Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen – svět úspěšných i neúspěšných,
Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše „všedního dne“. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí bez zbytečných ornamentů. Převažuje tu pochmurná nálada rozpadu, kterou občas naředí sebeironie nebo hořký humor. Ústřední pozici ve sbírce zaujímá
Román Matky uznávané a proslavené bulharské spisovatelky a dramatičky Teodory Dimové, který byl vydán v červnu roku 2005 a získal řadu domácích i zahraničních ocenění, např. ve Vídni hlavní cenu pro nejlepší východoevropský román, je inspirován skutečnou událostí, kdy v druhém největším bulharském městě Plovdivu skupina žáků sedmé třídy základní školy ubila svou oblíbenou třídní učitelku. Autorka
Román Adriana je pozoruhodný již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo – v posmrtných vzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz (dojem překotnosti
Ve dne odborným asistentem na bohemistice, po nocích skladníkem. A v srdci doutnající vzpoura. To je Antonínův život. Stále dokola, od výplaty k výplatě. Pak nastane zlom. Dojde mu, že musí přijít změna, pokud nechce zešílet. Chce žít jinak a také se o to pokusí. Domek se zpustlou zahradou se má stát dějištěm nového sociálního experimentu. Konfrontace aktivisty Antonína a jeho ambiciózního
„Je možná poezie po Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Tadeusz Różewicz. „Je možná poezie o Osvětimi?“ Ptal se známý polský básník Piotr Macierzyński. „Je možná poezie o Osvětimi!“ Odpovídá Petr Štengl a vydává Antologii esesáckých básní v češtině. Poezie obětí i poezie vrahů, mučených i katů, přeživších i zplynovaných… Piotr Macierzyński se pustil na velmi tenký led a
Proveď vola světem, volem zůstane je životopis umělce, performera a amerického univerzitního profesora Milana Kohouta. Zachycuje jeho činnost v undergroundové kultuře komunistického Československa v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a jeho emigraci do Spojených států. V první části knihy líčí autor své mládí a dospívání v Československu a četné umělecké aktivity zaměřené proti
Zajímá Vás moderní poezie druhé poloviny 20. století a chcete poznat různorodou tvorbu 25 balkánských básníků, kteří sice psali a publikovali v socialistickém Bulharsku, ale jejichž verše vyrostly navzdory ideologickému tlaku a bez úliteb laciného vlichocování a pochlebování vládnoucímu režimu? Pak Vám je určena antologie, jež dostala název Do příští trávy podle příznačné básně Binja Ivanova
Na počátku byl záměr napsat tři smyšlené případové studie partnerské nevěry, ženy podváděné, ženy podvádějící a ženy současně podvádějící a podváděné. V nich jsem chtěla zpracovat zážitky a zkušenosti svých klientek stejně jako své vlastní, neznám totiž ženu, která by se dříve či později nedostala do nejméně jedné z těchto rolí. Výsledek byl ovšem značně neuspokojivý, příliš suchý, už jsem se