V dopisech psaných po svém zatčení za podvracení republiky v květnu 1981 se Jiřina Šiklová obrací především ke svým dětem a mamince či dlouholetému příteli Milanu Machovcovi a zprostředkovaně též k dalším blízkým. Činorodost, humor a zájem o druhé, jež jsou jí vlastní, se ve vazbě stávají strategií, jak nejen přežít, ale i co nejlépe využít tento „odcizený čas“ – dceři na dálku pomáhá s
Norský spisovatel Tarjei Vesaas (1897–1970) byl jedním z ústředních představitelů norské literatury 20. století. Román Bělidlo (Bleikeplassen, 1946) patří k jeho zralým prózám, vystavěným na půdorysu jednoduchého realistického příběhu, který prostoupen symbolickými významy a jako celek vytváří působivý obraz lidské existence. Bělidlo je symbolické místo „konečné, přírodními živly dovršené očisty
Dostáváte do rukou publikaci, která mnoho pamatuje. Pamatuje dokonce už i naše dětské ruce, které po ní svým časem sahaly, aby otevíraly cestu připravenou někdejšími faráři a představiteli Českobratrské církve evangelické, Viktorem a Miloslavem Hájkovými. Pokusili se postihnout z dějů to, co je vlastní svědectví nejuniverzálnější knize lidské civilizace, bibli. Autoři se řídili především záměrem
Hlásil se Jan Hus vědomě k tradici kacířských buřičů, jak se zdá napovídat titul této knížky? Anebo je skutečnost, jež vysvítá z jejího textu, nejen složitější, ale také sympatičtější? Z latinského originálu poprvé přeložil a doprovodným slovem opatřil Martin Wernisch.
V listopadu roku 1974 vyráží filmový režisér Werner Herzog (1942) na pochod z Mnichova do Paříže, kde se rozstonala filmová historička Lotte Eisnerová – když dojde do Paříže pěšky, bude její život zachráněn. Chůze se pro něj stává existenciální zkušeností, v níž vnější a vnitřní krajiny splývají. Kniha O chůzi v ledu je velký hypnotický text o světě posledních zkušeností.
Kniha přináší nejprve dva výmluvné životní příběhy z doby rekatolizace v průběhu 18. století a poté několikero vyprávění ze života potomků českých exulantů, našich současníků – reemigrantů, jejichž předkové museli pro své svědomí opustit české země. V druhé části knihy autorka sleduje červenou nit táhnoucí se od M. Jana Husa přes konfesionalizaci a náboženskou emigraci až k reemigraci a
Životopis teologa Dietricha Bonhoeffera (1906–1945) přibližuje jeho zápas o porozumění evangeliu, sobě, druhým a vlastnímu místu ve světě. Postupně se slovy i činy vyhraňoval vůči církevní politice a státní moci až k účasti v odboji a přípravám atentátu na Hitlera, které vyústily v Bonhoefferovo věznění a popravu. Teoložka a církevní historička Renate Windová (1950) podává jeho život v
Prózu Rukojmí inspiroval autorův přítel a spolupracovník z tvůrčí dvojice Štrpka–Ursiny. Román o Dežově a vypravěčově cestě do neznáma je zároveň snem a zpěvem – elegií za zmizelého přítele.
Otřásání základů (The Shaking of the Foundations, 1948) je první ze tří Tillichových souborů kázání. Pronikavé meditace a úvahy nad známými či méně známými biblickými texty i po letech překvapují hlubokým porozuměním, existenciálním nábojem a praktickým uchopením křesťanského poselství. Jak autor uvádí v předmluvě, kázání zde obsažená pomohou ukázat, že přísně systematická povaha nemusí teologii
Sedmnáct vědeckých pracovníků se při příležitosti jubilea posledního vydání kralické Bible (1613–2013) pokusilo napříč náboženským spektrem i historickými obory přehlédnout dějiny biblického překladu v českých zemích. Formou kolektivního díla pak představit širší veřejnosti nejen sám jazyk staročeských biblí a jejich výkladové pomůcky, ale částečně i výklad biblického textu v pozdním středověku a
Dokumentární filmy Zapomenuté transporty vzbudily u diváků mimořádnou pozornost. Podařilo se v nich zachytit výpovědi několika málo svědků, kteří přežili transporty českých Židů do Lotyšska, Běloruska, Estonska a do oblasti Lublinu v Polsku. V rozhovoru, který tvoří první část knihy, hovoří autor dokumentů Lukáš Přibyl o tom, jak složité a někdy dobrodružné bylo pátrání po svědcích i po
Vypravěčem novely současného islandského prozaika je malíř, který odešel z města do lesa a zabydluje se v karavanu. Z něj vychází na procházky lesem a pokouší se malovat přírodu. Je posedlý stromy a zdá se, že po vyprahlých „písečných“ letech opět nachází zálibu v malování. Dokáže ho nakonec uspokojit a vymanit z chmurné samoty a prožitých zklamání? Co se stalo dřív a co se bude dít dál, se
Jeden z nejdůležitějších teologů dvacátého století osvětluje vztah křesťana a Ježíšova učení. Co dnes znamená vzít vážně Ježíšovo slovo, jak se dnes má stát učedníkem voják, obchodník, dělník? V čem spočívá radikalita Ježíšovy výzvy? Jak rozumět boží vůli dnes? Bonhoeffer se svým rozlišením laciné a drahé milosti uvádí člověka do vztahu k nikdy nekončícímu hledání vlastní poctivosti a
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti. Přesto se bojíme o ní mluvit a často to neumožňujeme ani svým blízkým lidem, kteří odcházejí. Napětí se tím
Více než čtyřicet let stará nepublikovaná habilitační práce J. Šiklové je věnována dobově aktuálnímu fenoménu sociálněkritického studentského hnutí v západní Evropě a severní Americe, jehož relevance sice pominula, avšak alespoň v jisté míře se objevuje znovu v současných protestech proti "globálnímu kapitalismu". Kniha má tři části - autorčin úvod z hlediska dneška, vlastní rozsáhlý text a
Knižní rozhovor s Jiřinou Šiklovou (1935) supluje memoáry, které uznávaná socioložka a pedagožka zřejmě nikdy nenapíše. Víc než minulost ji totiž zajímají přítomné okamžiky naší společnosti, které břitce a s nadhledem neustále komentuje. Její vzpomínky jsou přitom košaté, detailní a glosátorské. Šiklová v knize podrobně líčí ilegální kurýrní kanál, přes který se do Československa v době
Prvních jedenáct kapitol Bible patří k nejznámějším biblickým pasážím. Není proto divu, že o příbězích popisujících stvoření, konflikt Kaina a Ábela, potopu a stavbu babylónské věže existuje tolik falešných domněnek a roztodivných interpretací. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč rozhlasový redaktor Petr Vaďura požádal biblistu Jiřího Beneše, vedoucího katedry biblických studií na Husitské
Situační etika Josepha Fletchera (1905–1991), významného amerického etika a průkopníka bioetiky, je útokem na tradiční etiku norem, která podle autora nepřihlíží ke konkrétním situacím lidského života, a proto vede ke zkostnatělosti. Fletcher odmítá lpění na liteře Písma i na přirozeném zákonu a nesmlouvavě prohlašuje: neexistují hodnoty o sobě a účel světí prostředky. Jedinou vůdčí normou,
Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi,