Rituál nemůžeme opominout v úvahách o počátcích lidské kultury ani o jejím následném vývoji. Rituál je součástí toho, co znamená být člověkem. Stejně jako vyprávění, sport či hudba, i rituál definuje a obohacuje kulturu. Přivádí účastníky rituálu do kontaktu se zdroji hodnot a významů, které je samé přesahují. Rituálu se nelze vyhnout, přesto je jeho místo v moderním životě velmi nejednoznačné.
Jakým způsobem lze přistupovat ke zkoumání náboženské zkušenosti a náboženských systémů? Co se o náboženství dozvíme, budeme-li zkoumat jeho funkci a hledat jeho původ? Je možné analyzovat společné motivy rozdílných náboženských představ? Americký religionista Daniel Pals, jenž působí na universitě v Miami, nám ve své knize Osm teorií náboženství na tyto a další podobné otázky představuje
Přísloví i další formy lidové moudrosti zobecňují lidské zkušenosti, proto jsou stále živé a oblíbené. Ty z dalekých zemí přitom přitahují pozornost jak tím, čím se od těch, které známe z vlastní kultury, liší, tak i tím, v čem se jim naopak podobají. Japonský termín kotowaza se překládá do češtiny zpravidla jako „přísloví“, ve skutečnosti sem ale patří také rčení, úsloví, pořekadla a dokonce i
Starojaponská kronika Kodžiki (v doslovném překladu Záznamy dávných událostí) je vůbec nejstarším dochovaným dílem japonské prózy. Poprvé byla údajně zveřejněna roku 712, její obsah a snad i její zápis je ale patrně starší. Kronika líčí dějiny Japonska od stvoření světa a japonských ostrovů až po konec vlády císařovny Suiko (r. 628). Je pro ni příznačná snaha o skloubení autochthonní
Robert A. Segal se v této knize na velmi skromné ploše pokouší seznámit čtenáře s možnými teoretickými přístupy ke zkoumání a výkladu mýtu napříč nejrůznějšími vědními obory: pojednává o sporu mezi vědeckým a mytickým výkladem světa, o filosofických, náboženských, psychologických a antropologických teoriích mýtu, o přístupech literárně teoretických, strukturalistických a o reflexi vztahu mýtu a
Publikace přináší překlad nejvýznamnějšího staročínského traktátu k teorii krajinomalby (spolu se zrcadlovým čínským originálem) a podrobný rozbor tohoto teoretického spisu, doplněný barevnou obrazovou přílohou. Severosungský malíř Kuo Si se do historie zapsal především svými nástěnnými malbami, paravány a svitky s krajinnými motivy. Zanechal nám i záznam svých názorů na malířskou tvorbu, text
Jakým způsobem lze přistupovat ke zkoumání náboženské zkušenosti a náboženských systémů? Co se o náboženství dozvíme, budeme-li zkoumat jeho funkci a hledat jeho původ? Je možné analyzovat společné motivy rozdílných náboženských představ? Americký religionista Daniel Pals, jenž působí na universitě v Miami, nám ve své knize Osm teorií náboženství na tyto a další podobné otázky představuje
Starojaponská kronika Kodžiki (v doslovném překladu Záznamy dávných událostí) je vůbec nejstarším dochovaným dílem japonské prózy. Poprvé byla údajně zveřejněna roku 712, její obsah a snad i její zápis je ale patrně starší. Kronika líčí dějiny Japonska od stvoření světa a japonských ostrovů až po konec vlády císařovny Suiko (r. 628). Je pro ni příznačná snaha o skloubení autochthonní
Hrdinou je vzdělaný chlapec jménem Somnáth, jemuž se nedaří v Kolkatě zasažené drtivou mírou nezaměstnanosti získat odpovídající místo, a tak se pustí do obchodování. Postupně s údivem zjišťuje, jaké praktiky vedou v této branži ke kýženému úspěchu. Stále častěji je konfrontován se situacemi, jež představují vážná morální dilemata. Čtenář může sledovat, jak se s nimi Somnáth vypořádává a kam až
Kniha přináší třináct moderních bengálských povídek od jedenácti autorů. Přestože původem, sociálním zařazením i věkem se jedná o velmi pestrou škálu spisovatelů, motiv strasti se v jejich díle vrací stále znovu a znovu - ať už je to povídka Atína Bandjopádhjáje, která se z velké části odehrává v přeplněném kolkatském autobuse, nebo dílo Ábula Bášára zasazené do prostředí nuzného a nijak
Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na
V rámci indického subkontinentu Bengálsko vždy představovalo osobitou oblast, která se v řadě ohledů lišila od svého okolí. Ve středověku zde vznikla a vzkvétala řada pozoruhodných náboženských tradic (zejména tantrických a šaktistických). V moderní době po příchodu Britů se Bengálsko na dlouhou dobu stalo kulturním centrem celé Indie. Tato publikace představuje popularizační formou některé z
Česká adaptace původně anglicky napsaných dějin bengálské literatury z pera našeho nejpřednějšího indologa. Nejslavnějším a také u nás nejznámějším bengálským spisovatelem je nepochybně Rabíndranáth Thákur, ale není to jen jeho mimořádná osobnost a dílo, čím je bengálská literatura pozoruhodná. Je nejstarší z novoindických literatur a její tisíciletý vývoj se vyznačuje řadou osobitých rysů.
Výbor z povídkové tvorby Suníla Gangopádhjáje (*1934), jenž patří k nejpublikovanějším a nejoblíbenějším současným bengálským spisovatelům. Je autorem zhruba 250 knih všech žánrů, ale právě ve svých povídkách dosahuje podle západních měřítek světové úrovně. V tomto výboru se autor představuje jako vynikající pozorovatel pestrého světa současné Indie. Ocitneme se v prostředí hinduistickém i
Román bengálského spisovatele Bibhútibhúšana Bandjopádhjáje (1894-1950) "Píseň o cestě" figuruje v dějinách světového kulturního dědictví pod svým původním bengálským názvem Pather páňčálí, pod nímž jej v padesátých letech natočil slavný indický režisér Satjadžit Ráj a s nímž tehdy dobyl prestižní hlavní cenu filmového festivalu v Cannes. Dějištěm románu je bengálská vesnice z přelomu