Nad vzpomínkami se pomalu stahují mračna. Poslední, kteří přežili holokaust a pronásledování evropského židovství, brzy utichnou. Mnozí z nich o své útrpné cestě koncentračními tábory, o útěku či emigraci vyprávěli, jiní celý život mlčeli, svoje vzpomínky si nechali pro sebe nebo se pokusili zapomenout. Toto mlčení už brzy zavládne navždy. Dále pak bude muset být tato skutečnost zprostředkovávána
Reportáže, či snad lépe soupis vzpomínek Jaroslava Čvančara, představuje nesmírně cenné svědectví o jednom z klíčových období moderních národních dějin. Na rozdíl od úředních dokumentů, které často poskytují „pouze strohá“ fakta, nabízí zápisník jedinečný pohled na jaro a léto roku 1945 očima zúčastněného pozorovatele. Díky tomu můžeme nahlédnout na mnohé události těchto dní trochu jinou
Je neděle osmnáctého srpna 1990. Sedím na tribuně strahovského megastadionu a štípu se do tváře, zda je to skutečnost nebo sen. Bylo nás tam prý asi sto tisíc. Čekáme, abychom si prožili vystoupení The Rolling Stones. Už věřím, že změny, ke kterým došlo na sklonku minulého roku, jsou skutečné. Chtě nechtě jsem se musel ohlédnout více než dvacet let nazpátek… Stál jsem tehdy v červených trenýrkách
Egyptské bajky a pohádky jsou již čtvrtou knihou spisovatelky a novinářky Marcely Kohoutové. Debutovala knihou Malý velký komik (aneb kdo má v uzlíčku zaječí pacičku), kterou napsala společně se svým prvním manželem, hercem Járou Kohoutem. Posléze se zaměřila na tvorbu pro děti – Příhody veverky Madlenky a jejích přátel (1995) a Interview se strašidly (1998). V letech 1995-1999 žila v Egyptě.
Známe to všichni z každodenního života. Někdo se nás snaží o něčem přesvědčit, ale čím více tak činí, tím více mu nedůvěřujeme. Sem patří i legendární přistání Američanů na Měsíci v letech 1969 až 1972. Užitečná tradice, předávaná nám našimi rodiči, nás odjakživa učí: důvěřuj, ale prověřuj. Lunární mise jsou stále tabuizovaným tématem, které americké úřady nadále drží pod pokličkou a podporují
Mnozí z nás (možná i většina) jsou ukolébáni dobromyslnou vírou, že v případě historie jde o obor, který je dávno docela přesně a „vědecky“ popsán a zpracován, prakticky se v něm nevyskytují omyly, a v průběhu času byl takřka kartograficky zmapován a vše bylo exaktně vytýčeno. Tedy – většího omylu bychom se snad ani nemohli dopustit! Už jenom letmý pohled na „dějiny dějin“ nás může poučit o tom,
Kniha je pokračováním úspěšného stejnojmenného prvního dílu. Je překvapující, že nás, kteří se rádi procházíme mezi náhrobky ve stínu starých stromů, je tolik. Tahle zvláštní (a z pohledu mnohých trochu morbidní) záliba má dokonce svůj odborný název – tafofilie. Všem, které oslovuje mystická atmosféra hřbitovů, je určena tato kniha, jejíž autor sjezdil s fotoaparátem celou naši republiku a během
V této učebnici žáci najdou základní teoretické znalosti z hudební nauky potřebné nejen k lepšímu pochopení hry na kytaru, ale současně přispějí k jejich hudební gramotnosti – ať už jde o notopis, rytmická cvičení, stupnice, intervaly, stavbu akordů, kvintový a kvartový kruh atp. Seznámí se jak se skladbami starých mistrů (Carulli, Carcassi, Händel, Couperin, Sor, Corelli, Giuliani..), tak i s
Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha dne 7. dubna 1939 měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době až do onoho biblického „Dokonáno jest...!” završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly
Skočil Jan Masaryk skutečně z okna Černínského paláce? Stačí náraz letadla k destrukci budovy Světového obchodního centra? Kdo měl zájem na tom, aby se Václav Havel stal prezidentem? Tyto otázky si klade známý autor beletrizované literatury faktu Jaroslav Haidler, oceněný v roce 2014 za román Očkovaný satanem „cenou Miroslava Ivanova“ ve své povídkové knize VRAŽDA BEZ VINY. Autor se
