Konec imaginárna

Osobní a osobitý příspěvek autora, jenž vyšel ze surrealismu (jeho české verze), ke krizi modernismu, jak k ní došlo koncem 20. století. Jak známo, zrodila tato krize takzvaný postmodernismus, Král sám odtud vzápětí dospěl k vlastní poetice „pěší metafysiky“. Zde jako jeden z prvních kritizuje modernismus v podobě avantgardistických programů a radikalistických projektů jiného, lepšího světa. Nečiní tak snad ve prospěch nového -ismu, ale ve jménu prostého návratu k neantropomorfnímu, zároveň přirozeně zaujatému a skeptickému přístupu k danostem světa a k jeho individuálnímu průzkumu, jenž si nenamlouvá, že je universální spásou, ale naopak otevřeně přiznává své meze.