Lidé nejsou otroci, ale Boží děti, které se s Boží pomocí mají postavit na vlastní nohy a osvojovat si všechno, co je utváří k Božímu obrazu. Vlastnosti, skrze něž se připodobňují Bohu a směřují ke svatosti, označujeme jako ctnosti. Jak ctnosti získat a jak je kultivovat? K nejvýznamnějším průvodcům na této cestě k opravdovému lidství patří Bible, již lze právem nazvat školou ctností. Autor zve
Tento svazek obsahuje překlad čtvrté a závěrečné části traktátu o jednom Bohu (STh I, q. 19–26). Tomáš se zde věnuje druhým dvěma velkým tématům, jež předeslal v úvodu pojednání o Božích aktivitách: Boží vůli a moci. První tři otázky pojednávají o Boží vůli a jejích stavech (láska, radost, spravedlnost a milosrdenství), následují tři otázky o prozřetelnosti, předurčení a knize života a po nich
A Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. – Jak dnes s užitkem číst vyprávění o ráji, ptá se milánský biskup svatý Ambrož († 397) a nabízí svým čtenářům propracovaný komentář prvních kapitol knihy Geneze. Ambrožův dnešek jistě není naším „dnes“, přesto má smysl nechat se jeho úvahami inspirovat. Život a smrt, muž a žena, svoboda a poslušnost, dobro a zlo –
Tato kniha vznikla na základě autorova přesvědčení, že nikdo nemůže zůstat lhostejný k utrpení zneužívaných duší a rozvrácených komunit. Snoubí se v ní zkušenost dlouhé tradice mnišského života a solidní teologie zasvěceného života s pozorným nasloucháním konkrétnímu utrpení. Převor Velké kartouzy a generální představený kartuziánského řádu Dom Dysmas de Lassus v ní nabízí podnětnou diagnózu,
Syntézu dogmatické teologie (Synthese dogmatique: de la Trinité a la Trinité, první fr. vyd. 1985; česky ve třech dílech: I. Bůh v Trojici, 2003; II. Vtělení Slova, 2007; III. Církev a svátosti, 2019) doplnil autor později dalším svazkem (Synthese dogmatique: Complément. De de l’Univers a la Trinité, fr. vyd. 1993), jakýmsi dodatkem k původní syntéze. Pojal ho jako rozšíření předchozího výkladu a
Výraznou roli v životě a díle Tomáše Akvinského sehrála postava apoštola Pavla. Tomáš často cituje a doporučuje jeho listy a věnoval jim také rozsáhlý biblický komentář. Ten posloužil jako základ této studie, v níž autor zkoumá poslání apoštolů, služebníků ustanovených za základy církve. Výklad o apoštolském úřadu je uspořádán podle jeho vztahu k vtělenému Slovu: nazírá apoštolskou službu jako
Spis Vita sancti Bernardi, jehož český překlad nalezne čtenář v tomto svazku, je posledním a nedokončeným dílem Bernardova osobního přítele Viléma ze Saint-Thierry. Jedná se o první knihu tak zvané Vita prima sancti Bernardi Claraevallis abbatis (První životopis svatého Bernarda, opata z Clairvaux), která je souborem pěti knih tří různých autorů. Není to precizní historický dokument se
Tento svazek Teologické sumy (STh I-II, q. 106–114) obsahuje traktát o novém zákoně spolu s otázkami o milosti, ospravedlnění a zásluhách. Tomáš problematiku nového zákona, stejně jako v pojednání o starém zákonu, na něž tento svazek navazuje, neprobírá „biblisticky“, tedy s důrazem na soubor určitých knih, ani „spáso-dějinně“ s důrazem na různé typy smlouvy, ale z hlediska „zákona“, tedy jako
Od samého počátku Bůh rozmlouvá s člověkem, naslouchá mu, klade mu otázky a odpovídá na ty jeho. Zásadní rozhovory jsou zachyceny na stránkách Bible, od prvního rozhovoru, v němž se Bůh ptá Adama: „Kde jsi?“, přes Mojžíšovu otázku „Jaké je tvé jméno?“ až po okamžik, kdy se vzkříšený Pán ptá Petra: „Miluješ mě?“ V tomto procesu vzájemného dotazování je lidstvo stále hlouběji vtahováno do Božího
V tomto pojednání (STh I-II, q. 55–67) Tomáš rozebírá základní charakteristiky ctností. V návaznosti na Aristotela a Augustina nejprve uvádí definici ctností, poté se zaměřuje na jejich subjekt, tj. na jednotlivé schopnosti lidské duše, které jsou ctnostmi zdokonalovány. Dále rozebírá různé druhy ctností: ctnosti rozumové, morální (kardinální) a teologické (víra, naděje a láska). Následně se
