Starikov nastavil zrkadlo súčasným snahám zmeniť históriu druhej svetovej vojny. Pomenoval tých, ktorí rozdúchavali pahrebu vojny, popísal prostriedky a metódy, ktoré používali nielen na oslabenie a zničenie Sovietského Zväzu, no zároveň na vyčerpanie hitlerovského Nemecka. Jedinou snahou pri tom bolo posilnenie britského impéria a amerických finančných kruhov. Kto objavil mladého Adolfa, pomohol mu dostať sa k moci, poskytol mu zbrane, nové územia a vieru vo vlastnú moc? Ako to, že Nemecko, napriek zlému hospodárskemu vývoju, vyriešilo hospodársku krízu v priebehu niekoľkých dní. Vďaka komu sa Nemecko prekvapujúco ocitlo dva krát za sebou v úlohe organizátora Olympijských hier. Ako to naozaj bolo s Krištáľovou nocou a vojnou v Španielsku? A ako to, že si nik nevšímal útlak Židov, ani šialené rasistické zákony. Kniha vychádza z veľkého množstva faktov, sleduje celú logiku udalostí od septembra 1919. Pomôže vám pochopiť časové náväznosti a vzájomné súvislosti kľúčových udalostí, ktoré zdanlivo spolu nesúvisia.
Zemědělci, dělníci, umělci, uprchlíci, obchodníci, vědci tisíce Bretonců stejně jako Jihomoravanů opustily v posledních dvou staletích svůj rodný kraj. Mnozí dobrovolně, mnozí z donucení. Naopak bezpočet cizinců do jejich krajů zamířilo a někteří tu našli domov. Dvojjazyčná, česko-francouzská kniha Migrace očima obyvatel Bretaně a jižní Moravy vznikla jako paralela ke stejnojmenné výstavě, pořádané v partnerských městech Rennes a Brno. Upoutá množstvím unikátních fotografií a fascinujících příběhů lidí, kteří se v touze žít a přežít vydali mimo svou vlast.
Kniha se zabývá zahraniční politikou Václava II. v letech 12831300, jeho vztahu s Habsburky, Piastovci, územními zisky a ziskem polské královské koruny v roce 1300 i správou polských území. Současně se snaží pojmenovat a dešifrovat obraz Václava II. ve Zbraslavské kronice.
Publikace se zabývá rolí, kterou parlamenty členských zemí EU měly a mají jako kolektivní aktér politického systému EU. Publikace vysvětluje historický vývoj tohoto aktérství a poté cílí na jeho současnou podobu. V této souvislosti studie analyzuje využití instrumentů, jež parlamenty dostaly k dispozici Lisabonskou smlouvou. Kniha se zaměřuje na praxi kontroly subsidiarity u legislativních návrhů a vysvětluje, proč a do jaké míry se parlamenty na kolektivní kontrole legislativy podílejí. Hlavním závěrem knihy je, že parlamenty své kolektivní aktérství chápou jako brzdu evropské integraci. Akademické závěry kniha interpretuje také v obecném politickém kontextu, přičemž zdůrazňuje potřebu kolektivní aktérství parlamentů v EU výrazně zefektivnit a zatraktivnit.
