Irena Šťastná prokázala svoje kvality předchozími čtyřmi básnickými sbírkami. O její kompaktní a soustavné tvorbě svědčí i nominace na cenu Magnesia Litera (2016) a Drážďanskou cenu lyriky (2012). Nemalou pozornost vyvolala poslední vydaná sbírka Žvýkání jader (2014). Sen o třetí plíci plynule rozvíjí autorčinu předchozí tvorbu, přibývá ale existenciálních a tíživých tónů. Mnohdy skoro
Sbírka Vríka se vyznačuje poezií, která někdy vyvolává dojem jazyka in statu nascendi, kdy se běžná slova teprve rodí z předjazykové, dosud neartikulované materie. Taková poezie silně evokuje folklorní kořeny, jazykovou magii, zaříkávání a funguje jako odkrývání dávné dané možnosti jazyka. Petra Strá doposud vydala sbírku Volavka (Host, 2013), publikovala v různých literárních časopisech (Host,
Hallady jsou ostravské balady často psané či vnímané z vrchů místních nejvyšších kopců hald a jejich autor se v nich představuje jako halladář. Jazyk, kterým je text psán, jeho úhel pohledu tomu jednoznačně odpovídá. Jako kdybyste ve sbírce Hallada o Olejovém Městě četli jakási dávná sdělení o fantastickém bájném místě, jehož podobnost s Ostravou, kde se autor narodil a žije, je nemalá.
Básnická sbírka Příběhy přináší vedle retrospektivních, osobně laděných básní i texty-osobní dramata zpodobená třeba do vulkanických zemských pochodů (Zrození sopky). Některé z nich ční jako obranný val proti danosti osudu a statičnosti společenských rolí, jinde se syrovost příběhu překlápí v humornou nadsázku a (sebe)ironii. Přitom napříč celkem jdou témata cesty, citových vazeb, společenských
Čtveročas vznikl v roce 1987, o třicet let později autor rukopis románu výrazně přepracoval a rozšířil. Do jisté míry bilanční román Čtveročas je neobyčejně složitou, ale geniálně kompozičně provedenou úvahou o tom, co znamená vyslovit vlastní příběh, o průrvě, která zeje mezi skutečností a její zapsanou reflexí, životem žitým a psaným, což je téma, které Vladimír Mikeš sleduje celým svým dílem,
Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla. Dramatickým dějem jeho textů, hluboce prodchnutých vírou, je ale
Román Devátý (A kilencedik) nabízí nejen dobře podanou psychologickou drobnokresbu utlačovaného dítěte, ale zároveň hlubší vhled do poměrů ve společnosti kádárovského komunistického režimu v Maďarsku. Svou vyprávěcí strukturou a zejména perspektivou dětského vypravěče odhaluje dynamickou identitu dospívajícího chlapce. Hledět na svět očima dítěte, pohledem očištěným od životní zkušenosti
Český čtenář dostává do rukou první antologii poezie jedné z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě – Osamělých běžců, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka. Výběr provedl a pořadí stanovil Ivan Štrpka, který ve vyvážených autorských celcích v českém převodu slovakisty Miroslava Zelinského zveřejňuje důležité texty všech tří členů skupiny.
