Publikace se zabývá tématem divadelní improvizace, kterému zejména v českém prostředí prozatím nebyla věnovaná velká pozornost. Vasquezova práce je proto v mnoha směrech průkopnická, autor často musí osvětlovat jednotlivé dílčí jevy a hledat pro ně pojmenování. Jde o práci, která stojí na pomezí divadla a kulturní antropologie, jevy v ní pojmenovávané a reflektované bychom mohli zařadit do
Učební text pro studenty oboru taneční pedagogika – Skripta by měla sloužit jako doprovodný text při studiu taneční pedagogiky na vysoké škole a především jako metodický základ tohoto předmětu. Tento text obsahuje průpravná cvičení všech oblastí těla a jejich metodický postup v základních výchozích polohách těla, základy hudební rytmiky a rozvíjení tvořivosti.
Josef Karlík je nejen vynikajícím a nezapomenutelným hercem, jedním z nejpozoruhodnějších z těch, které jsme kdy na brněnských jevištích mohli vídat, ale také znamenitým pedagogem herectví. Soustavně se herecké pedagogice věnoval zejména v letech 1990–2003, tedy po svém návratu na Divadelní fakultu JAMU po nucené přestávce v letech „normalizace“. Texty publikované v tomto svazku vznikaly na
Autor se věnuje problematice autorského divadla. Uvedeným pojmem označuje divadlo, které si pro vyjádření svého pohledu na skutečnost vytváří vlastní pojetí divadelnosti – jako jednoty názoru, tématu a divadelních prostředků sloužících k jeho vyjádření. Všímá si zejména problematiky scénáře autorských divadel, u něhož není estetická funkce dominantní, slouží především formování materiálu pro
Většina pozornosti při výchově tanečníka je zaměřena na fyzické atributy tance. Zanedbáním psychických aspektů však může dojít k negativnímu ovlivnění tanečních výsledků – tedy k horším výkonům. Psychika sice stojí v pozadí, avšak determinuje kvalitu dosahovaných tanečních výkonů. Jejich vzájemná provázanost je v praxi nepopiratelná, přesto však v našem oboru pociťujeme absenci odborníků, kteří
Monografie předčasně zesnulého brněnského teatrologa se na příkladu spolupráce ruských výtvarníků s Ďagilevovou skupinou Les Ballets Russes zabývá specifiky secesního jevištního tvaru v počátečním období, spojeném programově právě se secesní poetikou. Po seznámení s předpoklady vzniku Ďagilevova baletního souboru nabízí pohled na pozvolné pronikání principů této poetiky do divadelního umění skrze
Tento metodický materiál slouží jako skripta pro studenty JAMU – obor taneční pedagogika. Je základem pro studium metodiky moderního tance vycházející z principů techniky J. Limóna. Jeho cílem je seznámit studenty se základními principy a cvičeními vhodnými pro začátečníky a mírně pokročilé. Vodítkem pro popis jednotlivých cvičení byla kniha Daniela Lewise Illustrierte Tanztechnik von José Limon.
Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského v Mahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii,
Skripta se zabývají všemi oblastmi pěvecké techniky od anatomie a fyziologie k hlavním zásadám zpěvu a tvoření tónu, jako např. dechová technika, rezonance, rejstříky, hlasový rozsah atd. Kromě těchto obvyklých témat přinášejí kapitolu o hlavních zásadách práce s dětským hlasem, pojednání o hlasových typech s jejich charakteristikou a příklady rolí, hlasové hygieně a osobnosti pěveckého pedagoga.
Skriptum Alexeje Pernici, zabývající se fenoménem hry, je rozděleno do dvou rozdílných částí. V první, která je zaměřena hlavně na oblast víceoborového hledání kořenů tří základních herních prvků, má hlavní postavení antropologický přístup ke hře, který postihuje hru v postavení jedné ze sociokulturních univerzálií. Druhá část je daleko více soustředěna na hledání strukturních procesů, které
Sborník habilitačních a profesorských přednášek, které byly prosloveny na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v letech 1990–2007. Přednášky jsou rozděleny do čtyř tematických okruhů: dramaturgie a autorská tvorba, režie, herectví a varia. Zatímco první tři zahrnují hlavní obory vyučované na JAMU, čtvrtý je složen z přednášek pedagogů oborů ostatních. V rámci jednotlivých oborů
Disertační práce předkládá analýzu herectví jako fenoménu veřejného vystupování závisejícího na kvalitě duchovní existence. V rovině metodologické představuje pokus o objektivní výpověď nevylučující osobní zkušenost autora. K názorné explikaci konkrétních témat užívá srovnání metodických principů křesťanských duchovních cvičení Ignáce z Loyoly s antropologickými důsledky pedagogických postupů
Autor se soustřeďuje na problematiku tvůrčí práce se světlem a s jeho různými existenčními formami v divadelním artefaktu v rámci avantgardních scén, na nichž působil či je samostatně vytvářel E. F. Burian. Po historickém exkursu do vývoje prostředků a postupů využívání světla na jevišti podrobně sleduje vývoj zobrazovacího principu světelného divadla v Burianově inscenační tvorbě v celém jejím