Než vás lapí pomotaní a možná i tak trochu celodenní dřinou unavení lupiči, pobaví vás jejich svérázný svět. Nevíte si rady, jak dokonale uklidit pokoj? Malá Čípařípa vám to velmi názorně předvede. Spolu s nejslavnějším skladatelem na světě zažijete obrovitááánský úspěch, za kterým stojí rozverné veverky. A chcete-li se podívat do New Yorku, pak i to je možné. S paní Kobláčkovou a její kouzelnou
Třetí a závěrečná část volné trilogie (História 2009, Spolu 2016, Fytopalentológia 2019) přivádí před čtenáře v českém překladu slovakisty Miroslava Zelinského některé už známé postavy předchozích částí, ale také jednu novou, přicházející z budoucnosti. Poznat ovšem můžeme také některé reálné postavy současného slovenského literárního prostoru. Napínavý i zábavný propletenec příběhů
Kniha Co to tu šumí? Blankytný vesmír obsahuje výběr z básnické tvorby Vladimíra Mikeše z let 2019 až 2022. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za spolupráce Anity Krausové a Hany Tomkové vybírali z 1824 básní. Provedli redukci na konečný počet 184 básní (36 z roku 2019, 71 z roku 2020, 51 z roku 2021 a 26 z roku 2022), přičemž se
Květiny v hlavních pušek jako jediná munice revoluce a její pozůstatky jako metafora vyhasínající paměti dějinné události jsou pouze jedním z mnoha působivých motivů románu Nezapomenutelní (v originálu Os Memoráveis) portugalské spisovatelky Lídie Jorge. Její román paměti se věnuje karafiátové revoluci v Portugalsku v roce 1974 a přináší literární rekonstrukci vojenského převratu, který během
Poezie Anny Štičkové v knize Všude pak viděla husy je věnována prožívání národní či náboženské identity a může být cestou k identitě i integritě personální a způsobem jejího budování prostřednictvím generačních vzpomínek a udržování rodových ritů. Autorka tyto osobní vnitřní ponory umísťuje do sugestivního celku s básněmi milostnými, reflektujícími životodárné, ale náročné soužití křehkých a
Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek. Herbertova nezaměnitelná poetika, opřená o klasické vzdělání i výtvarnou citlivost, je dnes už dědictvím 20. století, stále však inspiruje svým nesmlouvavým postojem, nedůvěrou k myriádám obrazů nebo zacházením s emblematickou maskou-postavou pana Cogito.V českých překladech se
Příběh o chirurgické změně pohlaví z roku 1928 představuje skutečnost, které těžko uvěříme při sledování tolik vzrušujícího děje. Nacisté jej pro jistotu zakázali už v roce 1934. Autor Hanns Heinz Ewers přitom stvořil osobitou variaci na klasický bildungsroman, aby popsal vývoj titulní hrdinky od dětství až k finální genderové proměně. Fundvogel sní o nenaplněné lásce, podléhá pocitu uvěznění ve
Lutyňské tango je tanec, na který jen tak nezapomenete. Sibiřské mrazy, pouštní vedra, zaoceánské lodě, žraloci, ale hlavně příběhy hrdinství a malosti, odvahy a zbabělosti, krutosti a citu, nenávisti a lásky. Nesmírně čtivý soubor beletrizovaných reportáží poutavě a autenticky přibližuje až těžko uvěřitelné válečné osudy lidí z české části Těšínského Slezska, zvané polsky Zaolzie a česky Zaolší.
