Próza Rozloučení s rodiči je závažným svědectvím o nejednoduchém vývoji v procesu individualizace i socializace, svědectvím o bolestném hledání ztraceného domova, který Peter Weiss (1916–1982) nakonec nalezl ve své rodné řeči, v jazyce.
Stěžejní dílo francouzského básníka Charlese Baudelaira (1821–1867). Tento reprezentativní výbor, anotovaný a komentovaný překladatelem Jiřím Pelánem je snahou o novou překladovou verzi Baudelairových básní v návaznosti na předchozí pokusy.
Dílo Ilse Aichingerové (1921–2016) není právě pro své vyhraněné literární kvality lehce přístupné. Ve své mnohotvárnosti však čtenáři nabízí další a další úhly pohledu a postupně se mu tak otevírá. Ve sbírce V žádnou hodinu autorka shromáždila dialogy a krátké scénky, v nichž sice vystupují konkrétní osoby či mluvčí, nicméně každá věta tu prolamuje všední skutečnost. Jak už titul napovídá, jedná
Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá
H. J. Schädlich (1935) vypráví příběh pětadevadesátiletého bostonského emeritního profesora botaniky Fjodora Kokoschkina, jenž podnikne v srpnu 2005, provázen svým mladším pražským přítelem Hlaváčkem, cestu do Prahy, Berlína a Petrohradu, která pro něj ovšem neznamená pouhý turistický podnik, nýbrž něco podstatnějšího: setkání s vlastní minulostí i minulostí kontinentu. V Petrohradě r. 1918
Výběr z básní, které vznikaly v letech 2009–2023. Jan Machonin (1976) v nich zúročuje mimo jiné více něž patnáct let, které strávil v Rusku – především okamžiky spojené s hledáním nového domova, s odjezdy a návraty. Machoninova poezie je lakonická, je jí vlastní smysl pro ironii a absurditu, staví na vnitřních protikladech významů i samotného jazyka. Jednotlivé básně jsou datované a je u nich
Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou. Jeho postavy jsou rozmanitého charakteru, zachycované s typickou walserovskou ironií, jež je zastřena zdánlivou naivitou, ale vždy s pochopením. Přeložil Radovan
Sbírka Růže nikoho Paula Celana (1920–1970) vznikla roku 1963 jako jedna z jeho nejdůležitějších. Její dvojjazyčné vydání umožní jak čtenářům, tak literárním badatelům přiblížit se dílu co nejtěsněji. Nový překlad Věry Koubové přináší Celanovu básnickému projevu přesnost a zároveň barevnost, jednoduchost a zároveň závažnost. Díky tomu můžeme Růži nikoho číst tak jako bychom to v češtině činili
Poslední soubor povídek Josepha Mitchella (1908–1996), amerického novináře a prozaika. Nalezneme tu povídky z konce 30. a ze 40. let. Nejvýraznější a nejrozsáhlejší je povídka Mohawkové ve vysoké oceli, pojednávající o životě Mohawků v rezervaci i mimo ni – především při práci na výškových stavbách a mostech. J. Mitchell utváří specifickou literární formu, čerpající z dokumentu a eseje, kterou
Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora. Soubor tří delších textů, jenž nese podtitul Elementární báseň, líčí poetickou formou život a dílo tří různých mužů z různých epoch, Matthiase Grünewalda, mistra Isenheimského oltáře, přírodovědce Georga Wilhelma Stellera z Beringovy expedice na
V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislostí, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se
Svazek představuje ucelený soubor básní Josifa Brodského z let 1970-1990, psaných neveršovanou formou, pro tohoto básníka naprosto netypickou. Poskytuje proto čtenáři zcela nový pohled na jedinečnou autorovu poetiku, oproštěnou od jakýchkoli formálních zásad tradičnío verše, s kterým si jindy tak rád pohrával. Tento básnický soubor navazuje na dvě předchozí sbírky Josifa Brodského vydané
Selma Merbaumová se narodila v Cernovicích roku 1924 do židovské rodiny a zemřela v pracovním táboře Michajlovka na Ukrajině roku 1942. Dnes je řazena k trojici vynikajících německy píšících básníků Bukoviny, vedle Rosy Ausländerové a Paula Celana. Soubor básní představuje v našem kulturním kontextu mimořádný objev. Básnický projev Selmy Merbaumové souvisí s tím, jak byla tato osmnáctiletá dívka
Ústředními texty posmrtně vydané knihy Campo Santo W. G. Sebalda (1944–2001) jsou čtyři fragmenty z připravované obsáhlé, ale už pak nikdy nevydané prózy o Korsice. Na tyto fragmenty navazují Sebaldovy literární eseje, jež jsou dokladem velkých autorových náklonností, od Kafky až k Nabokovovi. Důležité impulzy ovšem Sebald bral i ze současné literární tvorby a umění, např. od Jeana Améryho,
Joseph Mitchell (1908–1996) je americký spisovatel, který se proslavil texty vydávanými ve čtyřicátých a padesátých letech v americkém literárním časopise New Yorker. Proslul především jako zakladatel literárního žánru feature story – žánr spojující žurnalismus a beletrii. Tento již čtvrtý svazek Mitchellových povídek, zahrnuje mimo jiné i dvě rozsáhlejší povídky mapující osudy, a způsob života a
Proslulá skladba spisovatele Huga von Hofmannsthal (18741929) z počátku 20. století odkazuje daleko hlouběji do minulosti: je v ní zpracován anglický Everyman, moralita z patnáctého století. Středověký námět oděl rakouský básník po pěti stech letech do jazyka zbarveného starodávnou němčinou. Původní anglický moralistní dialog umírajícího s postavami Smrti, Boha, Dobrých skutků, Náboženství,
Alice Thomas Ellisová (19322005) je autorkou třinácti novel. Ve Smíchu bez příčiny spojuje nejlepší tradici britské konverzační komedie se schopností rozeznít ticho mezi slovy a mimo ně. Její romány, často inspirované velšským prostředím i tragickými událostmi v osobním životě se vyznačují především vysokou stylistickou úrovní, která jí (a následně čtenáři) umožňuje nahlížet každodennost z
Předností zmíněného výboru je, že je uspořádán tak, aby českému čtenáři co nejvíce přiblížil onu temnou minulost novodobých polských dějin, ne nepodobnou osudu obyvatel Sudet. Ideová stránka rozhodně nesnižuje literární úroveň próz K. Orłosia (nar.1935), ale naopak umocňuje její působivost. Na pozadí překrásné mazurské krajiny lesů a jezer se odehrávají dramatické osudy původních i nově
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (18781956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník, v němž ze sebe při vzpomínce na Schillerovy Loupežníky a jejich uvedení kolem roku 1895 v Bielu, které ho jako mladíka nadchlo, udělal jakéhosi divocha a loupežníka, neboť
Nakladatelství Opus pokračuje v systematickém vydávání díla Ingeborg Bachmannové překladem jejího nedokončeného románu Případ Franza. I v tomto románu zpracovává I. Bachmannová autobiografické momenty a problémové konstanty svého života (zúročila zde kupř. zážitky ze své cesty do Egypta a Súdánu v r. 1964, kdy se léčila z těžké životní krize). Z osobní zkušenosti se snaží vyvodit obecnější