Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii.
Octavio Paz (1914 - 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly
Esej věnovaný dílu mexické barokní básnířky, jeptišky Juany de la Cruz (1651-1695), v němž Octavio Paz vzdává hold jejímu duchovnímu odkazu, heroickému zápasu s ortodoxií a snaze vymezit prostor svobodnému myšlení. Život a dílo Juany Inés de la Cruz (1651-1695), jejíž literární texty daleko přesáhly dobu vzniku, nejsou pro Octavia Paze pouhou inspirací k napsání biografie,