Někdejší emigrant, detektiv a pouliční hudebník žijí a vyprávějí své životy v románu, jenž se odehrává v jediném dni a jehož kulisou je jihomaďarský Segedín se svými kultovními místy, kostely, náměstími a skrytými zákoutími. Jen ten třetí most je dílem fantazie... Ale právě tak získává svou pravou funkci; lze po něm přejít z reálna do ireálna, ze světa upadající všednosti do vytoužené říše obratu
Nekropole je jedna z nepřekládanějších knih slovinského prozaika a esejisty Borise Pahora z italského Terstu. Podává v úplnosti obraz života (neživota, smrti) v lágru. Součástí knihy je také úvod ke knize esejisty a spisovatele Claudia Magrise, v níž autor píše: „Mocný lidský dech provází jasná, strohá preciznost v dokonalé vyprávěcí struktuře, v níž se protíná líčení minulosti – věznění znovu
Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem
Výbor textů Můj první kryt (soubor převážně esejů, črt či dokumentárních próz) staví do protikladu multikulturní a vícejazyčný svět sovětské (ukrajinské) Bukoviny minulého století a výsostně aktuální situaci na Ukrajině po vypuknutí ruské agrese, tedy po 24. únoru 2022. V překladu Jany Kitzlerové přibližuje příběhy lidí, kteří přišli kvůli válce o své blízké, o své domovy či kteří utrpěli těžká
Zamořily české domácnosti jako kobylky. Krvavé romány prodávané v sešitech v době Rakousko-Uherska. Psali o nich s nadšením Hrabal, Čapek, Vančura, Nezval, Hašek, Klíma, ale v podstatě je dnes téměř nikdo neviděl. Editor Martin Jiroušek, který již dříve připravil antologii Fialoví ďábli, se ponořil do hlubin soukromých archivů, zaniklých knihoven, ztracených pozůstalostí, aby vydoloval jedinečné
Kniha Ještě pořád můžeme tančit je veselým i smutným vyprávěním o životě české emigrantky, která pracuje v ústavu pro přestárlé v Austrálii. V dobře zajištěných penzionech vše funguje správně a racionálně, jediné, co se tomu vymyká, jsou stárnoucí či přímo stará umírající těla rezidentů. Jejich jednotlivé příběhy se setkávají na stránkách knihy s krátkými úvahami a osobními příběhy. Čtenář v nich
Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž TENTO SVĚT závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, karafiáty, pokojové rostliny, jejich tkáň a habitus, jejich listy, semena, květy, vůně a kořeny touto sbírkou prorůstají. Mluvčí se proměňuje v jejich soukmenovkyni – rozkvétá
Text sbírky je důsledně psán tzv. du-formou a její specifikum, básnické sebeoslovování pointuje se tu ke grotesce filozofických maxim („Už jdeš, jen ses zamyslel.“), tu k hravým imaginacím za účasti saint-john perseovské „logiky snu“ („Zjistit, které noční zvíře spásá ocúny.“), tu k rovině experimentu („Sny o snech. Moci si vybrat, vzpomněl by sis na něco jiného.“). Nejvíce sympatické se však
Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, lidskost i dětství? Jiří Váňa Stigen, vystudovaný nordista, ale také zahradník, přitom
Co dělat, když „zásoby se úží, podpalubí je prázdné“ a „z našich těl se stala promítací plátna, podklady teorií“? Odpověď je samozřejmě velmi těžká, ba přímo k nenalezení, protože mnozí z nás trpí nedostatkem (hypoxií), jsou ve stavu svého já, který vede třeba i k nemoci, jejímž doprovodným jevem jsou proleženiny. A právě o tomto „stavu“ je i sbírka Proleženiny opavského básníka, lingvisty a
„Bruno Schulz. Geniální architekt jedinečného jazykového bytí, jehož tajemství velkého kouzla spočívá v jeho plodnosti, v jeho bohatství, téměř až zahnívajícím přílišnou šťávou slov. Bruno, který dokázal všechno říct deseti různými způsoby, přičemž všechny byly přesné jako střelka kompasu. Don Juan bavící se jazykem s nespoutanou, skoro nemravnou vášní, nejodvážnější cestovatel po místopisu
Nenaplněná, mnohdy tabuizovaná ženská touha a slast, a přitom nejhlubší a nejsilnější pramen bytí. I tak by se mohl pojmout rozsáhlý básnický výbor „Jak se zamiluješ“ slovinské autorky Maji Vidmar, která je dnes považována za jednu z nejvýraznějších básnířek své generace a jejíž básnická tvorba tvoří stěžejní součást kánonu současné slovinské poezie. Výbor, který připravila a přeložila Lenka