... nejprve jsem vás chtěl všechny zlikvidovat, potom už jen zfackovat, potom jsem vás chtěl zdiskreditovat, potom pomluvit, potom jen zneuctít a zneužít vaše jména a přezdívky, plivnout na to, co předvádíte, urazit vás, vaše přátele a rodinné příslušníky, zesměšnit vás, ztrapnit a sterilizovat, potom už jenom poukázat na to, jak jste nebezpeční ve své zaslepenosti. Dnes ale vidím, že jsem vás
wiener gruppe (vídeňská skupina) vznikla jako tvůrčí ostrůvek v konzervativních vodách poválečného rakouska a její existence se obvykle datuje desetiletím 1954-1964. jádro uskupení tvořili gerhard rühm, friedrich achleitner, konrad bayer, oswald wiener a do roku 1958 i hans carl artmann. skupina radikálně experimentovala se slovem i živou akcí, a v rakouském prostředí tak představovala značně
Kniha Materiální podmínky svobody představuje myšlenku univerzálního základního příjmu, který je ve své podstatě občanských platem vypláceným nepodmíněně každému členu společnosti, což mu má umožnit svobodnější volbu pracovní činnosti, jíž se hodlá věnovat. Ta nemusí mít nutně charakter práce za odměnu, ale např. práce dobrovolnické, kterou lze na rozdíl třeba od „zaměstnání“ burzovních
Monografie Richarda Hollise, jednoho z nejvlivnějších tvůrců a teoretiků grafického designu, stručně a přehledně popisuje vývoj tohoto oboru od jeho počátků do současnosti. Začíná proměnou grafického umění v design, pokračuje plakáty, Bauhausem, novou typografií, válkou a propagandou, avantgardou, modernismem, futurismem, švýcarským stylem, Neue Graphik, šedesátými lety, psychedelií, protestním
Klasické, originální a zábavné dílo, v němž velký italský umělec, známý po celém světě svými vynalézavými a rozmarnými výtvory, jednou provždy zničil mýtus umělce–primadony a nahradil ho postavou designera. Prostřednictvím fascinujících rozborů svých děl a zálib, doplněných čistými a přitažlivými kresbami a obrázky, nabízí Munari čtenářům vyčerpávající představení designu a jeho různých
Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architekturu i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník. V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal
Móda je v dnešním světě, stojícím na vrcholu racionality, jedním z nejpřesvědčivějších způsobů, jak se projevovat, jak vůbec existovat. Být aktuální dnes znamená především být módní; život v pravdě není ničím jiným než módním bytím, tedy životem v módě. Móda je konečně i jediným způsobem, jak projevovat racionalitu a vlastní (!) názor, a umění je jen způsobem, jak onu módní racionalitu
První próza Egypťana Alberta Cosseryho (1913–2008), stoupence filozofie lenosti, obývajícího v Paříži přes padesát let tentýž hotel, je souborem pěti povídek o lidech na okraji společnosti. Brzy po vydání se kniha dostala do rukou Henryho Millera, který ji oceňoval pro její ostrý pohled na sociální realitu a ihned zařídil její překlad do angličtiny. Nadchla také Alberta Camuse, díky němuž se
Román U ptáků plavavých (1939) je dnes řazen mezi nejvýznamnější prózy 20. století a jeho autor je všeobecně považován za nejvýznamnějšího irského spisovatele po Jamesi Joyceovi a Samuelu Beckettovi. Graham Greene text postavil po bok Sternova Tristrama Shandyho a Joyceova Odyssea, J. L. Borges jej označil za „nejsložitější slovní labyrint“, který zná, a James Joyce autora prohlásil za
Při letmém pohledu na titulní stránku svých oblíbených novin 21. srpna 1968 běžný čtenář sovětské Pravdy patrně přeskočil tak důvěrně mu známé heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ v hlavičce listu, ale zpráva, která znenadání přidala tomuto heslu na žhavé aktuálnosti, mu rozhodně uniknout nemohla: „TASS je zplnomocněn prohlásit,“ sdělovalo oficiální komuniké typicky sovětským newspeakem, „že
