Cyklus třiatřiceti fejetonů Heiteres und Trauriges aus dem BöhmerwaIde / Veselé i smutné ze Šumavy z let 1885 až 1887, má pro dílo Karla Faustina Klostermanna (1848–1923), jednu z klíčových postav české prózy přelomu 19. a 20. století, mimořádný význam. Nejenže stojí na samém počátku jeho spisovatelské dráhy, ale zároveň otevírá před čtenáři téma, které se stalo celoživotním středobodem jeho tvorby. Přesto soubor šumavských fejetonů vychází v českém jazyce vůbec poprvé až nyní, po více než 130 letech.
„Pila stojí na bažinaté půdě, vzdálená mnoho hodin od jakéhokoli lidského obydlí, okolí je nekonečně chmurné a jednotvárné. Slatiny bez konce, obrovské mýtiny, jejichž houpavá půda je pokryta trouchnivějícími kmeny pralesních stromů, na metr vysokou travou, neproniknutelným křovím, vřesem a maliním. Četné potoky a vodní žíly protkávají klikatě po nestálých stezkách tuto pustinu, kterou v zimě neoživí jediný pták, jediné zvíře, všechno odtáhne pryč a předá panování hlubokému sněhu a husté bílé mlze. Až na několik dělníků, kteří tu hledají obživu, vstoupí do této děsivé smutné divočiny málokdy lidská noha, a ti, kteří tak učiní, se obvykle nepohybují na cestě zákona. Jsou to ubozí podloudníci, kteří dávají všanc život a svobodu kvůli pár kilogramům šňupavého tabáku nebo střelného prachu, neboť právě když vánice nejvíc zuří, je také nejméně pravděpodobné setkání s hraničáři.“
