Polévka je odpradávna neodmyslitelnou součástí našeho jídelníčku. Kdysi dokonce bývala hlavním jídlem spolu s nezbytným doplňkem v podobě krajíce chleba jak pro venkovské, tak městské strávníky. Ostatně na této skutečnosti se zakládá i zlidovělé rčení „polévka je grunt a maso je špunt“. A nejspíš i z tohoto důvodu se mezi těmi polévkami, jejichž původ pokládáme za český, vyskytuje spousta polévek
Když před čtyřmi roky vyšla od Ivy Kohoutkové, autorky do té doby neznámé, kuchařská příručka Pečeme bez lepku, zaznamenala nečekaný ohlas. Příčina tohoto ohlasu tkvěla ve skutečnosti, že autorka se při její tvorbě spolehla především na své vlastní zkušenosti. Jako matka dvou dcer, obou postižených celiakií, se musela vypořádat se spoustou problémů – mimo jiné finančních, neboť bezlepkové
Knedlík je mimo veškerou pochybnost králem české kuchyně. Tradiční česká jídla si bez něj nelze představit - knedlovepřozelo, svíčková, guláš a stovky jiných, škála knedlíkové gastronomie je bohatá a pestrá. Známe knedlíky naslano, nasladko, plněné, bramborové, ovocné, zeleninové, vařené tak či onak, podávané jako příloha či hlavní pokrm a kdovíjak ještě podle vlastní fantazie. K jedinečnosti
Tradiční česká a moravská kuchyně je proslulá hojností pokrmů připravovaných z mouky. Knedlíky jsou světoznámým fenoménem, ovšem buchty a koláče se jim popularitou vyrovnají. Buchty dokonce vstoupily do pohádek, bez nich se neobešel žádný vandr, rozdávaly se kouzelným dědečkům a dárcům vynášely rozličné výhody. Koláče jsou nerozlučně spjaty se svátky, oslavami, hody, svatbami, křtinami apod.
Příběh vtěsnaný do této knížky by vydal na obsáhlou románovou ságu, anebo na televizní seriál o mnoha dílech. Její autor Pavel Oliva v ní zachytil historii své rodiny a rodiny své manželky Věry včetně početného příbuzenstva. Opíraje se o svou paměť a řadu zachovaných dokumentů podává svědectví o konkrétních lidech od dávných předků obou rodin až po současníky, o jejich životech, osudech i
Pospícháme, uháníme, sprintujeme – vše se dnes odehrává ve znamení rychlosti a spěchu. Rychle vyrábíme, stavíme, cestujeme, stravujeme se atd., zkrátka rychle žijeme. Čím rychleji, tím lépe. V dennodenním ruchu a shonu však jsou okamžiky, kdy je vhodné, ba přímo nezbytné se zastavit a dopřát si trochu klidu a domácí pohody. A to nejlépe u společného stolu. Jenže jak toho docílit, když se
Anna Líbalová a Josef Klouček jsou hrdiny dvoudílného rodinného příběhu z města a venkova v širokém časovém záběru. Anna, přezdívaná Líbalka, pochází z chudého prostředí a vlastním fortelem a nezměrnou pílí se domůže slušného postavení jako majitelka renomovaného textilního obchodu. Prožívá přitom řadu existenčních komplikací a zvratů nejen v důsledku dobových politických změn, ale díky své
Léčivé a kořeninové rostliny se vyznačují specifickou schopností působit na lidský organismus. Věděli to už naši předkové a této jejich vlastnosti moudře využívali, ovšem léčení pomocí rostlin existovalo mnohem dříve, vlastně odpradávna. Léčivými činí tyto rostliny obsah účinných látek příznivě ovlivňujících stav našeho těla ve smyslu zdraví. Každá rostlina obsahuje nějakou takovou látku, avšak
Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis, Apeninský poloostrov byly domovem
Koncem 19. století se v našich lesích objevil nový obyvatel, do té doby zcela neznámý. Byl jím jelen sika, dovezený do českých obor z asijské domoviny. Úspěšně u nás zdomácněl a pronikl do volné přírody. Dnes patří k oblíbeným úlovkům a je ceněn jako trofejová zvěř. Přesto se o něm mezi naší mysliveckou veřejností ví dosud málo, co se týče jeho způsobu života, chování, obživy a možností lovu.