Poliaci odpradávna prechovávajú k Rusku negatívne emócie. Rusofóbia, aktívne podporovaná poľskými politikmi a verejnými činiteľmi, prináša svoje ovocie. Nie tak dávno bol realizovaný prieskum verejnej mienky, ktorý ukázal, že veľká väčšina Poliakov má negatívny vzťah k Rusku, Rusom a Putinovi. No ak ešte v roku 2014 bolo voči Rusku negatívne naladených 54% obyvateľov Poľska, tak v poslednom čase ich podiel vzrástol až na 81%. Osemdesiatšesť percent Poliakov má krajne negatívny postoj voči ruskému prezidentovi. Vladimírovi Putinovi dôveruje iba 8% Poliakov. Pozitívne emócie pri slovách Rusko alebo Rusi pociťuje iba 12% Poliakov. Podobný nárast antipatií voči Rusku a Rusom možno sledovať snáď iba v USA počnúc novembrom 2016, kedy Trump zvíťazil v prezidentských voľbách. ?Je to pozoruhodné, ale samotní Poliaci sa hrdo hlásia k tomu, že sú najväčšími rusofóbmi na svete. A treba uznať, že v tomto smere skutočne dosiahli grandiózne úspechy. Sotva sa nájde iný štát, ktorý by s takou dôslednosťou a s takou neskrývanou nenávisťou bojoval proti všetkému ruskému, ako to robia práve Poliaci. Mnohí z nás ešte aj dnes úprimne veria postulátom z čias sovietskej propagandy o nerozbornom bratstve a družbe národov. Aj kvôli tomu každý nový rusofóbny výpad Varšavy v nás vzbudzuje toľko rozhorčenia a udivenia. Dlhé roky sme mlčali o mnohých udalostiach. Pritom však úplne zbytočne, keďže naše mlčanie bolo interpretované ako slabosť. A Poliaci to o to aktívnejšie využívali vo svoj prospech. Autor nechce vzbudiť v čitateľoch podráždenosť voči Poľsku. Jeho cieľom je povedať pravdu o tom, o čom neradi hovoríme nahlas. Aby všetci pochopili, prečo sa Poľsko stavia do pozície hlavného rusofóba na svete. Dúfa, že fakty, ktoré uvádza na stránkach knihy, budú podnetom k zamysleniu. A keď sa objaví nové lživé poľské vyhlásenie, každý bude rozumieť tomu, čo poslúžilo ako jeho zdroj a odkiaľ sa vzala poľská rusofóbia.
Kniha profesora Harvarda Anatolija Kljosova je skutočným vedeckým bestsellerom. Už tri storočia vedci nevedeli odpovedať na otázky: kto sú Slovania, aký je ich pôvod a odkiaľ pochádzajú? Autor, vysoko profesionálny špecialista a talentovaný výskumník, našiel odpovede na ne na priesečníku dvoch vied dejín a genetiky. Táto kniha ničí rusofóbne tabu vo vedeckej komunite, skúma históriu dávnych Slovanov, Indoeurópanov a ich pôvod z Árijcov. Odkiaľ pochádzajú Slovania a Indoeurópania a ktorá je ich rodná krajina? Kljosovova teória je exaktná veda na úrovni organickej chémie, nie sú to dojmy ani predpoklady, ale skutočné mutácie v chromozómoch.
Putin sa javí ako nejednoznačná postava na svetovej politickej scéne. Už dvadsať rokov ho obviňujú z toho, že nemá žiadnu stratégiu a už vôbec nie ideológiu. Je to však naozaj tak? A. Kazakov dokazuje opak: Putinova stratégia je dôkladne prepracovaná a ideológia je historicky podmienená a orientovaná na budúcnosť. Sama o sebe predstavuje strategickú zbraň v globálnom zápase veľmocí. Putinov plán pre Rusko a svet sa vďaka tejto knihe stáva jasnejším.
Kniha představuje neotřelý soubor třinácti významných kapitol z dějin Koruny české. Jednotlivé kapitoly jsou spjaty s postavami českých králů a královen, které zanechaly nejvýraznější a nejtrvanlivější stopu ve vývoji našeho státu a státnosti, a jejichž doba zásadně ovlivnila utváření našeho národního a kulturně-historického povědomí. Právě tento úhel pohledu je celému kolektivu autorů společný a nepřehlédnutelně odlišuje knihu od mnoha jiných, jež jsou věnovány panovníkům, které spojovalo právo ozdobit se svatováclavskou korunou.
Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity od roku 1919 do roku 2018, doplněné životopisy docentů a profesorů, s charakteristikou jednotlivých pracovišť. Kniha je rozdělena do dvou svazků: 1. svazek - 1919-1989 2. svazek - 1990-současnost
Práce se zabývá doklady osídlení převážně české části Českomoravské vrchoviny v době před objevem polymetalických rud na konci třicátých let 13. století. První část práce představuje katalog nálezů zemědělského pravěku na okresech Pelhřimov a Jihlava. Nejčetněji jsou zastoupeny artefakty neolitické a eneolitické, v řádově menším množství jsou známy nálezy z mladšího pravěku. Interpretace nálezů pravěkých artefaktů není jednoznačná, v současné době můžeme předpokládat spíše sezónní aktivity. Ke změně ve využití sledované oblasti dochází pravděpodobně až ve 12. století. Do té doby periferní oblasti na českomoravském pomezí začaly být systematicky kolonizovány. Problematika je pojednána v několika tematických celcích. Jsou to les, cesty, zlato a kolonizace.
