V knize Tajný život (1998, Vie secrète) se Pascal Quignard noří do hlubin lidské duše a odkrývá vrstvy vnitřního života, které zůstávají skryté před pohledem ostatních – i často před námi samými. V útržkovitých, meditativních textech zkoumá motivy samoty, paměti, touhy a ticha. Quignard propojuje autobiografické reflexe s filozofickými úvahami a kulturními odkazy, čímž vytváří jedinečnou mozaiku
Maškarádu géniů, třetí díl Rakouské trilogie, považoval Fritz von Herzmanovsky-Orlando za své vrcholné dílo, souhrn všech zásadních témat, která ho celý tvůrčí život provázela: Erós jako vítěz nad racionalitou a pořádky mužského světa, znejistění muži jako oběti a hračky v rukou neporazitelných ženských protihráček; zpřítomnění řecké a byzantské mytologie, její surrealistické propletení se
Švýcarský básník, umělecký kritik a esejista Eugen Gomringer (1925–2025) patří k nejvlivnějším osobnostem poválečné nekonvenční či „experimentální“ básnické tvorby; je považován za evropského zakladatele konkrétní poesie. Svými konkrétními a vizuálními básněmi, teoretickými texty věnovanými jejich poetice a ediční prací ovlivnil několik generací intermediálních umělců a literátů. Působil mj. jako
Kniha Milana Nápravníka Avantgarda a iluze přináší výbor z autorových studií, esejů či jiných textů, které pojednávají o historii levicové kulturní avantgardy a v širším smyslu o problematice vztahu surrealismu a novodobých politických ideologií. Zevrubnost analýz a polemická povaha autorova pohledu staví tento svazek do sousedství tak důsažných svědectví, jaká svého času podali např. Milovan
Pan Děsikůň v růžové pavučině je prvním dílem vskutku třaskavé Rakouské trilogie Fritze von Herzmanovského-Orlanda, jež na každé stránce exploduje vtipem, ztřeštěnými nápady a skurilním humorem. Milostný příběh honby za mléčným zubem se odehrává v biedermeierovské Vídni mezi dvorními trpaslíky, zpitomělými úředníky císařských kanceláří, ženami a dívkami zmítanými vábně hrůznými erotickými
Román Jarní sníh (Haru no juki, 1969) je prvním dílem Mišimovy tetralogie Moře hojnosti (Hódžó no umi), která pro svůj ojedinělý záběr, specifický románový svět a jedinečnou vizi získala všeobecný věhlas. Děj je zasazen do doby po smrti císaře Meidžiho v roce 1912, do světa povrchní westernizace, upadající dvorské aristokracie a nové společenské elity, vzešlé z provinčního samurajstva. Na pozadí
Jeruzalém (2004) je součástí cyklu Království, který Gonçalo M. Tavares označuje jako „černé knihy“ – prózy určené k pohřbívání iluzí. V nelineárním vyprávění s dovedně propojenou mozaikou postav autor krouží kolem dvou zásadních témat: bolesti a paměti. Bolest zde nabývá podob ničivých i posilujících, zatímco paměť a zapomínání přinášejí možnost záchrany, ale i hrozbu opakování minulých hrůz.
Otevřená pustá krajina přináší povídky, v nichž se zdánlivě nic neděje, osoby přecházejí z pokoje do pokoje, pokuřují u stolečků v zahradách, dolévají si víno, pozorují dění za okny nebo posedávají na lavičkách v parku. Pod povrchem to ale vře, komunikace se zadrhává a ne příliš sympatičtí protagonisté příběhů analyzují vyřčené banality a snaží se pochopit jejich smysl. Autor ve svých textech
Večírek na Bludném Holanďanu, druhý díl Rakouské trilogie Fritze von Herzmanovského-Orlanda, je ještě mnohem ztřeštěnější, skurilnější a spletitější než díl první: pestrobarevná společnost poskládaná ze všech stavů a evropských národů a pronárodů se poflakuje po magicky krásném středozemním Jabloňovém ostrově, pindá, klevetí, slaví a vymýšlí fantastické kraviny. Bizarně překreslený obraz
Dům dýmu je soubor básní v próze, na němž autor pracoval v závěrečných letech svého života a která patří nepochybně k vrcholům jeho lyriky. Skládá mozaiku znepokojivé obraznosti, prolamující se jednou do rozsáhlých reminiscenčních partií, jindy do krajiny úzkostných, existenciálně laděných vizí. Je posledním svědectvím o proměně, jíž prošel básníkův citový a myšlenkový svět.
