Tekutý život přispívá k rostoucí nerovnosti, nejistotě a nedůvěře. Současná, moderní společnost rezignovala na své sociální základy a stabilní, pevný řád transformovala do měkké a pružné formy v domnění, že tím dosáhne maximální otevřenosti. Taková společnost ale nedokáže trvale udržet tvar, přetéká z jedné polohy do druhé, její podoby jsou krátkodobé a cíle méně angažované. Člověk se může
Desátý okres je místo, jež se pro autora stalo vnitřním prožitkem, v němž se odrážel celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí. V tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem – v duchu autorovi drahé „pěší metafysiky“. Jde přímo o koncentrát průzkumu světa a hledání jeho skrytého tajemství, jež bylo jinou autorovou posedlostí, která se
Zamýšlení nad tím, do jaké míry je člověk ovlivněn prostředím, do něhož se narodí, a je-li schopen změnit své postavení pouze svou vlastní aktivitou. Ve Směřování života hrdinů se autorka snaží najít odpovědi na otázky, zda je člověk měřítkem všech věcí a zda je hybatelem všech událostí. Zatímco ve své předešlé knize Polárník, panovnice a prezident popsala a charakterizovala chování zástupců
Je Putinova politika skutečně autoritářská, umně maskovaná pod demokratickými kulisami, nebo má svět co do činění s formou autokracie podporované mafiánskou oligarchií a dochází tak v podstatě k naplnění kontinuity ruských dějin. Francouzská historička Francois Thomová (1951) se celý svůj profesní život zabývá Ruskem a Sovětským Svazem. Napsala o jeho historii i současnosti několik knih a
Theodor W. Adorno vystoupil v roce 1967 na Vídeňské univerzitě s přednáškou, v níž analyzoval cíle, prostředky a taktiky pravicového radikalismu a srovnával ho se starým nacismem a fašismem. Kladl si při tom otázku, proč extrémní pravicová hnutí nacházejí dvacet let po konci války opět u lidí značný ohlas. I když Adorno bezprostředně reagoval na vzestup a volební úspěchy NPD
V ulici Rue Rémy-Dumoncel ve čtrnáctém pařížském obvodu stojí bílá budova - domov důchodců nazvaný Le Tiers Temps. Uprostřed nádvoří roste osamělý strom. Ční, jako vysoký muž s osmahlou tváří a pronikavýma očima, mezi ostatními obyvateli. Pohrává si se svými vzpomínkami, v nichž se mísí dva jazyky, angličtina jeho rodného Irska a francouzština jeho literárního exilu. Tento starý muž se jmenuje
První ucelená historická práce o československých ženách, které prošly za druhé světové války vězněním v centrálním ženském koncentračním táboře nacistického Německa, v Ravensbrücku. Na základě vzpomínek přeživších a rozsáhlého tuzemského i zahraničního archivního výzkumu autorka odhaluje v kontextu perzekuční politiky nacistického režimu vnitřní strukturu této skupiny a představuje čtenářům
Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších. Těch osobně poznaných i těch „jen“ čtených. Není to ale poezie existenciální, je esenciální. Autor pracuje s rozmyslem a když se rozhodne jít se svou kůží na trh, musí si každý verš projít kocovinou, a
Co všechno bychom mohli vědět o Leninovi, ale interpretace dějinných okamžiků, jejichž kontury jsou pevné a neměnné, nám to nedovolí. Kniha oceňovaného autora a svérázného interpreta mnoha zajímavých historických publikací vybízí čtenáře k zamyšlení nad rozmanitou možností všedních i svátečních dnů jednoho revolucionáře. Potkal se někdy Vladimir Iljič Lenin s Rasputinem, rozmlouval s
Román Útěk patří k základním dílům české vězeňské prózy. Nyní vychází poprvé v necenzurované podobě, doplněný o studie, jež přibližují Hejdovu vězeňskou zkušenost a rozebírají román v jeho historických a literárních souvislostech. Jiří Hejda, v procesu s Miladou Horákovou odsouzený na doživotí, vypráví ve své knize o útěku dvou vězňů, Blažka a Franty, z jedné z nejtěžších a nejvíce střežených
Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob. Autor, sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je živoucím důkazem toho, jak se ve skutečnosti vrcholní i méně významní sovětští představitelé stavěli k
Umělecké a emotivně zabarvené vyjádření skupiny DG 307, její poetiku a hudbu, lze považovat za metaforický odraz reality, která stále vyvolává historické reminiscence. Apelativnost a hluk nejsou jen vyjádřením nespokojenosti, nebo kvílením, které volně vychází z duše, je to také hudba srdcí, již chce jen málokdo poslouchat. Je to rámus zbraní, reakce na podobu společnosti. Pavel Zajíček a DG
Není možné uniknout před sebou samým ani před nástrahami a zvůlí okolního světa. Je lepší se nesnázím postavit čelem, nebo rezignovat a užívat si v soukromí s milovanou osobou? Toť dilema, před nímž stojí hlavní postava Macháčkova románu. V blíže nespecifikované středoevropské zemi dochází k oslabování demokratických principů až nakonec násilně převezmou moc takzvané vlastenecké síly.
