Píše se rok 1455. Moskevské velkoknížectví sílí, pohlcuje okolní území a šíří se směrem na východ — tam, kde se pod svahy Uralu rozkládá jiný, prastarý a děsivý svět. Nad vrcholky Kamenného pásu září pichlavá pohanská souhvězdí, temena vrchů se ježí palisádami hradišť, ze země ční nespočetné modly a v černých hlubinách hvozdů se dosud ukrývají podivné bytosti… Srdce tajgy je velkolepá