Další, v pořadí již třetí výbor z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956) přináší několik desítek črt, příběhů a letmých pohledů, které si autor zaznamenával téměř denně po návratu ze svých procházek přírodou. Jeho postavy jsou rozmanitého charakteru, zachycované s typickou walserovskou ironií, jež je zastřena zdánlivou naivitou, ale vždy s pochopením. Přeložil Radovan
Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (18781956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník, v němž ze sebe při vzpomínce na Schillerovy Loupežníky a jejich uvedení kolem roku 1895 v Bielu, které ho jako mladíka nadchlo, udělal jakéhosi divocha a loupežníka, neboť
Výber z krátkych próz, čŕt a miniatúr predstavuje švajčiarskeho spisovateľa Roberta Walsera, patriaceho medzi najväčších nemecky píšucich autorov prvej polovice XX. storočia. Walser vo svojich prózach píše o konkrétnych ľuďoch a obyčajných veciach a dokáže ich vidieť v nezvyčajných polohách, dodať im prekvapujúcu hĺbku a nečakaný rozmer, pričom svojím prenikavým pohľadom odhaľuje aktuálne, ale aj
Dílo ještě v 90. letech u nás téměř neznámého Švýcara Roberta Walsera (1878–1956), považovaného za jednoho z nejvýznamnějších autorů německy psané literatury 20. století, je nyní – po několika románech a souborech krátkých próz – představováno českému čtenáři v neobvyklé formě tzv. mikrogramů, jež Walser pořizoval dvoumilimetrovým písmem tužkou a které byly zprvu považovány za nerozluštitelné. Po
Próza Prechádzka z roku 1917 patrí k tomu najlepšiemu, čo Robert Walser napísal. Strhujúca novela vychádza v slovenčine prvýkrát. Nezvyčajný príbeh sa odohrá počas jediného dňa na ceste z mesta do prírody. Hrdinom je tvorivý človek, večne neposedný a nespokojný, sám sebe často protirečiaci outsider. Vášnivý chodec vníma svet s iróniou, ale aj s nekonečným smútkom.
Jeden z nejkrásnějších Walserových textů, povídka Der Spaziergang, byla poprvé otištěna roku 1917. Walser v něm s ironií a téměř nepostižitelným smutkem, využívaje nejjemnějších odstínů jazyka, popisuje nezáviděníhodný, přitom však s ničím nesrovnatelný a nezaměnitelný úděl umělce, a nestěžuje si: v té době mu není ještě čtyřicet a netuší, jak rychle mu budou ubývat síly. Pro něho tak
Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899-1920 tohoto významného švýcarského autora představuje vhled do jeho tvorby nejvlastnější: v psaní krátkých próz byl Robert Walser jedinečný a neopakovatelný, v mnohém překonávají jeho vlastní romány.