Klimatická krize se stala jedním z hlavních témat současnosti. Řešíme ji se stejnou vážností jako zdravotnictví, ekonomiku nebo politické kauzy. Ke zvyšování emisí skleníkových plynů a jejich dnes už velmi reálným následkům však nelze přistupovat jako ke všemu ostatnímu, jako k problému, který lze odstranit pomocí technologií nebo úprav legislativy — jednoduše jako k problému, jenž má systémové
Lidé vyprávějí příběhy mimo jiné proto, aby si v paměti udrželi vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jako byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu? Trauma je ze své podstaty nevyslovitelné, a tak se literatura založená na posttraumatickém vyprávění stává vzácnou příležitostí emocionálně uchopit prožité trauma.
Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury. Od staršího výboru Máchových próz, vydaných v České knižnici roku 2008, se tento soubor liší textovým složením i vnitřním
Je zažitým zvykem západní kultury mluvit a psát o těle, přírodě nebo fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje — a tím přivést planetu na pokraj kolapsu. Máme-li se tedy postavit k environmentálním problémům čelem, nemůžeme se zabývat pouze následky lidského konání; je
Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondy’s unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku nepublikovaná próza 2000. Edičně navazuje na
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky
Morava, země uprostřed Evropy, byla po staletí křižovatkou kultur, které se nejviditelněji projevovaly v umění. Do země už od středověku mířili umělci a umělečtí řemeslníci z celé Evropy, aby zde ve shodě s poučenými objednavateli pracovali na dílech, která dodnes berou dech. Spolu s nimi zanechali na Moravě nepřehlédnutelnou stopu i domácí umělci, kteří přicházející podněty rozvíjeli. Kniha s
Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru. Jakub Češka oproti tomu klade důraz též na Kunderovu ranou tvorbu, bez níž nelze důsledně porozumět jeho tvorbě vrcholné. Systematicky mapuje užité
Jakou roli hrají v našem životě a ve společnosti vlastní jména? Kniha, která vychází z konceptů „ostravské onomastické školy“, ukazuje, že jejich specifičnost se zdaleka nevyčerpává jen pravopisem velkých písmen. Autoři se na téma dívají komplexně: reflektují spory a diverzitu přístupů uvnitř samotné disciplíny, zaměřují se na vztah vlastního jména a textu, rozplétají složité vazby mezi
Z celoživotní dramatické tvorby J. K. Tyla (1808—1856) vybíráme šest her, které reprezentují proměny autorovy práce pro divadlo od rané veršované tragédie Čestmír, psané v duchu vlasteneckého romantismu, přes biedermeierovsky laděnou zábavnou hru ze současnosti Pražský flamendr až po vrcholné historické drama z přemyslovské doby Krvavé křtiny, inspirované shakespearovskou poetikou. Nechybějí ani
V knize Roky předkládá Annie Ernauxová osobní příběh, v němž popisuje léta 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví autorka do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí
Úspěšný spisovatel Jiří Hájíček (nar. 1967) je v české literatuře zaveden především jako autor povídek a románů. Kdysi však s verši začínal. I v posledních letech se příležitostně věnuje poezii, právě ve formě haiku, z nichž nakladatelství Host přináší tento komorní výbor nazvaný Muž na pokraji vzplanutí. „Píšu na kousek papíru první slova dne. Někdo si po ránu luští sudoku, aby rozcvičil mozek,
Císař vládne už celá desetiletí a klid a pořádek v říši udržuje magickou mocí, díky níž dokáže z úlomků kostí vytvářet mohutné kostěné konstrukce. Jeho síla však slábne a na ostrůvcích Císařství se postupně šíří vlna vzpoury. Císařova dcera Lin tráví dny uvězněná v paláci plném zamčených komnat a temných tajemství a ze všech sil se snaží otci dokázat, že je hodna stát se jeho následnicí.
Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět. Nad vrcholky Kamenného pásu září pichlavá pohanská souhvězdí, temena vrchů se ježí palisádami hradišť, ze země ční nespočetné modly a v černých hlubinách hvozdů se dosud ukrývají podivné bytosti… Srdce tajgy je velkolepá
Mladá čarodějka Galadriel má před sebou poslední rok ve Scholomancii, drsné kouzelnické střední škole. Jenže právě tento ročník je ze všech nejnáročnější, a co hůř — na jeho konci na studenty čeká děsivý přízrak v podobě závěrečné zkoušky, ze které zdaleka ne všichni vyjdou živí. Galadriel si v minulém roce ověřila, kam až sahají její magické schopnosti, a získala i několik důležitých spojenců.
Jana zůstala osamělá a semletá okolnostmi. Petr je pryč a čaroděje z jeho gangu se pokouší zabít ostatní vůdci. Cestovatelka časem se musí nejen postavit na nohy, ale také zjistit, co její schopnosti doopravdy dokážou. Jediný, kdo jí může pomoci, je Bezejmenný čaroděj — mocný černokněžník, o němž se říká, že po kletbě ztratil paměť i lidskost. Reis se snaží udržet v chodu policejní oddělení,
Amur, blešivec, cvrčilka… Každé zvíře si zaslouží svoji báseň! A nezáleží na tom, jestli je to jepice, tasemnice či pijavice. My chceme zkrátka básně i o divných tvorech. A pěkně od A do Z. Co písmeno, to jedno zvíře, které žije nebo žilo na našem území. To jako i na Q, W, X a Y? No jasně! A některá z nich dokonce ani nikde jinde než u nás nežijí. Jsou to zkrátka endemiti. Ende-co? Endemiti
A je to tady: první den ve školce. Vyrážejí tam všichni, většina se těší, někdo se možná bojí, ale přesto jde. Jenom Paskalína, malá svéhlavá netopýrka, nepůjde nikam. Cože, do školky? A sama bez rodičů? Ani za nic. A vůbec ji nezajímá, že všichni ostatní do školky míří. Paskalína není jako všichni ostatní. Argumenty rodičů ji leda rozzuří: do školky nepůjde — A BASTA! Co se stane s rodiči,
Ujda je normální kluk. Má partu kamarádů, říkají si banda a baví je detektivní záhady. Až na to, že se kolem nich skoro žádné nedějí. Dokud se nezjeví jedna ulítlá rodina. Vypadají jinak, chovají se podezřele a dělají zvláštní věci — za tím určitě něco bude. A tak se banda pustí do pátrání. Ujdovi se novou spolužačku šmírovat nechce, ale případ je případ a vyšetřování už běží samospádem.