Název knihy ...a potom je inspirováa mnoha vyslechnutými příběhy. Ať už byly určené mně nebo jsem je na zapřenou zaslechla třeba v autobuse. Byly to osobní zážitky, obsahy filmů či knih. A vždy vypravěč příběh předěloval tím známým ...a potom. Květa je přebornice v disciplíně jak si zkazit život. Ne že by na své výkony byla sama, má jednoho stálého trenéra a další se brzy přidá… Ještě že má i
Monika Immrová (*1970) Sochařka a grafička. Absolvovala Akademii výtvrných umění v Praze. Vystavuje samostatně (Tříbení, Galerie hlavního města Prahy, 2020; Členění, Dům umění v Českých Budějovicích, 2017; Souvislost, Galerie města Loun; 2012 a další) a byla mimo jiné zařazena na výstavy Krása & půvab (Liberec, 2019), Místo sochy (Klatovy, 2015) či Fundamenty & Sedimenty (Praha, 2011). V
Jak postupně odcházejí naše babičky a dědečkové, spolu s nimi nenápadně a nenávratně mizí staletí udržované obyčeje, tradice i nenapodobitelné sváteční pokrmy. V této knize vám představíme sváteční dny konce roku, ve kterých se jedinečným způsobem mísí lidová křesťanská tradice s tou mnohem starší předkřesťanskou, prosycenou znalostí přírodních zákonitostí i touhou naklonit si osud třeba za
Všem milovníkům sněhu, ledu, vánočních zvyků a tradic, všem milovníkům romantiky hor našich dědů a pradědů i všem prostým milovníkům Krkonoš jest tato kniha určena ku radosti i poučení. Reprint původního nedostupného vydání z třicátých let jedinečné sbírky koled. Doplněno notovými záznamy a dobovými obrázky.
Fričovy litanické samomluvy jsou nejen svébytným pokračováním beatnické poezie, ale též originálním spirituálním gestem – trpělivým, hledajícím gestem, které s určitostí ví, že těžkosti a samoty převyšuje vždy krása, víra a snad i ta navždy už zprofanovaná láska.
Hlavní tématem knihy je člověk, ve všech jeho záporech a kladech, bez ohledu na věk či společenskou roli, člověk, který tvrdohlavě čelí svému osudu. Co by se stalo, kdyby Ježíš odmítl hrát svou roli? Jak by se změnil on a jeho nejbližší? Kam až může zajít stvořitel a spisovatel, aby dosáhli svého cíle? Jedná se o prvotinu. Děj je zasazen do přítomnosti. Román má dvě části. V první části
Básnická prvotina Natálie Nerové přichází po mnoha letech, kdy tato autorka, píšící ve dvou jazycích, časopisecky publikovala doma i v zahraničí. Mapuje, glosuje a reflektuje vykořeněnost někoho, kdo strávil mnoho let jinde a nyní se vrací do původní vlasti, aby narazil na zjištění, že vlastně nikam nepatří. Relativně krátký soubor zahrnuje básně z poslední doby, zejména posledních dvou let.
Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez
Tajemná pomezí vzdáleně ohmatatelná… někde výmluvná torza s vyprázdněním člověka, nebo i pocity z viny... a kolik že je pravd...
Jak název evokuje, autor v textu propojuje zdánlivě protilehlé polohy a žánry, verše, zápisky, sny, cestopisné črty a povídky v jeden celek. Ústředním tématem celého textu je krajina, chůze a fenomén času; paměť míst, návraty a ohledávání vlastní minulosti a v neposlední řadě konfrontace malých i velkých dějin se vzpomínkami. Miloš Doležal Básně jsou zabydleny i zalidněny postavami s
Debut Prosvítám obsahuje reprezentativní průřez autorčinou tvorbou za posledních deset let – odráží se v ní tedy celá dekáda lidského života. Jsou tu básně, které otevřeně reflektují zkušenost s psychickým onemocněním, ale je tu také láska – ať už k muži, k blízkým bytostem, k sobě samé, anebo k místům, která jsou pro autorku důležitá a promlouvají k ní.
Sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.
Krátké čtenářům přístupné příběhy, které můžete snadno přijmout za své. Jejich jazyk a prostý způsob jeho vyprávění jsou to, co můžeme vyprávět u ohně, v hospodě nebo na řece... nebo číst v této knize.
Název Spády odkazuje nejen k veršovému spádu, tedy formálnímu aspektu básní, ale také ke sklonu svahů, vodních koryt a cest a – v přeneseném významu – k tíhnutí mysli člověka, který na oněch cestách hledá bezpečný přístav.
Alois se rozhodne s pomocí lana a háku tajně vrátit do svého rodného domu, který musel být dříve prodán a jehož noví vlastnící jej přestavěli na prasečák. Mezi romantickými představami a realitou je však rozdíl, a tak se místo návratu do minulosti odvíjí nová budoucnost, ve které láska, čest i klukovská spontaneita začínají něčím páchnout.
Válečný deník je drsné a syrové svědectví o podivné válce mezi Německem a Francií v letech 1939–1940. Vojín Malacki si nebere servítky a navýsost literárním stylem podává obraz válečné mizérie, zbavený všech ilusí o hrdinství. To v západoevropské literární tradici není vůbec obvyklé a nakolik Malaquais svým Válečným deníkem šokoval Francii, svědčí i skutečnost, že po publikaci v exilovém
Jeho stádo se ale pase na území, kde se odpradávna loví divočáci. Spory na sebe nenechají dlouho čekat. Vyvolají napětí, z napětí vzejde pronásledování a to přeroste v násilí. Jistota skal je poutavé a působivé dílo, které zkoumá lidské duše vystavené osamění, jednotvárnosti všedních dnů, drsnému životu v horách, obyčejné ubohosti i strachu z cizího a neznámého. Jérôme Bonnetto nám ve svém
Vaření z lokálních, původních zdrojů, s prázdnou kapsou a hlavou plnou ideálů se znovu dostává ke slovu, a s ním i tato kniha. Desítky receptů pro všechny zájemce o kuchyni nouze aneb kterak lze z lišejníků, bukvic, hlemýžďů a žab vyžíti. V době trvající krize recepty stále aktuální. Potěší však i zbohatlické gurmány u moderních sporáků či alternativní zdravoživotnístylohledače, kteří mohou