Očití svedkovia transportu sa báli rozpovedať, čo videli. Rušňovodiči, kuriči, bachtári, lampári, návestiari, rampári mlčali. O ničom nevedia. Oni len robili, čo im kázali ich vedúci. Ani výpravcovia vlakov nič nevedeli. Báli sa o seba. Kto potrebuje ešte vzduch? pýtal sa poddôstojník. Asi štrnástim mužom a chlapcom rozkázal vystúpiť a dal ich odviesť do skladišťa. Prv ako odišiel za nimi, na
SS-Obersturmbannführer Walter Jacobi přišel do Prahy jako důstojník německé tajné služby Sicherheitsdienst (SD) již v roce 1939. V říjnu 1941 byl pozván na jednání o situaci českého úřednictva konané na Hradě z podnětu protektora Heydricha. Hovořilo se zde mimo jiné o zednářích, od nichž měl být očištěn český úřední aparát. Velitel Tajné státní policie Geschke byl poté pověřen sestavením
Málokdo ví, že Adolf Hitler je kromě svého slavného Mein Kampf ještě autorem dalších dvou spisů: Takzvané "druhé knihy" (Zweites Buch) coby zamýšleného třetího svazku Mein Kampf, jež osvětluje základní principy nacionálněsocialistické zahraniční a alianční politiky, a dále asi dvacetistránkové statě Cesta k opětovnému vzestupu z roku 1927, určené německým průmyslníkům a velkopodnikatelům. Teprve
Předkládané dílo Mor v Rusku vyšlo poprvé v roce 1922. Je očitým svědectvím autora, který bolševickou revoluci osobně prožil v jednom z jejích epicenter. Opíraje se téměř výlučně o oficiální dobové židovské, německé a ruské zdroje, rozkrývá autor s břitkou názorností pozadí bolševického převratu. Jeho závěr: Bolševismus je židovský vynález zkoncipovaný, iniciovaný, financovaný a realizovaný
Tato ilustrovaná dětská kniha, dle originálního podtitulu pro mladé i starší, je klasické antisemitské dílo německé nacionálněsocialistické osvěty. V roce 1938 jej ve svém nakladatelství Der Stürmer vydal jeden z nejaktivnějších kritiků Židovstva své doby Julius Streicher. Ležérní formou dětem například radí, jak poznat Žida: podle odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý
Je to buřičská teze že se u jednotlivých lidských ras vyvinuly odlišné reprodukční strategie, s jejichž pomocí se rasy vypořádaly s různým prostředím, a že tyto strategie vedly k fyzickým rozdílnostem ve velikosti mozku, tudíž i k rozdílům v inteligenci. Lidské bytosti, které se vyvinuly v teplém, avšak nanejvýš nepředvídatelném podnebí Afriky, přijaly za svou strategii početné reprodukce,
Práce Holocaust pod lupou vyšla jako vůbec první titul z řady Holocaust Handbook Series, která již čítá 38 odborných publikací (a další jsou v přípravě). Tato kniha se považuje obecně za jedno z nejlepších a nejdůležitějších děl revizionizmu holocaustu. Ačkoliv bylo první vydání publikováno zhruba před 20 lety, oficiální historiografie se dodnes nezmohla na žádnou relevantní odpověď a její
Doufal jsem, že letos bude něco skutečně svátečního, např. trochu tak zabíjení Židů. Bylo by to hezké: o židovských svátcích zabíjeli by oni křesťanské děti, a o svých svátcích zabíjeli bychom zase my židovské děti, ale také dorostlé, protože křesťanská láska je větší. – Jan Neruda Kde vládnou Židé, tam národ hyne, je to znamením konce jako vši. – Otokar Březina Žid o sobě praví: Nehleďte na
Nacionální socialismus Německo vyvedl ze stavu politického a morálního úpadku. Představa, s níž se člověk mimo Německo často setkává, že Hitler má být nějaký uzurpátor, který na sebe strhl nejvyšší moc státním převratem, nemá s pravdou a skutečností nic společného. Krok za krokem byl vynášen výš a výš hlasy svých voličů, zvláště pak hlasy pracující části národa, až nakonec musel převzít jako
Jak prostá je tato otázka! Řekli byste, že stejně prostá, jednoduchá bude i odpověď na ni. Ale je tomu opravdu tak? „Jsme jeden lid, jsme jeden národ. Klesneme