Liturgické tradice jednotlivých středisek církevního života se od počátku křesťanství navzájem ovlivňovaly a postupně docházelo k jejich sbližování. V raném středověku převládl na Západě římský ritus a z původních liturgických tradic přetrvaly do 21. století pouze dvě: vedle hispánské liturgie také tradice milánská neboli ambrosiánská, kterou představuje tato kniha. Ambrosiánská bohoslužba se po
Publikace přináší překlad dvou věroučných konstitucí IV. lateránského koncilu (1215), dekretálů Firmiter a Damnamus, jež obsahují nově formulované vyznání víry katolické církve a zpřesněné učení o Boží Trojici, a komentář, který k těmto textům sepsal svatý Tomáš. Jde o jediná Tomášova opuscula, jež se týkají takto významného, jemu takřka soudobého stanoviska učitelského úřadu církve. Jednota obou
V této části Teologické sumy (STh III, q. 27–30) Tomáš analyzuje teologické argumenty převzaté z Písma, Tradice, církevních otců a koncilů, které objasňují život a vlastnosti Matky Boží v úzké souvislosti s početím a narozením Krista. Hlavním východiskem je zde pro Tomáše událost Zvěstování a Mariino mateřství. Výklad je především důkladnou analýzou biblických zpráv o událostech a srovnáním
Tento svazek obsahuje překlad třetí části pojednání o jediném Bohu (STh I, q. 14–18). Tomáš se v něm zaměřuje především na charakteristiku a obsah Božího poznání, včetně několika tradičních problémů, jež s tímto tématem souvisejí. Zabývá se také pojmy pravdy, nepravdy a života, a to jak pokud jde o ně samotné, tak v jejich vztahu k Bohu a jeho poznání. Úvodní studie si klade za cíl poskytnout
Autor přístupným jazykem propojuje kontemplativní pohled a svou zkušenost ze služby nemocničního kaplana. Ukazuje, jak křesťanská víra osvětluje smrtelnost člověka. Křesťan nahlíží událost smrti jak v její nevyhnutelné přirozené realitě, tak v pohoršení a odporu, které vyvolává v těch, kdo se s ní konfrontují. Jeho víra mu zároveň umožňuje jít dál a rozpoznávat ve zkušenostech umírajících
Starověké hereze jsou stále živé V očích moderních lidí jsou hereze považovány za přežitek z dob dávno minulých – něco, s čím se církev již nemusí potýkat. Henryk Pietras SJ, uznávaný patrolog a autor mnoha knih o starověkém křesťanství, však dokazuje, že to tak samozřejmé není. Jeho kniha vrhá nové světlo na hereze, které se objevily na počátku křesťanství, a zároveň přesně ukazuje, že myšlenky
Velikonoce jsou staré jako křesťanství samo: o Velikonocích se zrodila církev, kterou spojuje víra v moc Ježíšovy smrti a vzkříšení. Velikonoce proto začaly formovat rytmus křesťanského života a jejich oslava se stala nejdůležitější oslavou roku. Odhalovaly způsob, jak se naplnila starozákonní proroctví – skutečný velikonoční beránek, Kristus, byl obětován a vstal z mrtvých pro naši spásu. Tento
Autor v této knize předkládá čtenáři své úvahy o určitých aspektech duchovního života. Chápe ho jako život skutečného já každého člověka, život vnitřního já, jež je povoláno v síle Ducha vstupovat do Boží přítomnosti, do tajemství jeho vůle a nechat se proměňovat v Boží dítě, v Krista. Podává hlubokou reflexi pilířů duchovního života, od naděje přes svobodu, askezi, modlitbu… až po ticho a
Pod fíkovníkem z evangelia někdo sedí. Kdo je to? Jste to vy, jsem to já, je to každý z nás, kdo sní o tom, že konečně prožije svůj život v plnosti. K jakému životu Bůh Natanaela volá? Čím ho naplní, když bude následovat Ježíše? Co je to povolání? Náš společenský, intelektuální a milostný život není nikdy ničím jiným než hledáním skutečného života a usilováním o něj, dokud naprosto jasně
Církev příliš dlouho mlčela ke zneužívání, jež se odehrávalo v jejím středu. Příliš dlouho před tímto skandálem zavírala oči. Příliš dlouho se domnívala, že stačí pokračovat v již známé cestě. Proto se autor této knihy rozhodl promluvit. Bez vytáček a uhlazování odhaluje ve světle Písma mechanismy zneužívání moci, ovládání druhých a násilí. Ukazuje, že je třeba jít proti proudu provinilého mlčení