„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení. Spontaneita, kterou si Král uchoval až do konce.
První knižní vydání statí o filmu dvacátého století od počáteční němé éry přes Bunuela, Antonioniho, Felliniho k Wendersovi či Tarkovskému. Svazek představuje Petra Krále nejen jako teoretika, autora hesla o grotesce v Dictionnaire Larousse du Cinéma, ale také jako objevitele vlastní filmové poetiky.
Desátý okres je místo, jež se pro autora stalo vnitřním prožitkem, v němž se odrážel celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí. V tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem – v duchu autorovi drahé „pěší metafysiky“.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Soubor hlavních textů věnovaných autorem surrealismu, jímž se zabýval z různých stran, jako jeho vyznavač i z kritického odstupu.
Tvorba Petra Krále, pokrývající dnes už časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnoro- dém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Uskutečňování je kniha, k níž se jen tak nenajde protějšek. Ke svým raným básním — tvořícím „prehistorii“ jeho díla — připojil autor komentář, kde odhaluje konkrétní okolnosti jejich vzniku a podněty — včetně vlivů jiných básníků —, které k němu vedly.
Petr Král jednou spontánně napsal báseň, která se zdála být portrétem neznámého, trochu komického přízraku, a vzápětí si uvědomil, že podobných portrétů už zplodil víc.
Dva texty o významných italských městech, kterými autor poukazuje na umění cestovat „básnicky“ a návštěvy cizích míst tak prožívat jako jedinečná dobrodružství. Láska k Benátkám, sestavená ze stejnojmenného textu a z další prózy věnované jinému italskému městu, Pordenone, není pouhým zápisníkem z cest, natož turistickým průvodcem po památkách.
Osobní a osobitý příspěvek autora, jenž vyšel ze surrealismu (jeho české verze), ke krizi modernismu, jak k ní došlo koncem 20. století. Jak známo, zrodila tato krize takzvaný postmodernismus, Král sám odtud vzápětí dospěl k vlastní poetice „pěší metafysiky“.
Mohutný soubor kritických statí a esejů Petra Krále konečně seznámí čtenáře s rozsáhlou, ale vcelku neznámou a nedoceněnou částí autorovy tvorby.
Suma mnohaletého pobývání ve městech a s městy, v níž si Paříž mění místo s Prahou, Brusel se setkává s Barcelonou a vidina New Yorku vniká do všech ostatních metropolí. Nutkavé hledání skrytého městského středu a cyklická potřeba vracet se k okraji, odvracet se zas od města k „záři okolí“.
Rozsáhlý soubor próz básníka, esejisty a překladatele Petra Krále z let 1959-2004 shrnuje povídky, básně v próze, snová vyprávění a úvahy. Do českého kontextu vnášejí Královy prózy ojedinělý tón nejen svou bohatou obrazností, jaká se dá u bývalého surrealisty očekávat, ale především myšlenkovou hutností, kterou nelze oddělit od stylistické vybroušenosti.
Textem Medové kuželky se básník Petr Král opět představuje jako výjimečný prozaik, což v jeho případě není jev příliš častý. V kontextu české literatury jde o mimořádnou experimentální prózu.
