Básnická sbírka Zdeňka Volfa Z osrdcení představuje zralého a nepředvádivého tvůrce. Každé ze slov zařazených do veršů sbírky se dotýká hodnot současného života, které vymezuje meziprostorem a mezičasem, tichem a povahou viny a možnostmi odpuštění. Mluvčí básní vědomě a s pokorou sleduje a v lyrických sekvencích zaznamenává vlastní/ člověku náležející hluboký prožitek, který přináší podněty pro
Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme nezvyklou mírou autenticity, texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška). Volf se projevuje jako dědic transcendentální expresivity autorů typu Vladimíra Holana, Bohuslava Reynka či Jakuba Demla. Dramatickým dějem jeho textů, hluboce prodchnutých vírou, je ale