Malíř, sochař, básník a spisovatel, všestranný kolážista Kurt Schwitters (1887–1948) je jedním z nejznámějších zástupců dadaismu, jeho dílo se však nedá ohraničit rámcem jedné epochy či směru. Kniha zahrnuje výbor poezie z let 1914-1947. Tento stvořitel specifické dadaistické odnože, jíž dal název „MERZ“, zůstával po celou dobu svého tvůrčího života širšímu publiku neznámý, ve svých snahách si
V textu Koleje jsou pevně přibité k vidění rozvíjí Luboš Svoboda svůj koncept imaginace digitality. Na základě zážitku z virtuální reality, ale i ze světa, do něhož se vrací a jehož proměny zaznamenává, vzniká svébytný básnický text s podstatným jazykově experimentálním rozměrem, na nějž poukazuje už podtitul „reportáž z rozhraní“. Autor na jedné straně analyzuje své prožitky, myšlenky i
Milan Kopřiva (1929–1997) patřil bezesporu k našim nejlepším knižním úpravcům, ale publikace věnovaná tomuto archaizujícímu novátorovi zde doposud chyběla. Kniha Bez slávy a fanfár se pokouší toto prázdné místo zaplnit, a to jak prostřednictvím esejistického úvodu Karla Halouna, který se zamýšlí nad tím, čeho se to vlastně v oblasti knižní úpravy Kopřiva dopouští, tak rozsáhlejším komentářem
Skupinka mladých lidí na venkovské samotě v zapadlém koutě Anglie vzbuzuje u svých příbuzných a přátel podezření, že spí každý s každým. Skutečnost je složitější: atmosféra sršícího erotického napětí prostupuje i krajinou a počasím, mořem a jídlem, vtípky i řevnivostmi – a též nálezem nádoby, jež může a nemusí být kalichem Svatého grálu. Mladistvé ambice a zmatky, rodící se povahy a posedlosti
V noci na 7. dubna roku 1958 se shodou několika příznivých okolností uvádí do zvláštního transu. Píše zcela automaticky devět stran textu, v němž se prosazuje nová syntax, podivné neologismy, groteskní deformace gramatických pravidel a zvláštní ostinátní rytmus. Ve třech následujících nocích pokračuje v psaní dalších asi padesáti stran. Od té doby se intenzivně věnuje tomuto způsobu
Cejch je nedatovaným deníkovým záznamem dívky Dagny, která se po rozpuštění divadelní skupiny neklidně potuluje německými městy a obstarává si živobytí všemožnými způsoby: jako občasná prostitutka, podomní obchodnice s ozónovými tabletami, animírka v nočním lokále, kabaretiérka či šantánová tanečnice. Její radikální a sebedestruktivní upřímnost ve snaze uchovat si vnitřní čistotu se snoubí s
Soubor Havlováclavská trilogie zahrnuje texty z let 2019–2020, které se pro autora typickým způsobem vypořádávají s mýtotvorným prostředím vzniklým kolem osoby prvního polistopadového prezidenta. Každý z textů (včetně závěrečného spiritistického apendixu) nasvěcuje tento prostor a dění v něm z odlišného hlediska – Camping přináší alternativní verzi jedné epizody bezprostředně polistopadového
Monumentální román „Smutek Belgie“ (Het verdriet van België, 1983) představuje široké panoptikum osudů jedné rodiny ze západovlámského městečka od doby Hitlerova nástupu k moci až do konce druhé světové války. Toto stěžejní dílo nizozemské literatury se dá číst v mnoha rovinách: jako autobiografický bildungsroman, jako příběh vlámského národního obrození vedoucího ke kolaboraci s německými
Svazek Eseje a kritiky přináší výbor z autorových textů vytvořených v období let 1971–2016. Milan Nápravník (1931–2017) byl český surrealistický básník, esejista, dramaturg, autor rozhlasových her, malíř, fotograf a sochař. V roce 1968 odchází do emigrace, kde po přechodném pobytu v Západním Berlíně a Paříži působí jako rozhlasový redaktor v německém Kolíně nad Rýnem. Autor několika knižních
Psaním rozhlasových her se Milan Nápravník začal intenzivně zabývat po roce 1968, poté co emigroval do Západního Německa. Texty pro rozhlas představují v rámci jeho tvorby zcela zapomenutou oblast, a nutno podotknout, že zcela neprávem. Tyto textové kompozice, byť se nikdy nedočkaly žádné výraznější odezvy, rozhodně nepředstavují žádné marginálie, nýbrž hodnotná literární díla, která dobře