Básně Tomáše Gabriela bedlivě zkoumají, jak snadno se pod jazykem zřítí každá stylizace. Stačí jen trochu rozšířit segment zabírané skutečnosti a to, čím bychom tak rádi byli, se rázem zdá být nedohledné, legrační. Tomáš Gabriel (1983) je básník, literární kritik, zaměřující se na současnou českou poezii, a překladatel z angličtiny (Ashbery, Carson aj.). Vydal básnické sbírky Tak černý kůň
Alois se rozhodne s pomocí lana a háku tajně vrátit do svého rodného domu, který musel být dříve prodán a jehož noví vlastnící jej přestavěli na prasečák. Mezi romantickými představami a realitou je však rozdíl, a tak se místo návratu do minulosti odvíjí nová budoucnost, ve které láska, čest i klukovská spontaneita začínají něčím páchnout.
Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme „obvyklým“, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Humorný tón žene jeho hru (situace a příběhy) kupředu, ale co se lehce říká, může být i docela vážné, hranice mezi veselostí a šílenou
Je mýtus něčím, co nás předchází, nebo spíš něčím, co očekáváme? Bylo by možné prostě říci, že mýtus je pouze naší nostalgií nafouknutá banální minulost a reálný význam pro budoucnost je někde na úrovni placeba. Poezie nám ale na tuto otázku dává jinou odpověď: objevuje podstatu mýtu ve věcech samých, nikoli v jejich historickém významu. Jako by odpovídala už tím, že se podvoluje spíše fikci,