V knize Bohumil Hrabal neidylický vychází vůbec poprvé kompletní přepis hovorů Bohumila Hrabala z adventních setkání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou z první poloviny osmdesátých let. Objevitelem těchto téměř zapomenutých nahrávek je profesor Pavel Hošek (nahrávky tehdy pořídil Jiří Hofman). Dílčí úryvky dosud publikoval ve své převratné a čtenářsky velice úspěšné monografii Evangelium
Při interpretaci díla Milana Kundery bývá zvykem omezovat se pouze na románovou a zralou esejistickou tvorbu. Toto omezení vychází také z Kunderova vlastního pojetí díla, v němž dělá za ranou tvorbou (především básnickou a esejistickou) tlustou čáru. Jakub Češka oproti tomu klade důraz též na Kunderovu ranou tvorbu, bez níž nelze důsledně porozumět jeho tvorbě vrcholné. Systematicky mapuje užité
Hospodský vypravěč, pábitel, zapisovatel hovorů a kronikář nejrůznějších profesí. Tak bývá Bohumil Hrabal nejčastěji označován — nejsou to však jen publicistická klišé? Monografie Jakuba Češky na základě detailního rozboru některých Hrabalových klíčových literárních děl (Obsluhoval jsem anglického krále, Hlučná samota, novela „Jarmilka“) dokazuje, že Hrabal není ani v nejmenším autentický
Jakub Češka ve svém uvažování o literatuře setrvává v inspirativním myšlenkovém ovzduší tvůrců, jakými jsou především Milan Kundera a Bohumil Hrabal. Každý ze spisovatelů představuje bohatě rozvinuté literární gesto. Svébytnost, kontrastnost a do značné míry také jejich komplementárnost vybízí k jejich vzájemné konfrontaci. V této komparativní perspektivě můžeme sledovat kupříkladu rozdílně