Josef Váchal (1884–1969) vydal svou tištěnou knihu Christian Heinrich Spiess počátkem roku 1933. Základní text veršované skladby napsal v roce 1931 a posléze doplnil kratší predmluvou a věnováním na podzim roku 1932. Texty mají tři hlavní protagonisty, Christiana Heinricha Spiesse (1755–1799), představitele německé romantické literatury druhé poloviny 18. století, Josefa Váchala a jeho milovaného
Soubor sedmi obsáhlých dopisů dřevorytce Josefa Váchala (1884–1969) jeho jedinému žáku a celoživotnímu příteli Josefu Hodkovi (1888–1973), napsané mezi lety 1949 a 1963 je možné vnímat jako ironicky hořký smích-výsměch národem zneuznaného génia stiženého grafomanií, do nebe volající pýchou. Jako návaly pozdní náruživosti, nedostatkem soudnosti a prohlubujícím se alkoholismem nabobtnalými na samou
Ondřej Cikán pracoval na prvním německém překladu populárního Krvavého Románu pět let, aby byl co nejvěrnější a napodoboval nejen všechna jazyková specifika Josefa Váchala, ale i významotvorné sazečské chyby. Kniha obsahuje doslov a podrobný (německý) komentář reálií, autobiografických, historických a literárních narážek i slovních a grafických hříček. Jedná se o první precizní komentář Krvavého
Reprint jedné z raných Váchalových autorských knih, s pozdější ručně psanou dedikací litomyšlskému sběrateli Josefu Portmanovi. Celostránkové sumární barevně kolorované dřevoryty robustního výrazu popisují s váchalovským sarkasmem vztah pacienta a lékaře.
Reprint knihy, kterou Josef Váchal vydal v roce 1923 v nákladu 25 výtisků. Kniha obsahuje jedinečnou kolekci 45 barevných a 20 černobílých dřevorytů. Sebezpytný text, který netypicky postrádá ironii, odhaluje – krom jiného – peripetie Váchalova vztahu k zesnulé první ženě a k nové lásce Marii Mackové.
Reprint kolekce exlibris, kterou Váchal sestavil ve studeňanském odloučení začátkem padesátých let. Zahrnuje parodické, humorné medailonky konkrétních i smyšlených osobností vyvedené v barevném dřevořezu, často s použitím vlastního písma.
V nakladatelství Paseka již druhé (první 1992) vydání reprintu Váchalova originálu z roku 1924. Toto období patří k umělcovým nejplodnějším. V roce 1924 dokončil mimo jiné nástěnné malby v Portmanově domě v Litomyšli a vydal svou nyní nejpopulárnější knihu, Krvavý román, v jehož závěru již je pevně rozhodnut začíti práci lepší a důstojnější - Postylu kacířskou. Přírodopis strašidel je formálně
Josef Váchal této knihy vytvořil pouhých 17 exemplářů. Edice faksimile Kázání proti hříchu spěšnosti z roku 1939 zahrnuje celý text se všemi, autorem kolorovanými, dřevoryty. Dílo je parafrází na barokní tisky kázání a postyl, ústředním tématem je "hřích spěšnosti" a automobilismu vůbec. Kniha je originální jak autorovým stylem, tak spojením grafiky a textu. Mnohý čtenář a obdivovatel
Krvavý román s podtitulem Studie kulturně a literárně historická, jehož autorem je Josef Váchal, byl vydán poprvé v roce 1924 a je jeho nejznámější knihou. Má dvě části - apologetickou studii o krvavém románu, tedy literárním žánru brakové literatury oblíbené zejména ve 2. polovině 19. století, a vlastní Váchalem napsaný krvavý román. Krvavý román byl podnětem k založení nakladatelství
Mám doma poklad. Zdědila jsem ho po mém tátovi a zabere v šuplíku jen kousek místa. Je to 98 ilustrovaných stran Dopisů Josefa Váchala jistým nevážným do Brna mladíkům, KAbrňáky zvaným.Jedním z oněch KAbrňáků byl právě můj táta, Ladislav Libor Loubal. Počátkem roku 1947 začala pilná korespondence mezi tátou a grafikem Josefem Váchalem. Mezi dopisy, určenými mému otci, se ocitly i dopisy, původně
Vzájemná korespondence Josefa Váchala a Bedřicha Beneše Buchlovana. Kniha obsahuje 93 dopisů z let 1910-1944 včetně Váchalova zásadního textu "Zpověď stručná a pravdivá", přináší svědectví o nakladatelství Trojrám, které Váchal s Buchlovanem a malířem Hodkem založil. Jsou zde otištěny rovněž Váchalovy provokativní proněmecké dopisy z let 1939 a 1944, dále dosud nepublikovaný dopis sl. Rajnyšové,
Vykládací mystické karty z r. 1912 patří k integrální součásti díla grafika a básníka Josefa Váchala. Mají klíčový význam pro pochopení jeho originálního vidění světa i jeho nevšední osobnosti.
Zmenšený formát jedno z nejvýznamnějších českých uměleckých děl 20. století. Veliký foliant o rozměrech 65x49 cm, svázaný do celokožené vazby, je výsledkem pilné tříleté Váchalovy práce. I váha této knihy je úctyhodná: dvacet kilogramů. Kniha má celkem 276 stran, dřevorytovou předsádku, patitul, titul, padesát dva celostránkových, patnáct menších barevných dřevorytů, jednu vignetu, dvě iniciály,
Faksimile tří Váchalových knih, které autor vytvořil technikou perokresby a akvarelu v jednom exempláři. Knihy jsou Váchalovou parafrází písní jezuity P. Antonína Koniáše.
V roce 1922 vytvořil Váchal jeden ze svých nejpozoruhodnějších kresebných souborů. Pro otevřenost, s níž zobrazuje sexuální orgány a aktivity, nebyl soubor dosud zveřejněn a zůstal dodnes zcela neznámý.
Mystiku čichu považuje celá řada znalců Váchalova díla za jeho nejkrásnější knihu. Vyznačuje se vzácnou jednotou, prostotou a vyrovnaností, úhrnem tedy vlastnostmi, které jsou v autorově díle neobvyklé.