Máte před sebou již 4. vydání této publikace – doplněné a v jiné podobě. V roce 1993 vyšla poprvé ve Švýcarsku, Melantrich ji vydal v roce 1995 a později vyšla i na Slovensku ve slovenštině. Kniha je však dnes aktuálnější než kdykoliv předtím! Snad nebudu přehánět, když si myslím, že posloužila všeobecnému osvěžení pojmů ostatních mocenských forem po předchozím období diktatury
Autor se kdysi v jednom rozhovoru prořekl, že některé své pohledy na historii nikdy nemůže zveřejnit, protože by z toho byl skandál. Něco z toho však přesto sdělil právě v této knize, když na jejím začátku uvádí svůj náhled na fenomén kolektivní odpovědnosti a kolektivní viny, na norimberský proces a na "fotbalový syndrom" v politice. Některé jeho názory jsou šokující, ale zdá se, že i
Mnozí badatelé dnes vynakládají nepředstavitelné úsilí, aby se dostali na stopu historické „pravdě“. To má za následek, že se dějiny musí často kompletně přepisovat. Dnes už toho víme víc o metodách padělatelů, kteří byli tak rafinovaní a prohnaní, že nad tím musíme žasnout ještě dnes. Zfalšovány byly části bible, části islámského náboženství, přičemž existovaly celé padělatelské kanceláře, které
V roce 1999 byl na Pramenech Vltavy zahájen přísně utajovaný „hydrogeologický průzkum“, jehož skutečné poslání bylo známé jenom malému okruhu zasvěcených osob. V nedalekém Františkově totiž za války stála velká továrna na výrobu dílů pro stíhačky Messerschmitt Me-262. Ukazuje se, že „hydrogeologický průzkum“ je pouze zástěrkou. V podzemí se totiž nachází ještě jedna podzemní továrna, kde
Faktografická kniha dosud neznámých faktů o ústeckých lágrech pro Němce z let 1945–1947 je v jistém smyslu obrazem táborů tohoto typu kdekoliv v tehdejším Československu. Ústecké lágry zaplňují další bílé místo v naší poválečné historii – téměř 90 % informací se dostává z archivů mezi čtenáře poprvé po sedmdesáti letech od konce války. Atmosféru dění v tehdejších táborech vystihuje i jedna z
Jsou lidé, kteří po hřbitovech chodí velmi rádi. Milují tu tichou atmosféru. Mezi ně určitě patří autor knihy „Malý průvodce po hrobech velkých“, divadelník a fotograf Miloš Dvořák. Již dlouhá léta se věnuje mapování a mnohdy detektivnímu pátrání po hrobech leckdy zapomenutých, jindy pečlivě udržovaných, ale vždy patřících lidem, které nelze vymazat z historie našeho národa i jeho paměti. Díky
Kdo ztratil důvěru, nic víc už ztratit nemůže. Publius Syrus Tato kniha rozhodně nepatří k oddechové literatuře. Je svědectvím o mnoha letech plných nezákonností, které na nevinných občanech naší země páchala neomezeně vládnoucí Komunistická strana Československa ve spolupráci se sovětskými poradci z NKVD, KGB a s pomocí dalších represivních domácích a sovětských orgánů. Není to
„Severozápadní jatka“ jsou o zločinu v různých podobách. Poprvé v české historii je například zveřejněn celkový obraz vydírání města Ústí předlickou romskou rodinou Červeňákových, která měla být údajně městskou policií násilím vystěhována na Slovensko. Ale dojde i na sekyry: povraždění čínské rodiny Číňanem v Děčíně, zatnutí sekery do hlavy otčíma na Chomutovsku, znásilnění stařenek a zavraždění
Třetí a poslední díl trilogie o dějinných událostech v Sudetech Ústecké vítezství navazuje na předchozí knihy Ústecká štvanice a Ústecký mír. Popisuje vyvrcholení druhé světové války ve středu Evropy – neboť válka zde skončila až v roce 1948. V květnu 1945 uhasly pouze klasické armádní operace. Následovala invaze Revolučních (čili „Rabovacích“) gard do pohraničí, vyčišťovací operace vůči
Román faktu renomované německé autorky líčí události a osudy lidí žijících poblíž hranic s Rakouskem, ve vesničkách v okolí Brna, v místech, která se na samém konci války stala dějištěm krutých a násilných bojů mezi Čechy, Němci a Rusy. Byla to doba nepřehledná, plná nedůvěry a strachu. Pojem „nepřítel“ byl totiž nebezpečně nejasný. Nicméně to byla hlavně doba obrovské touhy po konečném a