Meksiko je soukromá záležitost a týká se kdekoho. Jedni se tam chystají, jiní už tam byli, někteří o něm nevědí, jen cosi tuší. Mnozí nemají ani tušení a přesto i nad nimi se jako jedinečná životní šance vznáší — Meksiko. Je tu dokonce hrstka jedinců, kteří se do Meksika vypravili na vlastní pěst, aniž by měli ponětí, kam že se to hrnou, k čemu jim to bude… Aby se vyhnuli nepřízni osudu nebo snad
Ptactvo nebeské je neposedné a nepolapitelné. Ptáček se kolem nás a nad námi jen mihne – a je v trapu! Jakpak si ho má prohlédnout dítě, které se prohání po chodníku na odrážedle? Jak jinak než v knížce na obrázku. Tam se může na každého ptáčka pěkně zblízka podívat a brzy dokáže pojmenovat nejen sýkorky a kachny, ale třeba i ledňáčky, straky nebo kormorány a zamávat jim na procházce, když se
Jak se žilo v komunistickém Československu a zejména v Ostravě v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století? A našly se přímo „v ocelovém srdci republiky“ osobnosti, které dokázaly vzdorovat komunistické totalitě? Autentickou odpověď můžete najít v knize Kudy? Tudy!, volném pokračování autorských memoárů Ivana Binara z roku 2020 nazvaných Bezstarostná léta bezradná. Vyprávění se točí kolem
Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019. Texty jsou řazeny chronologicky; vznikaly ve Vídni, Mnichově, v Praze a ve Vlkovicích (Slezsko). Některé byly publikovány v exilových časopisech, jiné v časopisech doma, většina však má v tomto
Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento „bezradný“ svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své
Revoluce! je absurdní románová groteska. Nevychází ze skutečnosti, ať historické či soudobé, odehrává se na vymyšlených místech v neurčeném čase. Reálně se však snaží upozornit na to, jak je nesmyslné řešit zapeklité dějinné okamžiky násilím. Text je předznamenán citátem André Mauroise: „Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká revoluce zanechala po sobě u moci lidi, kteří ji provedli. A přece se
Román o tažení kapitána Kotulána s osmi muži, z nichž jeden je žena, na Sovětský svaz, prý už dávno zrušený. Prý! Humorná protiválečná moralita autora, který bývá kritiky označován jako atypický, myšlenkově a formálně se vymykající současnému většinovému proudu. Atypičnost může v pejorativním pojetí obsahovat zpátečnictví, v případě Ivana Binara je však znakem originality. Ke svému dalšímu opusu
Mladá kráva Stračena je tak zklamaná! Nevzali ji na výlet pořádaný pro hovězí omladinu, proto se rozhodne zdolat ohradník a uprchnout z rodné pastviny. Ukáže se však, že to bylo dobře, protože neskočila s mladými býčky na jatkách, ale zabloudila do zahrady k dědečkovi Josefovi, který se jí ujme a láskyplně o ni pečuje. Dokonce se spolu, babičce natruc, vydají na výlet k moři. Užijí si moře a při
Na rozdíl od zidealizované americké Pollyanny, která jako zázrakem překoná i ochrnutí, nemá holčička Bibiana, upoutaná na invalidní vozíček, žádnou naději na uzdravení. Babička, u níž žije, ji naučí pískat na prsty, a v tu chvíli se začnou dít neobyčejné věci. Zahvízdání přenese Bibianu do obživlého loutkového divadélka, kde už vozíček nepotřebuje. Přemluví líného a hloupého Honzu, aby se s ní