Kniha Jeana-Yvese Tadiého je určitým inventářem myšlenek Marcela Prousta a Sigmunda Freuda. Autor nachází paralely v jejich názorech na spánek, sny, paměť, dětství, homosexualitu, lásku, žárlivost, smutek i smrt. Jean-Yves Tadié, přední odborník na dílo Marcela Prousta a pozorný čtenář Sigmunda Freuda, porovnává ve svém textu inteligence dvou výjimečných mužů a jejich postoje k okolnímu
Bernd Posselt vypráví vzrušující příběh filozofických počátků evropské myšlenky, jejích židovsko-křesťanských kořenů a jejího politického vývoje od Karla Velikého až po naši současnost. Společné dějiny Evropy nám přibližuje z hlediska historického, kulturního, náboženského i politického, vypráví o vůdčích osobnostech evropského sjednocení, zabývá se základy demokracie a evropským modelem života.
Záznamy snů německého filozofa, muzikologa, sociologa a estetika Theodora W. Adorna (1903-1969) jsou často bizarní, někdy dokonce komické, odhalují jeho surreálné i erotické představy, ale i motivy z rodinného prostředí. Své sny začal Theodor W. Adorno, jeden z nejvýznamnějších představitelů kritické teorie tzv. frankfurtské školy, pozorně zaznamenávat v roce 1934, tedy ještě před svou
Rozpravy, polemiky a úvahy o tom, co lze považovat za důstojnou náplň života a obhajoba lidského práva rozhodovat o svém bytí i na jeho samotném konci, ve chvíli, kdy člověk ztrácí možnost ukončit život vlastní rukou. Kniha se žánrově pohybuje na pomezí reportáže, eseje a etického cestopisu. Obsah knihy Klub obyčejných smrtelníků je časově ohraničen rokem 2019 a místně vymezen českým
Příběh z předválečných Sudet ukazuje, jak hluboká a bolestivá rána přetrvává ve vztazích, když jsou zasaženy fanatismem. Barevné podkolenky jsou příběhem nemanželského dítěte, chlapce křtěného Botičem, kterého jeho matka svěří „na vychování“ do německé rodiny žijící v Potočné, malé vesničce v Orlických horách. Hoch se tak bezděky ocitá mezi dvěma světy – českým a německým. On ovšem oba tyto
Kniha přibližuje kulturní dějiny vybraných živočichů od nejstarších mytických dob až po dnešek. Napříč různými literárními žánry sleduje proměňující se obrazy koček, lišek, koní, psů, vlků, prasat, medvědů, netopýrů či velryb. Navazuje na ty soudobé teorie, které zpochybňují dichotomii příroda – kultura, případně zvíře – člověk, jež se snaží o přehodnocování antropocentrického vidění světa.
Příběh nacisty, který byl v norimberském procesu obžalován a souzen jako hlavní původce takzvaného Generálního plánu pro východ. Tato kniha je vyprávěním Bettiny Meyerové o jejím pátrání po minulosti vlastního dědečka Konrada Meyera, vysokého důstojníka SS a přesvědčeného nacisty. Člověka, který nesl rozhodující odpovědnost za vypracování takzvaného Generálního plánu pro Východ, jehož cílem