady Giorgio Koukl - předmluva a rozšířená kritická zpráva k celému obsahu (cz./ger./eng./fr.) ,p> Na to, jak významnou roli hraje v katalogu raných skladeb Bohuslava Martinů (1890-1959) soubor čtrnácti klavírních skladeb, nazvaných souhrnně Loutky, se o přesné době a
Etudy Jana Nykla jsou určeny středně pokročilým adeptům hry na zobcovou flétnu. Rozvíjejí žákovu techniku, kladou důraz na rytmus a frázování; navíc svojí muzikálností přispívají k rozvoji spontánního hudebního projevu. Etudy lze velmi dobře využít také pro příčnou flétnu a další dechové nástroje.
Editor Helena Velická přednesový repertoár vhodný pro mírně až středně pokročilé violoncellisty od 5. roku výuky prezentování různých technik violoncellové hry prstoklady a smyky doporučené editorkou předmluva editorky (česky, anglicky, německy) Violoncellová dueta významného českého skladatele Jiřího Pauera (1919-2007) zaujmou pozoruhodnými harmonickými
Stěžejní sbírka pozounových cvičení Félixe Vobarona publikovaná již v roce 1834 obsahuje 74 etud a je stále základním studijním materiálem při výuce hry na pozoun. Autor byl v letech 1833-1836 prvním oficiálním profesorem ve výuce hry na trombon na pařížské konzervatoři. Svazek revidoval a k tisku připravil Jaroslav Ušák.
Stupnice a akordy pro altovou zobcovou flétnu obsahuje všechny durové a mollové stupnice v rozsahu altové zobcové flétny a jejich základní akordy. Systematicky uspořádaná publikace by měla být pro hráče na altovou zobcovou flétnu doplňkem obou dílů Flétnové školy Miloslava Klementa. Pro praktické zvládnutí všech stupnic nabízí řadu rytmických variant a sekvencí v různých artikulacích. V závěru
Nejslavnější Dvořákova Humoreska ve snadné úpravě pro sólové housle a klavír. Titul je součástí staré ediční řady Lidová edice.
Dvojzpěvy na texty moravských lidových písní s doprovodem klavíru byly zkomponovány na popud pražského velkoobchodníka Jana Neffa, u něhož byl Dvořák zaměstnán jako domácí učitel hry na klavír. Nejprve vznikla Tři dueta pro soprán a tenor s průvodem piana op. 20. Pro velký úspěch u rodiny Neffů složil Dvořák ještě II. a III. cyklus op. 32, tentokrát určený pro ženské hlasy. Celý soubor písní
Janáčkovy méně známé klavírní skladbičky k různým příležitostem, lidové tance i velmi soukromé miniatury 17 kousků od hráčsky nenáročných až po virtuózní vůbec poprvé publikována urtextová edice sedmitaktové kompozice Bratřím Mrštíkům vítaný doplněk ke skladatelovým vrcholným repertoárovým dílům pro klavír Dalším svazkem janáčkovské urtextové edice jsou skladatelovy
Tento cyklus klavírních skladeb má zcela ojedinělé místo mezi ostatními kompozicemi raného období Bohuslava Martinů. Loutky svou uměleckou a estetickou náročností přesahují víceméně studijní a didaktický charakter ostatních skladeb z této doby. Martinů je komponoval v letech 1912-1925. Skladby mnohokrát změnil a přepracovával, a tak se stalo, že Loutky I jsou chronologicky nejmladší a Loutky III
Soubor čtrnácti skladeb, nazvaných souhrnně Loutky, hraje v katalogu raných skladeb Bohuslava Martinů (1890-1959) zcela výjimečnou roli - představuje totiž první skladatelovy počiny přesahující hranici neumělých pokusů, jenž záhy nalezly své nakladatele a díky trvalé oblibě zejména u mladých interpretů vyšly postupně v moha vydáních. (Jejich vžité číslování, které skladatel prokazatelně
- Urtext na základě Souborného vydání klavírního díla Bedřicha Smetany - Praxí prověřené prstoklady od editora - Nová předmluva Jarmily Gabrielové (cz./ger./eng.) Další svazek klavírních děl Bedřicha Smetany představuje skladatele jako autora drobných lyrických skladeb. Vznikly převážně na přelomu 40. a 50. let 19. století a jak se dovídáme ze skladatelových přípisů, měly tvořit cyklus
Dumka a Furiant op. 12 vycházejí v rámci prvního Souborného vydání děl A. Dvořáka společně se dvěma drobnými přednesovými skladbičkami nazvanými Dvě perličky. Ačkoli Dumka a Furiant mají nízké opusové číslo, byly skladby zkomponovány zřejmě v roce 1884 a patří k nejlepším číslům Dvořákova klavírního díla. Instruktivní Perličky byly psány koncem r. 1887 pro nakladatele Fr. A. Urbánka a vyšly v
Obsah: autor hudby / textu / skladba Eben Petr: 1. Ještě já se podívám Eben Petr: 2. Měla jsem chlapce Eben Petr: 3. Žádnyj neví jako já Eben Petr: 4. Ach, vyletěl je z hory pták Eben Petr: 5. Za strú Breclavú Eben Petr: 6. Haž purou cikáni Eben Petr: 7. Široký, hluboký Eben Petr: 8. Hájíčku Zelený