Básně druhé sbírky Lucie Kubalíkové představují strohé a sevřené výpovědi, pohybující se na pomezí odborného a poetického textu. Sbírka se tak stává exkurzním průvodcem, četba je putováním napříč různými geosystémy a ekosystémy, avšak meze a prahy jsou zde rozostřeny, případně posouvány a modifikovány obtížně rozpoznatelnými procesy. Okamžik, kdy dochází k překročení horní hranice lesa, je téměř
Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez