Osmý svazek Spisů Jakuba Demla shrnuje texty z let 1928–1932, ve kterých se projevuje další fáze jeho vývoje: Po bojovném antiklerikalismu počátku dvacátých let a po nadšení pro Sokol z poloviny dvacátých let nastává jeho „katolické pokání“, návrat k názorovým pozicím tradicionalistickým, ba ultramontánním. Tento posun souvisí jednak se zklamáním ze Sokola, jednak s opětovným sblížením s
Desátý svazek Korespondence Jakuba Demla Tento dopis spalte hned po přečtení! obsahuje dopisy Václavu Maršíkovi (1914 až 2011) z let 1950 až 1960. Maršík se nepohyboval v uměleckých kruzích, s Demlem se seznámil v roce 1950 při návštěvě Tasova. Přestože se básník v té době nacházel v nové situaci, poznamenané obecnou nesvobodou a nedůvěrou, s Maršíkem ihned navázal vřelý vztah, který byl
Sedmý svazek Demlových spisů obsahuje tři knihy, vydané v témže roce 1926: Tepna, Hlas mluví k slovu a Mohyla. Deml v nich podává lyrický dokument mikrohistorie – jednak městečka Tasov, jednak své vlastní rodiny a jejích kořenů, za nimiž se vydává do tehdy německojazyčné oblasti Hřebečsko na severozápadní Moravě. Deml se tak vřazuje do širokého dobového proudu literárních „návratů na venkov“ i do
Šestý svazek Spisů Jakuba Demla představuje jeden z výkyvů jeho duchovního i politického světa, totiž plody jeho angažmá v Sokole z let 1923-1925. Nečekané ztotožnění se sokolskou organizací i se sokolským myšlenkovým světem dává dobově smysl vzhledem k Demlovu znechucení světem katolickým i k slovansky laděnému nacionalismu, jenž ho se Sokolem spojuje. Dočasné zakotvení v Sokole spadá vjedno s
Pátý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje pět po sobě jdoucích svazků sborníku Šlépěje z let 1919–1921. Jejich klíčovým tématem je vztah katolického kněze k Československé republice, zejména ke Slovensku, kde se Deml pokusil usadit. Svazky prochází rovněž linie nového citového vztahu k Pavle Kytlicové, obsahují však také shrnutí básnické tvorby týchž let a dokumentů o nových přátelstvích a sporech.
Čtvrtý svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje první soubor autorových knih ve svérázném žánru, kombinujícím deník, dokument a beletrii; v žánru, pro který on sám použil později slavný a kontroverzní termín „Šlépěje“. Svazek obsahuje tři Demlovy knihy, které předcházejí vzniku řady Šlépějí: Rosnička (1912), Domů (1913) a Pro budoucí poutníky a poutnice (1913), a první tři sborníky „šlépějové“
F. X. Šalda (1867–1937) i Jakub Deml (1878–1961) patří z dnešního pohledu mezi nejvýznamnější postavy české literatury první poloviny 20. století – v době jejich seznámení však byl Šalda osobností vnímanou jako „centrální“, Deml „okrajovou“. Oba vytvořili rozsáhlé, žánrově pestré dílo. Oba iniciovali i komentovali práci mnoha dalších tvůrců a komunikovali s nimi. Zároveň byli solitérními a
Po několika sešitech řady Knihy a exegeze vydával Florian knižní a sborníkovou edici Studium (1904–1911), na níž se jako překladatel, autor, redaktor i organizátor od počátku výrazně podílel Jakub Deml. Zpřístupňovali zde podstatné papežské dokumenty Pia X., svědectví o lasalettském zjevení, díla středověkých mystiků i soudobých světových, především francouzských spisovatelů a náboženských
Třetí svazek Spisů Jakuba Demla obsahuje beletristické texty z let 1912–1917. Pro vzrušený styl a kontrast mezi „světlým“ a „temným“ viděním světa bývají označovány jako expresionistické. Jedná se o texty: V Zabajkalí. Ze zápisků Neznámého (1912) je první Demlova knižní próza. Hrad smrti (1912) uvedl J. Demla do české literatury jako básníka děsu a smrti. V Moji přátelé (1913) oslovuje květiny
Svazek představuje dovršení celoživotního úsilí Vladimíra Binara, v současnosti nejvýznamnějšího znalce díla Jakuba Demla. Obsáhne Demlovy texty Pozdrav Tasova (1948), Můj očistec (1929), Miriam (1916), Nebe se jiskří mlékem (1923), Moji přátelé (poprvé 1913), Mohyla (ve vydání 1948), Zapomenuté světlo (1934), Rodný kraj (1936) a editorův komentář. Bude to první kriticky ověřené a zasvěceně
Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů. Po knihách listů Josefu Ševčíkovi Carissime, kde se touláte? (2010), Matěji Fenclovi I tento list považujte za neúplný (2011) a dvou svazcích vzájemné korespondence s Františkem Bílkem Číslo jednací: láska (2012) následuje soubor 129 dopisů důvěrnému příteli, knězi, archiváři a autorovi