Deportace a nucené práce

Ruku v ruce s vyháněním německy mluvících Čechů, Moravanů a Slezanů ze Sudet bezprostředně po konci druhé světové války byly celé rodiny – ženy, děti i starci – po desetitisících zavlékány k nuceným pracím. Zbaveni veškerých práv a degradováni na jakési humanoidní pracovní nástroje byli někdejší jihočeští krajané s německým mateřským jazykem vydáni zcela na milost novopečeným pánům, jež do privilegovaného postavení všemocných otrokářů, kteří nemusí nic a mohou všechno, katapultovala toliko příslušnost k českému etniku.
České poválečné (!) koncentrační tábory s masovými hroby ztýraných a k smrti sedřených Sudetoněmců vrhají na budování proklamované „demokratické společnosti“ po 8. květnu 1945 stín mnoha pochybností. Lze svobodu jedněch budovat zotročováním druhých? I takovou otázku si jistě položí nejeden hloubavý současník, jenž se obeznámí s obsahem tohoto historického dokumentu.
Prostřednictvím autorizovaných očitých svědectví, názorných map s jednotlivými transporty, jakož i přetištěného archivního materiálu s odbornými analýzami tato publikace dokládá nelidské zacházení a bezohledné vykořisťování civilních občanů otrockou prací, občanů, jejichž jediným proviněním bylo, že mluvili německy. Jelikož se autor zaměřil na dobře zdokumentované transporty a nucené práce jihočeského okresu Stříbro a jeho okolí, jsou zde líčené události bohužel jen detailně popsanou špičkou ledovce na kontě českých krutostí, jež byly téměř před sedmdesáti lety, v době míru a osvoboditelských nálad, na denním pořádku.