Ruku v ruce s vyháněním německy mluvících Čechů, Moravanů a Slezanů ze Sudet bezprostředně po konci druhé světové války byly celé rodiny – ženy, děti i starci – po desetitisících zavlékány k nuceným pracím. Zbaveni veškerých práv a degradováni na jakési humanoidní pracovní nástroje byli někdejší jihočeští krajané s německým mateřským jazykem vydáni zcela na milost novopečeným pánům, jež do
Německý analytik, autor a softwarový inženýr Michael Winkler staví na pranýř zažitá klišé o svobodě Dnes smíte diskutovat o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Smíte dokonce zpochybňovat, že vůbec nějací andělé jsou. Co však ale rozhodně nikdy nesmíte, je začít počítat, kolik mrtvol lze spálit pomocí pár tun koksu, přinejmenším ne tehdy, jestliže jde o pálení, které mělo probíhat před
Letošní 25. výročí takzvané „Sametové revoluce“ je ideálním okamžikem, kdy z této události definitivně strhnout bahno mýtů, legend a báchorek, z něhož porevoluční garnitura uplácala golema „jediné a nedotknutelné oficiální pravdy“. Tomuto účelu nemůže lépe posloužit žádný jiný materiál než opětovně vydaná, s originálním strojopisem porovnaná a opravená Analýza 17. listopadu 1989 od Miroslava
Svět tak, jak jej známe, již neexistuje. Konflikt na Blízkém východě eskaloval ve světovou válku. Jen pár hodin před totální atomovou válkou planetu zasáhlo kladivo Boží několika asteroidy, jež vyvolaly vlny záplav a třídenní temnotu. Země se stala pustou a prázdnou… Na nové Zemi žije sotva 500 milionů lidí. Lidská společenství a národy, jak jsme je znali, zmizely. Naopak se opět zformovaly
Češi byli za Hitlera uváděni výslovně jako árijský národ v osobních průkazech s rodokmeny předků; z českých chlapců se měl vytvářet nový nacistický vůdcovský dorost na elitních školách NAPOLA; čeští muži měli být přijímáni do řad SS; „česká krev“ byla zákonem chráněná před míšením se Židy… Etablovaná česká historiografie k těmto skutečnostem mlčí, jelikož se tato historicky podložená fakta nehodí
„Odpoledne ještě jednou mluvím s Vůdcem o konečném plánu pro nastávající propagační boje. Spolupráce s ním je skvělá. Patří k těm vzácným lidem, kteří toho, komu jednou věnovali svou důvěru, nechávají pracovat svobodně a bez překážek. Tak jako si sám činí nárok na autoritu, dává také autoritu každému, kdo ji potřebuje. Tisk našich odpůrců jej líčí naprosto falešně. Není člověka, který by měl
„Přemohli jsme demokracii demokracií v demokracii“, shrnul Adolf Hitler ve svém projevu 30. ledna 1941 v Berlíně svoji politickou cestu, která v demokratických volbách listopadu 1932 dovedla k vítězství jeho Nacionálněsocialistickou německou stranu práce. „Jak je něco takového vůbec možné?“, ptá se oprávněně český čtenář 21. století, jemuž poválečná historiografie není s to poskytnout
Český porcelán, české sklo či jablonecká bižuterie jsou stále pojmy, jež u většiny dnešních obyvatel České republiky vzbuzují hrdost na tradiční „český“ průmysl. Zakladatelé tohoto průmyslu však hovořili převážně německy. Německojazyční Češi, Moravané a Slezané po staletí neúnavně budovali ve své vlasti kulturní a hospodářské hodnoty z jejichž dědictví profitují i dnešní, česky mluvící generace.
Publikace českého čtenáře na pár desítek stránkách stručně a přehledně seznamovala s významnými kulturními, architektonickými, dopravními, volnočasovými, průmyslovými a vědeckými díly jednoho národa, vybudovanými během krátkého mírového období nacionálněsocialistického zřízení. Autor knihy se ptá, zda mohl mít Adolf Hitler vůbec zájem na tom, toto v rekordně krátkém čase vykonané „mírové dílo“
Sto dokumentů, jež jsou zde otištěny, mluví řečí tak jasnou, že nepotřebují komentáře. Ve své diplomatické střízlivosti podávají bezprostřední a nelíčený obraz politického vývoje posledních let, jenž vždy znovu burcuje a otřásá i toho, kdo tento vývoj prožil z největší blízkosti. Ukazují soustavný vyhlazovací boj, který vedli Poláci od světové války proti polským Němcům a Gdaňsku; ukazují