Květen není původní báseň, ale žánrový experiment založený na mezitextovém navazování. Přebásnění kanonické básně Karla Hynka Máchy je v něm a v připojeném doslovu pojato jako „rekompozice“ a pokus uplatnit postupy obvyklé při překladu mezi odlišnými jazyky. Pro některé je myšlenka „sáhnout na“ Máj bizarní. Jiným tento krok poskytne vhled do básně, která je téměř dvě stě let od svého vzniku
Biblí česká, to jest svaté Písmo podlé starožitného a obecného latinského od všeobecné církve svaté římské potvrzeného a užívaného přeložení, známá jako bible Svatováclavská, je v povědomí české kulturní veřejnosti zřetelně zastíněna vůbec nejznámějším biblickým překladem – bratrskou biblí Kralickou. Jde nicméně o jednu z nejvýznamnějších památek českého jazyka a literatury barokního období,
Druhé vydání knihy, která komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský-Philonomus, Vavřinec Benedikt
Katalog k výstavě mluvnic češtiny, kterou společně pořádají a (září 2015 až únor 2016), pojatý jako kniha systematicky mapující gramatiky češtiny od první mluvnice češtiny (1533) po vědecké mluvnice Jana Gebauera. Svět českého mluvnictví je tu představen jednak v syntetické studii, která mapuje proměny „žánru“ od individuálně zpracovaného pokusu spojit mluvnickou nauku latinské tradice a češtinu
Kniha komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský /Philonomus/, Vavřinec Benedikt Nudožerský, Jan