Kniha předního francouzského odborníka na oblast vizuality a filmu shrnuje širokou problematiku fenoménu obrazu. Přehledně strukturovaný výklad je veden od fyziologických a psychosomatických aspektů vizuality přes antropologické zkoumání tohoto pole, zkoumání dispozitivu obrazu, pojednává specifika obrazu v umění a směřuje k otázkám sociologickým - k roli obrazů v umění naší civilizace dříve a
Soubor textů shromážděný pod názvem Tanec a společnost není vnitřně spojen úzkou tematickou vazbou. Každá ze studií tvoří samostatnou jednotku, má vlastní předmět zájmu a pro něj formulovaný badatelský přístup. První oddíl knihy je věnován postavení tance v divadle 18. století. Druhý oddíl zkoumá barokní konvence výtvarného umění v zachycování tehdejšího tance. Třetí se věnuje genezi a proměnám
Knihu tvoří analýzy vybraných inscenací polských režisérů převážně z období posledního desetiletí. Je rozdělena do čtyř kapitol, sledujících různé podoby a proměny identity a jejího divadelního zobrazování, které autor považuje za vlastní současnému pohybu v polské činoherní divadelní kultuře. Analyzovanými okruhy jsou: 1. identita sexuální a společenská, 2. identita prostoru, 3. identita
Jan Bernard v letech, z nichž pochází většina textů v knize, náležel v českém prostředí bezpochyby k nejvýznamnějším filmovým kritikům a teoretikům - jeho erudované články, pedagogická a lektorská činnost ovlivnily nemálo diváků, stejně jako filmových odborníků a tvůrců... Jeho stati jsou přitom dodnes informačně bohaté a čtivé... Nalezneme tu kritiky, detailní analýzy, teoretické stati,
Odborné i laické hudební veřejnosti se dostává do rukou třetí díl přehledu akustických vlastností hudebních prostorů v České republice. Potřetí jsou jednotnou metodikou dokumentovány akustické vlastnosti prostorů známých jak hudebním umělcům a jejich posluchačům, tak i tvůrcům hudebních nahrávek. Uvedené údaje budou bezpochyby užitečné také majitelům či provozovatelům těchto prostorů. Publikace
Klíčová kniha teorie dokumentárního filmu. Je sestavena na základě odpovědí na osm otázek, například - jak se dokumentární filmy liší od ostatních druhů filmu a jaké žánry dokumentu známe. Definuje základní pojmy a zároveň zavádí jednoznačné kategorie, které pomáhají v orientaci různorodé dokumentární kinematografie. Odpovědi na otázky formuluje jednoduše, s podporou mnoha příkladů; kniha je
Publikace vznikla v letech 2005-2010 na katedře skladby Hudební fakulty AMU v rámci doktorského studia a tzv. doktorského týmu (Robert Hejnar, Slavomír Hořínka, Martin Hybler, Marko Ivanović, Luboš Mrkvička, Tomáš Pálka, Miloš ORSON Štědroň, Jan Dušek, Lukáš Sommer, Anna Veverková, Markéta Mazourová, Dan Dlouhý) pod vedením prof. Ivana Kurze. V českém prostředí je poslední vydanou publikací
Kniha podává ucelený přehled problematiky tvorby sitcomu v českém televizním prostředí. Soustředí se na vymezení žánru, podává náčrt jeho historie i domácí tradice. Do detailu zkoumá postup při jeho vývoji stejně jako aspekty jeho realizace. V rámci příloh kniha nabízí příklady harmonogramu výroby, vzorového rozpočtu jedné série, či hodnocení pilotní epizody sitcomu Přátelé pro stanici NBC.