Sbírka Některé příběhy básníka, prozaika a dramatika Petra Motýla přináší autorovy kratší i rozsáhlejší básnické texty napsané v letech 1995 až 2015. Jsou do ní zahrnuty například již časopisecky publikované básně (Mapa Ostravy, Jinovatka aj.), ale také doposud nezveřejněné texty o geniu loci míst, na nichž autor pobýval v uplynulých dvaceti letech (Stodůlky, Noci v kotelně aj.). Jako typicky
Cyklus šestnácti povídek Nikdo tady není představuje básníka Jaroslava Žilu rovněž jako svébytného prozaika, který citlivě, jedinečným poetickým jazykem zvažuje tíhu lidského osudu, vztahy a rodová pouta hrdinů svých próz. V souboru prokomponovaných povídek a na pozadí časového rozpětí takřka sta let vykresluje příběhy spjaté s krajem Beskyd a Jeseníků, přičemž silnou roli mají také povídky z
Černý bod je studií o hororu v českých zemích. Rozebírá typické scény, motivy, klíčové autory, základní témata. Přináší konfrontaci s filmovým i výtvarným uměním. To nejlepší z dějin českého hororu od počátku 19. století z Prahy (Malé Strany, Karlína), Moravy, Olomoucka, Brna, západních Čech, Slezska. Na stovkách titulů a desítkách autorů zachycuje nejen tvar a specifika domácí produkce, ale také
Kriticky sžíravá diagnóza a chirurgicky precizní pitva současné polské společnosti, jaká nemá v literatuře našich severních sousedů v posledních deseti letech obdoby. Varga řeže do polského maloměštáctví, falešné zbožnosti, korporátní kultury a raného kapitalismu, do vztahů mezi rodiči a dětmi, do věčně se zpožďujících vlaků polských státních drah. Řeže umně a zarputile, řeže do žen i mužů, do
Kniha Perníková chaloupka je skutečným příběhem havířovského vařiče pervitinu Romana Pechy (*1963), dnes pekaře, který sepsal básník a prozaik Petr Motýl (*1964). Ve čtivě napsaných záznamech přátelských rozhovorů obou tvůrců sledujete "dějiny" narkomanie na severu Moravy a ve Slezsku od doby normalizace až po rok 1996, kdy se děj uzavírá rozhodnutím hlavního hrdiny přestat brát drogy. V poutavém
Výbor z poezie polského básníka a překladatele Franciszka Nastulczyka nazvaný Průvodce slepého psa zahrnuje sedm autorových sbírek z posledních dvaceti let. Je v něm představen jako tvůrce, pro něhož je podstatné, že jsou „všechna tajemství světa neporušená, dokonce nedotčená“. Opakování a návraty v čase jsou neúprosné, kladení otázek po porozumění rovněž, i když tu je „vztek z nemožnosti
Autorský výbor vycházející z grafické úpravy inspirované duchem knihy Zvláštní radost žít Sandro Penny vydané v Klubu přátel poezie v Československém spisovateli. Výtvarnou podobu podtrhují fotografie hlavně z Itálie (Siena, San Gimignano aj.) nebo Řecka (Korinth, Delfy, Peloponés) samotného básníka Pavla Petra, který do svého druhého výboru zahrnul zejména texty z knih vydaných po sbírce S tebou
Kniha Naivní rostlina Bálinta Harcose vzbudila po svém vydání v roce 2006 v Maďarsku značný zájem. Mladý muž se rozhodne důsledně rozejít se vším, čemu věří (se svými niternými přesvědčeními a pravdami), i se všemi svými milovanými, k nimž je poután (se svou rodinou a se svou láskou). Svůj plán líčí v monologu připomínajícím vodopád slov. Dívku, která při něm stojí až do samotného konce, hrdina
V básnické skladbě Onde nám autorka poodkrývá jakousi svoji osobní kabalu, v níž se významy slov mohou různě proměňovat na základě zvukových podobností, přeskupovaných písmen nebo etymologického původu. Zároveň je to milostný příběh rozehraný v rychlém spádu dvaceti dvou kapitol. Do čtveřice nevyzpytatelných bytostí – „nevěsta, stařec, pokušitel a já“ – se promítají vnitřní rozpory jediné
Prvotina mladé autorky (* 1991), která uveřejnila své básně v literárních časopisech Weles, Tvar, Psí víno a v revue Protimluv debutovala v roce 2010. Poezii píše od svých dětských let a získala za ni několik ocenění. V současné době studuje prvním rokem bohemistiku na Filozofi cké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Žije v Hlučíně. "Básnířka Natálie Paterová strávila v nemocnicích velký