Monografie se obrací k doposud opomíjenému fenoménu dějin husitských válek dohodám o příměří mezi válečnými stranami. Zaměřuje se na jižní Moravu, kde se zachoval zajímavý korpus těchto dohod z let 14271433. Pozornost je nejprve věnována listinnému formuláři dohod, které jsou následně zasazeny do širšího kontextu dějin husitství nejen v regionu. Rozbor dohod o příměří v souhrnu obohacuje poznání politických dějin husitské epochy, přináší řadu poznatků k dějinám každodennosti a prohlubuje znalost topografie a prosopografie husitské jižní Moravy. Součástí knihy je edice zkoumaných písemností, přehledná tabulka, mapa i obrazová příloha.
Publikácia obsahuje 18 príspevkov slovenských, českých, poľských a francúzskych historikov mapujúcich udalosti súvisiace s vývojom na Slovensku, resp. Československu v zlomovom roku 1938, poznamenanom najmä bojom veľmocí o novú tvárnosť československých hraníc, ústiacu do neslávne známej Mníchovskej dohody. Kniha si všíma nielen vnútro- a zahranično-politické, vojenské a spravodajsko-bezpečnostné aspektu tohto významného historického osmičkového roku, ale tiež prejavy zmien v hospodárskej, kultúrnej či dokonca v telovýchovnej oblasti na Slovensku, ale tiež v širšom kontexte strednej Európy.
Autorský kolektiv pod vedením prof. Vojáčka zpracoval pohnuté osudy zakládající fakulty Masarykovy univerzity v rozsáhlé dvousvazkové publikaci, mapující období let 1919 až 2019. Historie Právnické fakulty MU tak poprvé vychází v takto ucelené podobě a reprezentativním zpracování. Druhý díl mapuje vývoj fakulty od r. 1989 do r. 2019. Významným počinem je shromáždění velkého množství obrazové dokumentace, které se autorům podařilo dohledat v Archivu MU, Archivu PrF MU, soukromých archivech, dobovém tisku nebo dobově vedených kronikách. Nedílnou součástí publikace tak jsou fotografie a archiválie, které čtenářům zpřístupňují a dokreslují osoby, události, náladu doby, ale též dobové dokumenty a artefakty. Součástí publikace jsou také životopisné medailonky profesorů působících na fakultě do roku 1950, životopisné medailonky již nežijících profesorů a docentů působících na fakultě po roce 1969 a seznam vydaných svazků spisů právnické fakulty od r. 1971 do r. 2019 ACTA UNIVERSITATIS BRUNENSIS IURIDICA.
Kolektivní monografie Rozpad Rakouska-Uherska a jeho důsledky pro středoevropské literatury a kultury zprostředkovává akademickou diskusi vedenou na sympoziu Umění a kultury střední Evropy, které se konalo v roce 2018 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Záměrem sympozia bylo po sto letech reflektovat epochální změnu, která se ve střední Evropě odehrála z různých pohledů a bez oslavných gest a cílů. Přes třicet badatelů ze zemí tzv. visegrádské čtyřky se zamýšlelo nad tím, co tato změna přinesla jednotlivým národním kulturám či jednotlivým literátům, umělcům, filozofům a intelektuálům, jak se promítla do umělecké tvorby tehdejších spisovatelů, co znamenala pro existující středoevropské kulturní instituce (periodika, galerie, knihovny, umělecké spolky, univerzity ad.).
Výbor 173 starořeckých nápisů v cca 25 místních nářečích, doprovázený českými překlady s gramatickými poznámkami a s úvodem o mykénském dialektu staré řečtiny a dílčími nářečními přehledy.
Bilinguálna slovensko-anglická publikácia je zložená z 13 vedeckých príspevkov a 3 spomienkových a historicko-filozofických reflexií od slovenských, českých, poľských, nemeckých, talianskych a rumunských historikov. Obsahovo aj širokým záberom ojedinelá publikácia sa zameriava na opis a analýzu vnímania rasistickej vojnovej politiky v Európe v rokoch 1939-1945 a jej súdne potrestanie a vyrovnávanie sa povojnovej spoločnosti, vrátane samotných preživších Židov, s bezprecedentnými formami a dôsledkami rasovej vojny. Okrem iného ponúka napríklad pohľad na konfrontáciu slovenských vojakov na východnom fronte s prejavmi antisemitizmu a vyvražďovania nacistami, zlyhania v stíhaní vojnových zločinov v povojnovej Kanade, slovensko-americkú reflexiu povojnového súdenia vojnových zločinov a samozrejme viacero hĺbkových sond do konštruovania, limitov, úspechov a neúspechov povojnovej snahy o potrestanie vojnových zločinov na Slovensku v kontexte predošlej politiky antisemitizmu a holokaustu.
