Už dlouho mě žádná knížka nepropleskla s takovou něhou a silou jako povídkový soubor Zbyňka Mrvíka. Není to žádná laciná nostalgie ani vyleštěná fikce – je to návrat do období, kdy nám poprvé někdo zlomil srdce, kdy jsme se poprvé opili, ztratili iluze a získali první jizvy. Tohle je literatura o tom, jak se z drobných ran stávají příběhy. Mrvíkovy povídky mají společného jmenovatele: chvíle, kdy
Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen – svět úspěšných i neúspěšných,