Svými prvními dvěma povídkovými sbírkami z let 1894 a 1895 vstoupil J. K. Šlejhar pevně a rozhodně na půdu české literatury jako nepřehlédnutelný autor ostře pronikavého vidění temných stránek života, jež jeho prózy zaznamenávají většinou syrově a bez příkras. Krátké i delší příběhy tak již v této rané etapě tvorby určily podobu světa, s níž se budou čtenáři rozličným způsobem setkávat v průběhu
Třetí svazek Díla J. K. Šlejhara zahrnuje dvě povídkové sbírky z konce 19. století, které představují pozoruhodné rozšíření autorova tematického záběru i způsobu uměleckého zobrazení. Soubor Zátiší (1898) sice ještě do značné míry odráží Šlejharova naturalistická východiska, uplatněná v předchozí tvorbě, ale přítomny jsou i nové prvky. Tak hned úvodní povídka, Lakomec, je koncipována jako
Devátý svazek díla J. K. Šlejhara přináší dvě povídkové sbírky z autorova pozdního tvůrčího období. Oba tituly spojuje městská tematika, avšak na rozdíl od předchozí sbírky Z Prahy v nich nejde o obraz velkoměstského prostředí, ale o zachycení osudů obyvatel menších měst. Maloměstská idyla odráží život v autorově podkrkonošském rodišti, v kraji jeho dětství a mládí; povídky souboru Z krajského
O patnáct let dříve, než vyšel známý Jiráskův historický román, vydal J. K. Šlejhar své vlastní Temno (1902): soubor čtyř próz zasazených do autorova rodného kraje, novopackého podhorského venkova, a zkoumajících stinné stránky lidských povah a osudů. Zde dosahuje spisovatelovo mistrovství mnohovrstevnaté kresby svého vrcholu. Úvodní tragický příběh dívky, která nedokáže odolávat nastalému
Ve druhém svazku Díla J. K. Šlejhara se setkávají dvě rozsáhlejší práce s venkovskou tematikou. Florian Bílek, mlynář z Myšic je spisovatelovým prvním pokusem o román anebo delší povídku; Šlejhar jej napsal, když mu bylo dvacet let, a tiskem tato juvenilie vyšla až po deseti letech, víceméně proti autorově vůli. Příběh střetu mezi nesmlouvavým uzurpátorským otcem, myšickým mlynářem, a jeho
Do povídkového souboru Z Prahy (1910) zařadil J. K. Šlejhar většinu svých kratších textů inspirovaných velkoměstským životem. Navázal tím na takové autory, jako byli Jan Neruda či Ignát Herrmann, avšak na rozdíl od jejich próz nevykreslují jeho povídky a črty s laskavým humorem rázovitost pražských zákoutí a jejich figurek, nýbrž se zaměřují převážně na osudy lidí vyvržených na okraj společnosti
Kritické vydání románu Vraždění, díla, které krátce po svém vydání vyvolalo vlnu nevole zejména v podkrkonošské obci Dolní Kalná, kde Šlejhar hospodařil na rodovém statku a jejímž prostředím se inspiroval. Mozaikovitě uspořádaný děj se odehrává během půl roku, od podzimu do jara, a třebaže za tu dobu nedojde ve vsi k žádné skutečné vraždě, řada bytostí, lidských i zvířecích, se tu stává obětí
Co se stane s civilizací napadenou jedovatými mravenci? Jak lze během jednoho dne vystoupat na alpský štít a bezpečně se dostat zase zpět do hotelu? Co se ukrývá za tajemnými dveřmi ve zdi anebo v rádžově trezoru? Tak rozmanité otázky si ve svých fantastických, dobrodružných anebo čistě humoristických prózách klade anglický spisovatel H. G. Wells ve třetím, závěrečném svazku sebraných povídek,
Po téměř sto dvaceti letech vychází Šlejharův novátorský román Peklo, odehrávající se během jediné noční směny v městském cukrovaru. Tovární prostor, jímž dané noci prochází hlavní hrdina, mladý inženýr kontrolující chod všech pracovišť, autorovo bezejmenné alter ego, je vybudován jako pekelný, bezcitně surový obraz moderního světa, ve kterém se člověk stává otrokem hmoty. Lidé pracující v
Jednoho dne se sedmnáctiletý Robert Harrison dozví, že mu někdo brutálně zavraždil rodiče. Když překoná první vlnu psychického zhroucení, rozhodne se ve své nedůvěře ke světu dospělých pátrat po původcích zločinu na vlastní pěst. Co všechno se odváží podniknout? Jaká nebezpečí mu na jeho cestě hrozí? Vedou ho stopy správným směrem? A co musí podstoupit, aby dokázal přijmout pravdu, která se