Životní cestu českého novináře a politika Josefa Guttmanna (1902–1956) výrazným způsobem spoluurčovaly především jeho politické názory a původ. Coby výrazný a vlivný levicový intelektuál byl několik let v hledáčku prvorepublikové policie. V roce 1933, kdy prokázal odvahu kriticky vystoupit proti moskevské politice vůči aktuálnímu nebezpečí nástupu fašismu v Německu – a neomluvitelně tak porušit
Hinterland je čtenářsky vstřícná odborná kniha o severočeských pískovcových krajinách – Labských pískovcích, Kokořínsku, Českém ráji a Broumovsku. Pojednává o jejich dlouhodobém vývoji v rozpětí od vrcholu poslední ledové doby po současnost, což na kalendářní časové ose obnáší téměř 20 000 let. Po většinu této nesmírně dlouhé doby nebyly pískovcové krajiny úplně v centru lidského zájmu. Vždy,
Kniha Nezval. Básník a jeho syn přináší politický a společenský portrét Vítězslava Nezvala (1900–1958), jednoho z největších českých básníků 20. století. Představuje hloubkovou sondu, přibližující přerod uznávaného umělce v exponenta stalinistické propagandy, a líčí dramata, kauzy a souvislosti s tím spojené. V neposlední řadě též mapuje širší veřejnosti zcela neznámý život Nezvalova syna
Anna Gablerová (1830–1903) si vedla deník bezmála celý život. Její zápisky, dochované ve třech objemných sešitech, tak skládají zcela mimořádnou mozaiku 19. století v Čechách. Neliterárním, avšak o to působivějším jazykem přibližují každodenní život její rodiny a blízkých, stejně jako události, které se později staly součástí „velkých“, učebnicových dějin. Je z nich možné vyčíst též mnoho o
Cesta do Krkonoš a okolních oblastí Čech a Slezska v roce 1796 vyšla anonymně. Důvod, proč autor své jméno před čtenáři zatajil, je zřejmý již z prvních stránek: jeho názory by se i v dnešní době daly označit za nelaskavé, nekorektní. Podle letmých narážek se mohlo jednat o úředníka habsburské monarchie, který se rozhodl spojit pracovní povinnosti – jež byly zřejmě hlavním důvodem jeho cesty – se
Kniha botanika Jiřího Sádla a malířky Kateřiny Piňosové přibližuje čtenářům svět květin, který se před nimi rozvíjí jaro co jaro, a stejně tak i ten, o němž mají jen matnou představu. V každém případě jde o svět, před kterým je dobré se mít na pozoru. Jakkoli se může zdát, že stránky přetékají bezuzdnou poezií či imaginací, opak je pravdou: I ty nejvýstřednější a na první pohled nejméně
První souborné vydání surrealistického románu Vítězslava Nezvala (1945) a nedávno objevené filmové povídky Ester Krumbachové (1967), mimořádně působivé literární předlohy legendárního snímku Jaromila Jireše - Valerie a týden divů (1970). Valerie a týden divů je příběhem, který je možné přečíst za odpoledne a se stejným zaujetím se k němu zas a znovu vracet. Na ploše sedmi dní přibližuje svět
Paměti divadelníka Andreje Kroba, proložené mnoha unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka, Jana Kašpara či Ondřeje Němece, ze všeho nejvíce připomínají řeku. Jednotlivé vzpomínky se sbírají do historek a příběhů, jež postupně mohutní v proud vyprávění, který čtenáře unáší druhou polovinou (českého) 20. století. Rychle a věcně. Bez sebemenších peřejí sebechvály, okázalosti či sentimentu a s
Praha před sto lety. Místo i čas počátku příběhu jsou přesně stanoveny. Brzy však vyjde najevo, že se před námi prolínají příběhy nejméně tři. Především přípravy oslav pátého výročí vzniku Československa za účasti politických, hospodářských a kulturních elit a jejich úvahy o budování státu. Souběžně s tím se rozvíjí velkorysý plán státního nákupu moderního francouzského umění, při němž dvě
Výbor z prací disidenta, překladatele a diplomata Martina Palouše z let 1978–2022 mapuje jeho cestu světem (filozofie). Od „podzemních“ počátků spjatých se semináři Jana Patočky a společenstvím kolem Zdeňka Neubauera a Václava a Ivana M. Havla přes angažmá v politice a diplomacii po sametové revoluci (velvyslanec ČR v USA a později velvyslanec Stálé mise ČR při OSN v New Yorku) po působení v
Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho
Soubor sedmi obsáhlých dopisů dřevorytce Josefa Váchala (1884–1969) jeho jedinému žáku a celoživotnímu příteli Josefu Hodkovi (1888–1973), napsané mezi lety 1949 a 1963 je možné vnímat jako ironicky hořký smích-výsměch národem zneuznaného génia stiženého grafomanií, do nebe volající pýchou. Jako návaly pozdní náruživosti, nedostatkem soudnosti a prohlubujícím se alkoholismem nabobtnalými na samou
Osm esejů ze sedmi míst – Bechyně, Šumava, Vysočina, Polabí, Litoměřicko, Střední Čechy, Ralsko – a tedy přinejmenším stejný počet cest, na které je nutné se náležitě připravit: „Tady se začne myslet a psát o krajině a co to jako ve skutečnosti je.Tak tedy, jak je to s krajinou ve skutečnosti, to myslím ve skutečnosti nikdo neví. A já to taky nevím a cirkumambuluju kolem toho jako lev kolem horké
Koláž z deníkových záznamů frontmana Houpacích koní Jiřího Imlaufa s nebývalou působivostí propojuje události velkého světa s životem v Ústí nad Labem, vteřinové romány z "divokého severu" s nadčasovými úvahami, hravost se syrovostí: "A ještě jednou děčínský nádraží – hážu búra do automatu na kafe a přesně ve chvíli, kdy mi ho ta kraksna nenávratně spolkla, mi pani vedle řiká: nemáte pět korun?
Sbírka příběhů - které se podle všeho nestaly, ale rozhodně stát mohly - vznikla během autorových výzkumných toulek velmi podivnými ekosystémy Máchova kraje. Krátké texty s delší komiksovou přílohou vyrostly z atmosféry skal, lesů, hospod a rašelin mezi Doksy, Českou Lípou, Ralskem a Mimoní. Zdejší krajina, zdánlivě kulturní, jest podle současných výzkumů (Novák et Sádlo 2012, The Holocene)