Paleografická monografie zpracovává syntetickou formou veškeré relevantní diplomatické prameny v Čechách a na Moravě v éře posledních Přemyslovců Václava II. a jeho syna Václava III. z hlediska jejich písma. Aplikace paleografické analyticko-komparativní metody umožnila vedle identifikace produkce všech u nás působících notářských individualit rovněž charakteristiku naší v této době dominantní notářské školy při kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, vedle ní pak dalších, z kvantitativního hlediska podružných lokálních písařských škol. Studie vychází v rámci přípravné fáze pokračování kritické edice "Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae".
Na piedestály zlomových rokov 20. storočia nepochybne zaujíma veľmi významné miesto rok 1939. Rok, v ktorom vypukol najväčší vojnový konflikt v dejinách ľudstva. Rok, kedy sa zavŕšili dôležité zmeny medzinárodnej politiky, ale tiež vnútorného vývoja jednotlivých štátov, pre ktoré bol rok 1939 skutočne osudovým. Väčšine týchto javov, resp. práve tým najpodstatnejším pre dejiny našej strednej Európy, sa venuje táto kolektívna publikácia. Prispelo do nej 41 slovenských, českých, poľských, maďarských, ruských a nemeckých autorov, ktorí vytvorili veľmi široký, plastický a interesantný obraz udalostí, spojených so zánikom Československa a existenciou Slovenského štátu, či so začiatkom druhej svetovej vojny. Zároveň predostreli obraz začínajúcej vojnovej reality v oblasti politiky, vojenstva, hospodárstva či kultúry. Reality prvých mesiacov vojny v poľskom prípade, ale najmä okupácie i kolaborácie, ktorá v česko-slovensko-podkarpatoruskom prípade trvala už od marca 1939...
Autor v publikácii Éra samizdatu zaznamenáva samizdatovú aktivitu skupiny občanov združených v náboženskom zoskupení s názvom Spoločenstvo Fatima. V roku 1982 začalo spoločenstvo vydávať celoslovenský samizdat Náboženstvo a súčasnosť, ktorý vychádzal až do Nežnej revolúcie v roku 1989. Jeho redaktori založili v druhej polovici 80. rokov ďalších päť samostatných samizdatov, ktoré boli už špecificky profilované: politika, história, informácie. .. Spoločenstvo Fatima vydávalo takmer pätinu všetkých občiansko-náboženských periodických samizdatov na Slovensku. Ak k tomu pripočítame aj samizdaty vydávané jeho spolupracovníkmi, celkovo do jeho priameho okruhu patrilo viac ako 40 percent týchto samizdatov. Spoločenstvo sa podieľalo na vytlačení a distribúcii viac ako 3 000 000 strán samizdatu a spolu so svojimi spolupracovníkmi to bolo od šesť do sedem miliónov strán. Kniha podrobne opisuje vznik periodických samizdatov: Jubilejný rok, Náboženstvo a súčasnosť, Katolícky mesačník, Príloha mladých a Zrno, ich tlač, obsah, ako aj distribúciu.
Po Februári 1948 komunistický režim odštartoval hlbokú premenu slovenskej spoločnosti, do ktorej vnášal nové, často pochybné hodnoty, a naopak, domáce a stáročiami overené hodnoty zatracoval. Zmeny sprevádzali zásahy do každodenného života občana a ovplyvňovanie jeho myslenia a vedomia. To sa stretlo s odporom jednotlivcov i celých skupín občanov, z ktorých viacerí začali aktívne vystupovať proti novému režimu. Odpoveďou bola zvýšená perzekúcia a represia, pričom jej najvyššou formou boli politické procesy. Do roku 1954 bolo na Slovensku z politických dôvodov odsúdených približne 25 000 osôb (do roku 1989 celkovo 71 168 osôb), pričom na popravisku skončilo 45 odsúdených (do roku 1989 celkovo 50 osôb). Najväčšie množstvo osôb bolo odsúdených za trestné činy hospodárskej povahy a slúžili ako nástroj kolektivizácie slovenského poľnohospodárstva. V konečnom dôsledku však politické procesy postihli všetky sociálne vrstvy, profesijné a záujmové zoskupenia.
