Tato kniha je věnovaná výzkumu moderního českého komediálního divadla; šťastným příkladem jsou tu osudy tzv. avantgardy související se zkoumáním zdrojů mimického živlu v českém divadle. V případě vzniku a vývoje Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce (1905–1980) a Jana Wericha (1905–1980) jde o oblast, kde se protíná jejich mimické umění s „dramatickou“ tvorbou – tedy psaním vlastních divadelních
První svazek edice Hry a scénické projekty je věnovaný Jaroslavu Vostrému (*1931) k jeho životnímu jubileu. Zaměřujeme tak pozornost na „praktickou“ část tvorby všestranného divadelníka a scénologa. Z osmnácti textů psaných pro divadlo vybíráme první trojici: Jedna z nejpopulárnějších českých divadelních komedií Tři v tom vznikla kdysi pro ansámbl Činoherního klubu, ale hrají ji dodnes rádi i
V pozdní modernitě se požadavek tvořivosti a originality, spojené s vytvářením něčeho nového – požadavek vyhrazený do té doby zejména umění – stal čímsi všeobecně vyžadovaným. Aby také ne, vždyť stálý růst produkce nezbytně vyžaduje její permanentní inovaci i estetizaci a součástí trhu se stala také produkce zážitků! Je jasné, jaké důsledky na proměnu samotného pojmu i podobu umění může mít a má
Téma této studie tvoří Stanislavského pojetí herectví jako tvorby, což souvisí s fenoménem tak charakteristickým pro období modernity, jaký představuje objev lidské kreativity. Proto nebylo možné pominout vývoj, který K. S. Stanislavskij (1863–1938) dovršuje. Jde o vývoj od výkonu v roli k tvorbě postavy a od představení psaného textu k inscenaci. Vůdčím činitelem v divadle se stává režisér.
Knihu O hercích a herectví píše zkušený divadelník. Spoluzakladatel a první umělecký šéf Činoherního klubu v jeho slavné éře 60. let, autor jedné z nejhranějších českých komedií Tři v tom, dramaturg, režisér a divadelní pedagog, který dokáže nahlížet na herce a jejich umění z různých úhlů: V době, kdy jsme všichni takříkajíc na scéně, sledováni kamerami a nejrůznějšími „novými technologiemi“, se
Tématem tří studií zařazených do této knihy je režie chápaná nikoli jako pouhý pořádající činitel jednotlivých složek činoherního umění, ale jako specifická umělecká činnost, ve které právě vzhledem k tomu, že má (podobně jako herectví či scénografie) vlastní analyzovatelnou ,,techniku*, lze uplatnit inspirovanou tvořivost. První studie (Od výjevu k obrazu jednání) identifikuje vlastnosti režie u