Maurice Blanchard (1890-1960) je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských básníků minulého století. Prožil všechny jeho katastrofy, ale žádná z nich nepoznamenala to, co mu bylo bytostně nejbližší: nezávislost. Za svého života byl téměř neznámý, oceňovaný pouze několika blízkými přáteli a několika desítkami čtenářů. Nestál o slávu, o literární ceny, zcela dobrovolně a úmyslně si
Existenciálně laděný román Zama (1956) je dnes obecně považován za jedno z vrcholných děl španělsky psané literatury. Líčí příběh životního ztroskotání způsobeného vytrvalým, leč demoralizujícím čekáním na slíbenou kariérní příležitost, jež nepřichází. Diego de Zama, královský úředník živořící kdesi na okraji španělské koloniální říše, prochází řadou frustrací a znovu svítajících nadějí,
Plně informovaný pohled na svět (média v něm jsou určující, v negativním i positivním slova smyslu) mění společnost a sociální scénář - mění se pojmy demokracie, pravdy. Místo individuální zkušenosti nastupuje zkušenost mediální a člověk nalézá své kořeny a identitu jen tehdy, hledí-li na sebe ze stránek novin, z televize či internetu; jinak bloumá světem vykořeněn a bez osobnosti. Jak mění
Její rané automatické texty byly pro surrealisty „bleskem z čistého nebe“ a jejich autorka byla nazvána „Alenkou surrealistů“. Román Tvář s lehkým záchvěvem (1964) je stěžejním prozaickým dílem Gisele Prassinos (1920), českému čtenáři dosud téměř neznámé francouzské autorky. Žena zmírající nudou, muž vybavený umělým mozkem, zamilovaný asistent, tančící opice, ruská kráska a londýnská
Bývalý brankář Bloch je patrně vyhozen z práce. Jde do kina. Policisté pátrají po zmizelém chlapci. Existenciální drama v kulisách rakouského pohraničí může začít. Mezi vnitřním životem Josefa Blocha a vnějším světem, který pozoruje, se otevírá propast, kterou jazyk, jak se zdá, nedokáže překlenout. Co znamenají slova, co předměty, co činy? Záleží na vraždě? Celek se rozpadá, zůstávají detaily.
Cesta nepoddajnosti je dílem radikální básnické imaginace, exkurzem do oblasti paranormálních jevů (poltergeist, posedlost démony, levitace). Síly vykázané za hranice běžného lidského vnímání a pociťování se v pronikavém vidění Henriho Michauxe proměňují v hybatele subtilních dějů nedozírného dosahu. Jejich nazření může být výzvou k prorážení bludného kruhu neřešitelnosti lidské existence.
Ačkoli lyrickým deníkem Elsy Aids prochází povědomý odstín tmy jako místa osamění, v centru stojí jiný obraz: noc, která je těsnější než lidské tělo. Psaní pak povléká ztemnělou krajinu spolknuté noci, z níž náhle už není kam se probudit. Duté, samo sebe uzavírající tělo je výrazem bezmocného stavu, v němž se skutečnost spojuje s obrazem.
Po smrti svého přítele Raymonda Radigueta propadá Jean Cocteau závislosti na opiu. Koncem roku 1928 podstupuje léčebnou kúru na klinice v Saint-Cloud, během níž vznikají tyto jedinečné zápisky a kresby. Kniha se svým významem a stylem řadí po bok klasických textů básníků-vizionářů Baudelaira, Rimbauda a de Quinceyho a je i zásadním textem pro recepci Cocteauovy poetiky. "Psát pro mě znamená
Oheň vyhasl? Zabalíme to, nebo to ještě rozfoukáme? Jedenadvacáté století bude konvulsivní, nebo nebude vůbec, soudruhu Bretone! – tak zní jedna z odpovědí a výzev ojedinělého literárního manifestu z pera Michala Jurzy, který v konfrontaci s neslavnou minulostí a současností nejen surrealismu a buržoasie projektuje světový zlořád, na který se můžeme těšit, budeme-li tedy…