Katalog k výstavě mluvnic češtiny, kterou společně pořádají a (září 2015 až únor 2016), pojatý jako kniha systematicky mapující gramatiky češtiny od první mluvnice češtiny (1533) po vědecké mluvnice Jana Gebauera. Svět českého mluvnictví je tu představen jednak v syntetické studii, která mapuje proměny „žánru“ od individuálně zpracovaného pokusu spojit mluvnickou nauku latinské tradice a češtinu
Reálie patří k tématům, která se (nejen) v souvislosti s výukou jazyků diskutují dlouhodobě. Také z hlediska češtiny jako cílového jazyka se naskýtá mnoho otázek: Jak tento pojem optimálně uchopit pro výuku? Jak reálie strukturovat? Lze se zde opřít o popisy sociokulturních kompetencí ze Společného evropského referenčního rámce pro výuku jazyků? Má smysl hovořit o kánonu témat spojených s Českou
Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho filosofických životopisů, jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých
Próza Severin (1995) patří vzhledem ke své mozaikovité kompozici ke čtenářsky nejnáročnějším Bondyho prozaických textům. Dílo je vystaveno na základě hagiografické, latinsky psané zprávy z pera mnicha Eugippa, Vita Sancti Severini, z počátku šestého století. Jde o biografický příběh z dob úpadku a zániku Římské říše, odehrávající se v provincii Noriku, tj. v dnešním rakouském Podunají. Do této
Úspěšný byznysmen ze Senegalu, hongkongská žena v domácnosti, německý pilot nákladního letadla, indický zahradník v luxusní katarské rezidenci nebo matka dospělého Angličana léčícího se s rakovinou prostaty. Dvanáct lidí na palubě dvanácti různých dálkových letů obkrouží během několika desítek hodin celou Zemi. Štafeta jejich krátkých příběhů, vzájemně propojených postavami, které se v jedné
V patnáctém sborníku Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) naleznete výběr z příspěvků přednesených na čtyřech pravidelných setkáních AUČCJ uskutečněných v průběhu roku 2020. V uplynulém roce se příspěvky na setkáních týkaly čtyř základnách témat: češtiny pro studium, češtiny v zahraničí, češtiny pro práci a češtiny v rodině. Mezi přispěvateli stejně jako v předešlých letech
V poradí již jedenáctý sborník Asociace ucitelu ceštiny jako cizího jazyka (AUCCJ) nabízí všem zájemcum další peclive pripravený výber z príspevku prednesených behem roku 2016 na spolecných pravidelných setkáních. Prednášející z rad odborníku, lingvistu a ucitelu daného oboru opet nabízejí zajímavá témata z problematiky ceštiny jako cizího jazyka. Novinkou tohoto sborníku jsou krátké prezentace
Kolektivní monografie navazuje na loňskou edici Almanachu na rok 1914 (2014). Po edičním zpřístupnění pramene přináší přítomný svazek jedenáct studií prezentujících moderní badatelský výzkum, jaký si jediné kolektivní vystoupení předválečné moderny zaslouží. Důraz je přitom kladen na mezioborový přístup, přiléhavý k intermediálním snahám rané avantgardy. Některé studie podávají zevrubnou analýzu
Příspěvky obsažené v tomto sborníku pojednávají o způsobech a formách performativity v české literatuře s válečnou tematikou. Zabývají se jak performativitou v rámci textu/díla samého (jejím procesem a jejími prostředky), tak díly s válečnou tematikou, která implikují takovéto strategie rodu/genderu a jazyka, jakož i performativitou v rámci interpretace textu/díla: čtenářskou recepcí a především
Střední a východní Evropa se ve 20. století stala dějištěm nesčetných krvavých konfliktů: v paměti zde zůstávají sociální a národnostní konflikty, revoluční zlomy, dobyvačné války i etnické čistky. Přítomný svazek obsahuje příspěvky, jež zabývají okolnostmi utváření historické paměti a kultury vzpomínání na válečné události, a to jak popularizací a komercializací kultury vzpomínání, tak