V jedné populární písničce se zpívá „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá …“ Láska ke zvířatům provází lidi už odnepaměti a promítá se nejen do písniček. Chovají je pro užitek i pro radost a soužití se čtvernožci, beznožci, opeřenci či ploutevnatci se pro mnohé lidi stalo nejen zpestřením života, ale často i jeho smyslem. Nataša Velenská je zvířaty přímo posedlá již od dětství. A bezmála 40
Jídlo je pro mnohé z nás potěšením a požitkem, jež patří neodmyslitelně k životu. Jsou však i tací, pro něž je jídlo problémem, ba téměř utrpením. Jejich zažívání není v pořádku, nesnesou běžnou stravu, musejí držet dietu. Mezi takové patří lidé postižení celiakií, tj. nesnášenlivostí vůči lepku, popřípadě alergií na něj. A není jich mezi námi málo, asi 50 000. Lepek tvoří podstatnou složku v
Nová kniha Radoslava Nenadála obsahuje trojici povídek, motivicky čerpaných z prostředí, v němž je autor bytostně i literárně doma, z prostředí morálních konvencí, předsudků a přetvářky. Komínek vypráví nostalgicky laděný příběh ze staré Prahy na sklonku třicátých let. Tutka jitřivě rozvíjí zkušenost postupného sebeuvědomování vypravěčovy sexuální orientace během dětství a dospívání. Hrobník je
Z prapůvodního předka všech psů vlka bylo během tisíciletí jeho domestikace vyšlechtěno bezpočtu plemen k nejrůznějším účelům a s odlišnými vlastnostmi. Leckterá z nich zavál čas a nezájem, jiná naopak přitahují pozornost a stoupají v oblibě. Do druhé kategorie patří i nenápadný BORDER TERIÉR, zástupce početné rodiny teriérů, jejichž pravlastí je Anglie. Teriéři byli původně vyšlechtěni k lovu,
Není vám lhostejné, jak vaše dítě mluví? Nejste si jistí, zda děláte dost pro vývoj řeči vašeho dítěte? Zdá se vám, že řeč vašeho potomka není v pořádku? Věnujete se dětem a potřebujete podrobné instrukce a rady? Pracujete s dětmi a nevíte, jak rozvíjet jejich řečové dovednosti? Na tyto a další podobné otázky by vám měla tato příručka umět odpovědět. Knížka Učíme naše dítě mluvit je
V sedmdesátých letech minulého století se v uměleckém životě prosadila skupina grafiků, jež je nazývána Sklenářovou školou. Zdeněk Sklenář byl jejich učitelem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a asistoval mu Jiří Anderle. Tito dva mágové českého výtvarného umění vychovali ze svých svěřenců výrazné grafické osobnosti, proslulé technickou virtuozitou a originalitou tvorby. Jednou z těchto
Sotva se najde člověk, který by si nechtěl osladit život. Někdo často, někdo málokdy, ale zcela určitě tehdy, když se namane vhodná příležitost. Jako například tradiční svátky, které slavíme v průběhu roku - Masopust, Valentýn, Velikonoce, Vánoce, anebo svatba či rodinná oslava. A jak jinak, jak lépe je slavit než dobrým jídlem a pitím? K tomu neodmyslitelně patří i sladké dobroty - cukrovinky,
Co se stane, když se řekne pizza, guláš, eintopf? Nebo rostbíf, pilaf, boršč? A co způsobí šuej-ču-žou, suši, tortilla či Sachrův dort? Nejspíš se dostaví libá představa chuťového zážitku a začnou se sbíhat sliny. Aby ne, když to jsou skvosty národních kuchyní, s nimiž jsme se mohli setkat při zahraničních cestách. A takových skvostů je mnohem více, jak se lze dočíst v této knize, jež je
Vánoce,Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé ... – toto slovo rozsvítí dětské duše a naplní je toužebným očekáváním radostí, jež jsou s tímto nejoblíbenějším svátkem roku spojovány. Duše dospělých se plní spíše starostmi, ale nakonec zvítězí obvykle radost a ta dětská je nádherně nakažlivá. K radosti patří i zpěv. Když se člověk raduje, rád si notuje a zpívá. O Vánocích si zpívá koledy. V těchto
Byl jednou jeden statečný rytíř jménem Jindřich. Věrně sloužil svému králi Richardovi, stal se jeho spolehlivým družiníkem a blízkým rádcem, zachránil ho před útokem spiklenců, v jeho jméně podnikl náročnou výpravu do Svaté země a se svými stejně statečnými druhy pro něj vybojoval nejednu bitvu. Jindřichovu rytířskou kariéru provázela nesčetná dobrodružství a životní zvraty, kdy se k němu štěstí