Kniha se věnuje specifickému proudu současného divadla, ve kterém dochází k prolínání hudebních a divadelních prostředků, tzv. théâtre musical. První část přibližuje tvorbu trojice významných současných zahraničních reprezentantů théâtre musical: Georgese Aperghise, který 20 let vedl hudebně-divadelní laboratoř Atelier Théâtre et Musique (ATEM);německého skladatele Heinera Goebbelse, tvůrce
V kombinaci vzpomínek a detailního výkladu předkládá Svatopluk Malý ve svém textu zasvěcený náhled do zákulisí specifického fenoménu multivizuálních programů v Československu druhé poloviny 20. století. Jako kameraman a/či střihač se Malý ve své kariéře podílel na realizaci většiny významných polyekranů (diapolyekranů aj.), které českoslovenští tvůrci vyrobili v průběhu šedesátých až osmdesátých
O zvuku se v odborné literatuře můžeme nejvíce dozvědět jako o fyzikálním stavu hmoty, méně již jako o subjektivním vjemu tohoto stavu a ještě mnohem skromněji jako o způsobu komunikace, především té mezilidské. Zcela stranou však zůstává zvuk jako objekt tvůrčí práce. Publikace představuje pokus o průnik do světa tvůrčí práce se zvukem coby nositelem hudební informace, nikoliv však v podobě
Jak se kinematografie stala akceptovatelným předmětem zájmu seriózního intelektuálního bádání, vstoupilo po druhé světové válce uvažování o filmu do nové éry. Mnoho způsobů, v jejichž rámci byl film v posledních padesáti letech promýšlen, studován a diskutován, je tématem tohoto vyčerpávajícího přehledu filmových teorií, jež se v Evropě a Spojených státech vynořily po roce 1945. Francesco Casetti
Na základě čeho můžeme odlišovat herecké umění od kvazi-herectví pěstovaného v každodenním životě 'mediální epochy'? Při pokusu odpovědět na provokativně položené otázky přibližují autoři čtenářům inscenace v předních berlínských a pařížských divadlech a herecké umění jejich protagonistů. Na příkladech "odjinud" je také možné zamýšlet se s příslušným odstupem nad některými tradicemi i novými
Tématem tří studií zařazených do této knihy je režie chápaná nikoli jako pouhý pořádající činitel jednotlivých složek činoherního umění, ale jako specifická umělecká činnost, ve které právě vzhledem k tomu, že má (podobně jako herectví či scénografie) vlastní analyzovatelnou ,,techniku*, lze uplatnit inspirovanou tvořivost. První studie (Od výjevu k obrazu jednání) identifikuje vlastnosti režie u
Obraz a problém jeho znakovosti, obraz a jeho vztah k verbálnímu jazyku – to jsou centrální témata knihy, která interpretuje styl myšlení představitelů strukturalismu a poststrukturalismu. Autoři komentují a rozebírají vývoj těchto významných myšlenkových proudů a v jeho souvislostech se zajímají především o sémiotickou analýzu obrazu. Proto se zaměřují na myslitele, kteří se v té či oné míře
Známý odborník napsal učebnici určenou pro všechny studenty i širší okruh zájemců, kteří se zabývají nebo alespoň přicházejí do styku se scénickou či filmovou hudbou a potřebují něco vědět o možnostech jejího využití v divadelní tvorbě a kinematografii.
Podstatnou část publikace tvoří texty písní a árií z pěveckých učebních pomůcek (Vaccai, Parisottiho arie antiche, Marchesiho vokalízy, Koželuhovy arietty) a frekventované árie z několika desítek oper. Všechny texty (celkem přes 350 ) jsou podloženy doslovným překladem. Árie z dnes provozovaných oper jsou uvedeny v kontextu celého díla. Další částí skripta jsou cvičení, zaměřená především na
práce na rozvoji talentu interpreta-klavíristy
Souhrnné vydání obou částí skript teoretika a pedagoga dramaturgie se v první části věnuje základům praktické i teoretické dramaturgie s důrazem na vztah dramatického textu k jevištní interpretaci z hlediska dramatické situace, druhá část nahlíží problematiku jevištního výkladu dramatického textu z hlediska dramatické postavy. Určeno studentům příslušných oborů vysokých uměleckých škol a
Kniha SKLADATELŮV SVĚT vychází z přednášek, k nimž Paula Hindemitha v akademickém roce 1949–1950 pozvala Harvardská univerzita. Hindemith zde zkoumá hranice i horizonty onoho zvláštního prostoru, ve kterém vzniká hudební skladba; stejně tak ale s pronikavým postřehem a někdy i sarkasmem popisuje vnější a hmotné podmínky, do nichž skladatel se svou skladbou vstupuje a ve kterých se musí uplatnit.