Čtenář Toma Jonese se ocitá v nebezpečí, že si „srazí vaz vinou jistého popisu“, vypravěč jej však ujistí, že tomu šťastně unikne: Fieldingův čtenář se zaraduje, leckterý jiný možná usoudí, že mu takové riziko nehrozí, protože popisy stejně přeskakuje. Autorky publikace popisy vždycky četly se zalíbením, protože mnohé z nich se jim v průběhu čtení stávaly „viditelnými“. Tato čtenářská zkušenost
Sborník Obraz válek a konfliktů se zaměřuje na textový výzkum interpretující a mapující literární realizace motivu války v české literatuře, jeho různorodé tematologické podoby a souvislosti v proměnlivých literárněhistorických kontextech. Zkoumání podob války přímo v jednotlivých textech a poetikách napříč dekádami 19. i 20. století není v knize nijak metodologicky omezené, jeho cílem je pojmout
Soubor dvanácti povídek spojených znameními zvěrokruhu a šesti povídek dalších. Vyzrálá, dějově, myšlenkově i jazykově působivá prozaická kniha osmdesátiletého děčínského autora, který si za své dílo, zejména strhující a eticky naléhavou novelu Svědectví (v roce 2009 byla tato Kerschova práce mezi 51 soutěžními příspěvky vyhodnocena ve výběrovém řízení Nadace RWE & Barrandov Studio jako nejlepší
Nová básnická sbírka Bůh mezků představuje básníka, prozaika, autora knih pro děti, pedagoga, v Brandýse nad Labem žijícího Petra Kukala v čase, kdy život náš už urazil malý a přece znatelný kus druhé půle svojí pouti: nikoliv jenom na cestách vezdejšího bytí, docela možná také luhy a háji hledání uměleckého. Snad nebudeme daleko od pravdy, nazveme-li ji sbírkou bilanční. Tuto bilanci lze vnímat
Syrový a velice expresivní obraz života v severní části někdejších Sudet v 60. letech. Flákači výrazně narušují obligatorní představu o „zlatých“ šedesátých, která měla jinou podobu ve velkých městech a jinou právě v této části naší země, odkud bylo po válce odsunuto původní německé obyvatelstvo a která zažila několik vln nájezdů dobrodruhů a zlatokopů. Teprve po jejich působení začala ona
Šplíchalova novela reflektuje dobovou atmosféru deziluze, jak ji po příjezdu sovětských tanků v srpnu 1968 prožívala generace, která v tomto roce maturovala. Rozevřela se před ní propast, která slibovala fungovat „na věčné časy“. Některé obory na vysokých školách byly (opět) uzavřeny, množství kvalitních učitelů vyhozeno, studenti byli běžně nepřijímáni pro politické postoje vlastní, nebo rodičů;
Kniha analyzuje vize a úvahy o budoucnosti slovenských zemí, jak je formulovaly v průběhu první světové války, tedy v době uherské sounáležitosti Slovenska, jednotlivé skupiny tamních politických myslitelů. V širším kontextu vychází z popisu předválečných vztahů Slováků s dalšími národy středoevropského prostoru a rozebírá jejich postavení doma i v zahraničí včetně nastínění ideových směrů, z
Závěrečný svazek unikátního edičního projektu desetidílného cyklu Hurníkových Notýsků, připravený tentokrát z autorových dosud nepublikovaných prozaických miniatur, nalezených v jeho pozůstalosti (od roku 2005, kdy uveřejnil první ze svých Notýsků, se jich na knihkupeckých pultech objevilo celkem devět: Zelený, Modrý, Růžový, Fialový, Infračervený, Tyrkysový, Sivý, Oranžový a Okrový. Vznikla tak
Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“
Ján Kollár, nejdůležitější postava českého a slovenského národního hnutí, básník, vědec a duchovní pastor žil a tvořil po tři desetiletí v hlavním městě Uher. V tomto prostředí se zrodila jeho Slávy dcera, stejne jako jeho proslulé kázání Dobré vlastnosti národu slovanského, sem si také přivedl svou milovanou ženu Mínu. Szemánova kniha pojednává o čilém duchovním živote uherského hlavního města a