Kniha Druhotný sexismus otevře další obzory všem, kdo v zajetí výchovy, zažitých předsudků a sociálního tlaku neviděli elementární pravdy. Samozřejmě, proč by ženy neměly rukovat do armády? Jakým právem je intimní soukromí žen (třeba ve věznicích či veřejných záchodcích) zohledňováno více? Proč by si kluk nesměl pod imperativem „kluci přece nebrečí“ pobrečet, když se praští do palce? Proč
Civilní poesie o lásce, o lásce k Bohu, o lásce k životu, o lásce k jeho darům.
Mo Yan je gauner! To aspoň tvrdí dobrá polovina Náhorních Pustin včetně soudruha učitele Velkohubého, který ho nakonec vyloučí i ze školy. Na vesnici ho nechtějí? Budiž. Mo Yan se se štěstím dostane do armády, putuje z posádky na posádku a v posledních letech maoismu zažívá neuvěřitelná dobrodružství, z kterých se později stanou příběhy k vyprávění. Protože z obecního pastýře se zázračnou
Francouzský čas Václava Boštíka patří k téměř neznámé periodě života jednoho z našich nejvýznamějších výtvarných umělců minulého století. Zaznamenáno perem jeho přítele malíře Miloslav Mouchy.
Básník a queer aktivista Jiří Feryna se ve svém očekávaném debutu s čtenářem nepáře. Sbírka Před setřením představuje jeden z prvních (a velmi ostrých) tvůrčích vrcholů nejmladší básnické generace. Významy jsou tu stírány a nově konstruovány, zvuky zkreslovány, slovní kořeny obnažovány. Palimpsest, noise, radikální lyrika.
Jidi Majia (1961) je básníkem píšícím čínsky, kulturně však vychází z osobitého světa, který se také díky geografické izolaci sinizaci po staletí úspěšně bránil. Jidi Majia je Nuosu, příslušník etnika, jejichž totemovým zvířetem je orel, etnika obývajícího rozsáhlé převážně horské území tzv. Chladných hor na jihozápadě Číny, oblast, jež sousedí na severovýchodě s chanskou Říší středu a na
Básnická prvotina Zuzany Říhové.
Naučte se být chudým od opravdového odborníka... Citlivá, ironická a velmi vtipná kritika nástrah velkých peněz jistě přesvědčí každého strádajícího boháče o tom, že se vyplatí být chudým – a šťastným. Celoživotní nuzák, George Mikes, nás učí chudobě s elegancí, nadšením a vtipem. Již jako mladý si dobře uvědomoval nevýhody vlastnictví velkého majetku a později dovedl až k dokonalosti
Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských
Staromama je mistrovským uchopením prostoru multikulturního sedmihradského milieu, směsice drsné rurality a knižní vybroušenosti, tradic minulosti a současné ironie, epické matérie a formálního experimentalismu.
Generační výpověď o současných Norech v díle druhém. O tom jak nevraždí, nejsou detektivy, prostě žijí. Žijí norsky v Norsku. David ztratil paměť. Prostřednictvím inzerátu v novinách vyzve všechny, kdo ho znají, aby se mu pokusili vrátit vzpomínky. Ozvou se tři lidé z jeho minulosti – kamarád z mládí, nevlastní otec a bývalá přítelkyně. Začnou se rýsovat tři verze jeho života. Každá je jiná a
Iluzionista přináší povídky o lásce naplněné i nenaplněné, o všedních každodenních věcech i o hodnotách, které lze pocítit jen ve výjimečných momentech. Vyprávění se promítá v různých podobách, od zjevného realismu k mnoha jiným žánrům, detektivce, thrilleru nebo erotické povídce. Lengoldová se představuje jako jasnozřivý pozorovatel drobných detailů a prchavých citových záchvěvů. V povídkách
Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.
Román známého krkonošského autora nám vypraví o zmizelém světě starých horalů, jejich tvrdém životě, lásce, chlapské hrdosti a cti. Vezmi, čtenáři, toto dílko jako ódu na ryzí český jazyk, na krásu proměn horské přírody, jakož i na práci lidí, kteří hory obývali a využívali k svému přežití a také jako výčitku těm, kteří je drancovali s vidinou lesku zlata, což v podstatě platí dodnes.
Exil je útěk, útěk před denními hrůzami, násilím a smrtí, která nás obklopuje, útěk vyjádřený drobnopisem událostí. Exil je mozaika, mozaika střepin zdánlivě nesouvisejících příběhů tvořící temnou plochu každodenní skutečnosti, skutečnosti o které se dovídáme v denním žurnálu zpráv, skutečnosti, která teprve v osobních příbězích se stává bolestnou až k nesnesení.
Máte před sebou knihu, která vás z doby dnešní, na kterou si často rádi postěžujeme, přesune o sto let nazpátek. Možná, že když autora necháme vyprávět nám o tom, jak se žilo dítěti v počátcích 20. století, nebo co s sebou neslo za úskalí být lékařem v době druhé světové války, zjistíme, že naše doba není až tak zlá. Evžen Nešpor byl nejen vyhlášeným lékařem, ale také zcestovalým dobrodruhem se
Majitel nonstop baru Úvěr odcestoval kdesi v černé Africe požádá jednoho svého štamgasta, alkoholika u konce sil, Prasklýho Skleničku, bývalého učitele, milovníka francouzštiny a knih, kterého ze školy vyhodili pro nezvladatelný alkoholizmus, aby sepsal cosi jako kroniku jeho podniku. Prasklej sklenička dnes tráví všechen čas v baru, pije a pozoruje ostatní hosty, je tedy pro tento úkol nutně tím
Sedíme na římse tmavého světa, u stolu, hájeného hrstkou elektronů z mýtické elektrárny. V parčíku ve větvích zachycený kus igelitu, znamení nevalné naděje, která si protiřečí. Ale zůstáváme sami sebou. Trváme na svém, jako zvířata nebo rostliny. Být sám sebou obnáší permanentně se vydávat skutečnosti. Neschovávat se za psaní, výlety, rozhovory… Připouštět touhy, vnikat a unikat .
Dobroudružství života snad nejznámějšího indiánského náčelníka Geronimo - čtyřicet let nelítostného boje za právo svobodně žít, dvacet let válečného zajetí v rezervaci. Za svého dětsví nezahlédl jediného bílého muže. Později se však jeho život nesl ve znamení urputných bojů proti bledým tvářím. Geronimo –postrach mexického pohraničí. „Jsem vděčný, že mi prezident Spojených států dal svolení
Esej věnovaný dílu mexické barokní básnířky, jeptišky Juany de la Cruz (1651-1695), v němž Octavio Paz vzdává hold jejímu duchovnímu odkazu, heroickému zápasu s ortodoxií a snaze vymezit prostor svobodnému myšlení. Život a dílo Juany Inés de la Cruz (1651-1695), jejíž literární texty daleko přesáhly dobu vzniku, nejsou pro Octavia Paze pouhou inspirací k napsání biografie,